I.ÚS 871/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 871/24 ze dne 25. 9. 2024 Zpětné stanovení výživného pro dítě od okamžiku relevantní změny poměrů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti J. Č., zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem Sladkovského 1640, Louny, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 96 Co 207/2023-485 ze dne 12. 12. 2023 a výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 0 P 75/2019-436 ze dne 31. 5. 2023, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově jako účastníků řízení, takto: I. Výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 96 Co 207/2023-485 ze dne 12. 12. 2023 a výroky I. a II. rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 0 P 75/2019-436 ze dne 31. 5. 2023, v části, kterou nebylo zvýšeno výživné pro M. Č., syna stěžovatelky a J. Č., pro období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2023 a kterou nebyla pro toto období stanovena J. Č. povinnost uhradit nedoplatek na výživném, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 96 Co 207/2023-485 ze dne 12. 12. 2023 a rozsudek Okresního soudu v Chomutově č. j. 0 P 75/2019-436 ze dne 31. 5. 2023 se proto v částech týkajících se nezvýšení výživného a nedoplatku na výživném pro období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2023 a náhrady nákladů řízení ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených částí rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Napadená rozhodnutí byla vydána ve věci zvýšení výživného pro tehdy nezletilého M. Č., syna stěžovatelky a J. Č. (dále též "otec"). Stěžovatelka podala ústavní stížnost dne 28. 3. 2024, tedy krátce poté, co M. Č. (dále též "syn" či "nezletilý") nabyl zletilosti. 3. Syn i jeho otec se postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdali (blíže bod 19.). 4. Přestože podle § 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), lze výživné pro děti přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení, obecné soudy výživné zvýšily až od okamžiku podání návrhu stěžovatelkou a nikoliv od dřívější prokázané změny poměrů nezletilého. Ústavní soud se proto zabýval tím, zda z hlediska ústavněprávního přezkumu obstojí argumentace obecných soudů, podle které by zpětné zvýšení výživného mělo být jen výjimečné a lze jej s ohledem na právní jistotu povinného rodiče podmiňovat předchozí výzvou ke zvýšení výživného, jakož i podáním návrhu k soudu neprodleně po změně poměrů. II. Rekapitulace procesního vývoje a obsahu napadených rozhodnutí 5. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově č. j. 14 Nc 129/2013-95 ze dne 18. 3. 2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 348/2016-148 ze dne 1. 6. 2017, byl nezletilý pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřen do péče stěžovatelky a otci byla počínaje dnem 1. 12. 2013 uložena povinnost platit pro něj výživné ve výši 3 800 Kč. Rozsudkem okresního soudu č. j. 0 P 75/2019-299 ze dne 12. 11. 2019, ve spojení s rozsudkem krajského soudu č. j. 96 Co 26/2020-336 ze dne 10. 3. 2020, bylo výživné nezletilého počínaje dnem 1. 3. 2019 zvýšeno z částky 3 800 Kč na 4 800 Kč a byl zamítnut návrh otce na zrušení vyživovací povinnosti. 6. Návrhem ze dne 7. 3. 2023 se stěžovatelka domáhala zvýšení výživného pro nezletilého, a to zpětně, počínaje dnem 10. 3. 2020 (tři roky před podáním návrhu) z důvodu, že nezletilý v září 2021 nastoupil na střední školu. Ústavní stížností napadeným rozsudkem okresní soud zvýšil otci výživné pro nezletilého z částky 4 800 Kč na částku 6 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2023 (výrok I.) a dále otci uložil povinnost zaplatit nedoplatek na výživném za období od 1. 3. 2023 do 31. 5. 2023 ve výši 3 600 Kč (výrok II.). Tím změnil rozsudek okresního soudu č. j. 0 P 75/2019-299 ze dne 12. 11. 2019 v návaznosti na rozsudek krajského soudu č. j. 96 Co 26/2020-336 ze dne 10. 3. 2020 (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 7. Okresní soud zjistil, že jak na straně nezletilého, tak na straně rodičů nastala změna poměrů (§ 923 o. z.) odůvodňující zvýšení výživného. Zohlednil zejména, že nezletilý při posledním rozhodování soudů navštěvoval základní školu a v září 2021 nastoupil na soukromou střední školu (se školným ve výši 14 900 Kč ročně). Podle § 922 odst. 1 o. z. lze sice výživné zvýšit až tři roky zpětně od dne zahájení řízení; okresní soud však výživné zvýšil až od 1. 