I.ÚS 890/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 890/24 ze dne 22. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Janem Valouškem, advokátem, sídlem Velflíkova 1429/6, Praha 6 - Dejvice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 236/2023-41 ze dne 1. února 2024, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 59/2023-49 ze dne 31. srpna 2023, rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje č. j. KUKHK-19749/DS/2023-3/Er ze dne 14. června 2023 a rozhodnutí Městského úřadu Broumov č. j. PDMUBR 10935/2023 ze dne 24. března 2023, spojené s návrhem na zrušení části § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové, Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a Městského úřadu Broumov, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 2 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), jakož i jeho právo podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). Ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na "zrušení" části § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů ("zákon č. 361/2000 Sb.") a s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení "požadovaných v předchozím řízení". Stěžovatel současně požádal o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Městský úřad Broumov ("městský úřad") písemností č. j. MUBR13270/2021 ze dne 10. května 2021 stěžovateli oznámil dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a vyzval stěžovatele k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Proti záznamu bodů uplatnil stěžovatel námitky, kterými ve své podstatě brojil proti závěru o dosažení 12 bodů a tedy pozbytí řidičského oprávnění. Namítal jak nesprávnost záznamů "plusových" bodů, a to včetně jednotlivého záznamu v hodnotě 7 bodů (evidovaných od 12. prosince 2007 jako záznam č. 14 v souvislosti s trestným činem, za který byl odsouzen Okresním soudem v Náchodě), tak chybějící zápis "záporných" bodů, tedy absenci odpočtu 3 bodů za absolvování školení bezpečné jízdy ke dni 16. prosince 2017. 3. Správní orgány a soudy se věcí zabývaly opakovaně - ve třech "kolech", počítáno podle počtu rozhodnutí městského úřadu jako správního orgánu prvního stupně. V prvním kole rozhodoval městský úřad, Krajský úřad Královéhradeckého kraje ("krajský úřad"), Krajský soud v Hradci Králové ("krajský soud") a pak znovu (podruhé) krajský úřad, který první rozhodnutí městského úřadu zrušil. V druhém kole rozhodoval městský úřad a (potřetí) krajský úřad, který druhé rozhodnutí městského úřadu zrušil. V třetím "kole" rozhodoval (potřetí) městský úřad, (počtvrté) krajský úřad, (podruhé) krajský soud a (prvně) Nejvyšší správní soud. Stěžovatel ústavní stížností napadá všechna 4 rozhodnutí z třetího "kola". 4. Městský úřad prvním rozhodnutím ze dne 9. července 2021 zamítl námitky stěžovatele proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Proti rozhodnutí městského úřadu podal stěžovatel odvolání, ke kterému přiložil potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy ze dne 16. prosince 2017 a tvrdil, že nemělo dojít k jeho "vybodování", protože mu správní orgány měly po absolvovaném školení bezpečné jízdy odečíst z bodového hodnocení 3 body. Krajský úřad Královéhradeckého kraje ("krajský úřad") rozhodnutím ze dne 16. září 2021 odvolání stěžovatele zamítl a provedený záznam bodů v registru řidičů potvrdil. Krajský soud rozsudkem č. j. 30 A 78/2021-70 ze dne 30. května 2022 zrušil rozhodnutí krajského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský úřad poté odvoláním napadené rozhodnutí městského úřadu zrušil. Městský úřad vydal dne 7. listopadu 2022 druhé rozhodnutí, jehož výrokem 1 potvrdil námitku ve věci odpočtu 3 bodů ze dne 16. prosince 2017 a rozhodl, že stěžovateli bude dodatečně zapsáno do registru řidičů absolvování školení bezpečné jízdy ke dni 16. prosince 2017. Výrokem 2 ostatní námitky zamítl jako nedůvodné a potvrdil záznam těchto bodů v bodovém hodnocení. Proti výroku 2 rozhodnutí městského úřadu podal stěžovatel odvolání. Rozhodnutím krajského úřadu ze dne 20. prosince 2022 (v pořadí třetím) bylo rozhodnutí městského úřadu zrušeno jako celek pro nepřezkoumatelnost a věc byla vrácena městskému úřadu k novému projednání. 