3. 2023, tedy od počátku měsíce, ve kterém stěžovatelka podala návrh, a to s ohledem na rozhodnutí krajského soudu č. j. 96 Co 66/2022-214 ze dne 16. 6. 2022, z něhož vyplývá, že rodič má v situaci, kdy jsou podmínky pro zvýšení výživného pro nezletilého, s podáním návrhu neotálet, nebrání-li oprávněnému rodiči v podání objektivní důvody. Skutečnost, že by takové důvody stěžovatelce bránily, okresní soud nezjistil, byť se poměry nezletilého změnily již v září 2021. 8. Proti rozsudku podala stěžovatelka odvolání, ve kterém uvedla, že nesouhlasí pouze se stanoveným okamžikem zvýšení výživného, a navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že výživné bude zvýšeno na částku 6 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2021 (odvoláním tedy již nežádala zvýšit výživné i za období od 10. 3. 2020 do 31. 8. 2021). Z právní úpravy podle stěžovatelky nevyplývá, že je třeba návrh na zvýšení výživného podat ihned, jakmile se změní poměry. Také otci muselo být známo, že nezletilý roste, nastoupil na střední školu, zvýšily se jeho odůvodněné potřeby a mohl začít platit sám vyšší výživné dříve. Poukázala také na stále vyhrocený vztah mezi rodiči a jejich dosud nevypořádané majetkové poměry. Otec navrhl potvrzení rozsudku. Uvedl, že o nezletilém nemá informace a stěžovatelka tak nese odpovědnost za to, že jej vyzve k hrazení vyššího výživného. Není podle něj v souladu s právní jistotou povinného rodiče, aby odhadoval finanční rezervu, kterou si má vytvářet na placení případného nedoplatku na výživném. Opatrovník nezletilého se připojil k odvolání stěžovatelky s tím, že u nezletilého nastala v září 2021 změna poměrů odůvodňující zvýšení výživného. 9. Krajský soud po doplnění skutkových zjištění rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 10. Důvody pro zpětné zvýšení výživného pro období před podáním návrhu na zvýšení výživného neshledal, i když takový postup občanský zákoník umožňuje. Stěžovatelka musela podle krajského soudu nejméně od přijetí nezletilého ke studiu na střední školu vědět, že jeho odůvodněné potřeby vzrostly, zejména v souvislosti s hrazením školného a dalších studijních nákladů. Pokud by již v této době považovala stávající výživné za nedostatečné, mohla a měla otce k placení zvýšeného výživného nejprve vyzvat a v případě jeho nesouhlasu měla návrh na zvýšení výživného neprodleně podat u soudu. Objektivní důvody, proč tak neučinila, krajský soud neshledal. Podle krajského soudu tak nezachovala náležitou opatrnost, což nelze přičítat k tíži otce. Zvýšení výživného zpětně by mělo být výjimečné, neboť jde rovněž o právní jistotu povinného rodiče, který by měl být s potřebou placení zvýšeného výživného seznámen v době, kdy nastala relevantní změna poměrů, aby měl možnost se připravit, jinak by se mohl nepřiměřeně zadlužit a nebyl by schopen plnit finanční závazky včetně výživného, což není v zájmu dítěte. Další zvýšení výživného lze podle krajského soudu očekávat v souvislosti s nástupem nezletilého na vyšší vzdělávací stupeň, neboť s tím bývá spojen nárůst potřeb a výdajů dítěte, nebo pokud se povinnému rodiči podstatným způsobem zvýší příjem, popřípadě se zlepší jeho majetkové poměry; poté by měl povinný rodič platit vyšší výživné i bez rozhodnutí soudu. Částku zvýšeného výživného rodiče nerozporovali a také krajský soud ji považoval za přiměřenou, odpovídající potřebám nezletilého i příjmům a majetkovým poměrům rodičů. III. Argumentace stěžovatelky 11. Stěžovatelka namítá, že soudy v souvislosti s nástupem nezletilého na střední školu sice konstatovaly změnu poměrů již od září 2021, vyšší výživné mu však přiznaly až od 1. 3. 2023, tj. od počátku měsíce, ve kterém návrh podala; rozhodly tak překvapivě a v rozporu s ústavní zásadou právní jistoty. Popřením zásady, že výživné pro dítě lze přiznat až tři roky zpětně, bylo porušeno její právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a zásadním způsobem byla dotčena práva nezletilého dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). 12. Z