5. Městský úřad pak rozhodl potřetí napadeným rozhodnutím. Námitky stěžovatele proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče v plném rozsahu zamítl a záznam bodů v bodovém hodnocení potvrdil. Tentokrát již neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele ohledně absence odpočtu 3 bodů za absolvované školení s odůvodněním, že odečet bodů za školení bezpečné jízdy stěžovateli znemožňuje okolnost, že má v bodovém hodnocení (jednotlivý) záznam ve výši 7 bodů. Městský úřad se zabýval také přestupkem pod bodem 8 bodového hodnocení (pokutový blok ze dne 25. února 2016, u nějž stěžovatel zpochybňoval svůj podpis) a dospěl k závěru, že záznam 2 bodů za tento přestupek byl učiněn na základě spolehlivého podkladu. K námitce stěžovatele, že mu bylo odebráno, resp. přesněji vyjádřeno zaznamenáno (řidič o body za přestupky či trestné činy totiž nepřichází, nýbrž naopak je jako "trestné body" získává) 7 bodů (za trestný čin pod bodem 14 bodového ohodnocení) v době, kdy nebyl držitelem řidičského průkazu, městský úřad uvedl, že i řízení bez řidičského oprávnění bylo pro bodové hodnocení řidiče relevantním trestným činem a v bodovém hodnocení se správně odrazilo zápisem 7 bodů. Proti rozhodnutí městského úřadu podal stěžovatel odvolání, které krajský úřad napadeným rozhodnutím (v pořadí čtvrtým) zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Krajský soud napadeným rozhodnutím zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí krajského úřadu, neboť se ztotožnil s výkladem správních orgánů, že stěžovateli nelze odečíst na základě § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. 3 body, když měl v bodovém hodnocení řidiče záznam ohodnocený více než 6 body. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud souhlasil s názorem stěžovatele, že § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. mohl být zákonodárcem formulován lépe a srozumitelněji, dovodil však, že je třeba vykládat toto ustanovení tak, jak to učinily správní orgány a krajský soud, tedy že umožňuje odečtení bodů pouze těm řidičům, kteří nemají více než 10 bodů a zároveň nemají v kartě řidiče záznam za protiprávní jednání hodnocené více než 5 body. 6. Stěžovatel namítá, že městský úřad napadeným rozhodnutím porušil zákaz reformatio in peius a rozhodl přes překážku res iudicata. Stěžovatel totiž brojil odvoláním pouze proti výroku 2 rozhodnutí městského úřadu ze dne 7. listopadu 2022, kterým jeho námitkám nebylo vyhověno. Krajský úřad však zrušil celé odvoláním napadené rozhodnutí, i jeho výrok 1, kterým bylo vyhověno námitce stěžovatele ohledně odpočtu 3 bodů za absolvování školení bezpečné jízdy. Městský úřad následně zamítl námitky stěžovatele včetně těch odvoláním nenapadených. Stěžovatel má také za to, že uložený trest v podobě odebrání řidičského oprávnění je v jeho případě nepřiměřeně přísný. Podle napadených rozhodnutí totiž nelze odečíst 3 body za absolvování školení bezpečné jízdy stěžovateli jen z důvodu, že má v bodovém hodnocení řidiče záznam z roku 2007 za porušení právních předpisů ohodnocený 7 body. Stěžovatel má za to, že by se měly plynutím času [§ 123e odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb.] odečítat body zaznamenané nejdříve. Stěžovatel uvádí, že text § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. je v jeho poslední části nejasný, proto navrhuje vypustit slova "za porušení právních předpisů ohodnocená méně než 6 body". V takovém případě nebude benefit odečtu bodů umožněn řidičům, kteří dosáhli více než 10 bodů. 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti - až na dále uvedenou výjimku - příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k och