I.ÚS 892/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 892/14 ze dne 20. 8. 2014 N 157/74 SbNU 349 Ke včasnosti doručení odporu proti trestnímu příkazu elektronickou poštou   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Ivany Janů - ze dne 20. srpna 2014 sp. zn. I. ÚS 892/14 ve věci ústavní stížnosti M. T., zastoupeného Mgr. Adamem Sigmundem, advokátem, se sídlem Široká 5, Praha 1, proti postupu Okresního soudu v Kutné Hoře a proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. 2 T 134/2013-41 ze dne 8. 1. 2014, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o navrácení lhůty k podání odporu proti trestnímu příkazu. I. Postupem Okresního soudu v Kutné Hoře v řízení vedeném pod sp. zn. 2 T 134/2013, který navzdory tomu, že stěžovatel podal dne 11. 12. 2013 proti jím vydanému trestnímu příkazu ze dne 27. 11. 2013 č. j. 2 T 134/2013-25 odpor, považoval tento trestní příkaz za pravomocný a z tohoto důvodu nenařídil ve věci hlavní líčení, bylo porušeno základní právo stěžovatele na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti garantované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Trestní příkaz Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2013 č. j. 2 T 134/2013-25 byl zrušen odporem stěžovatele podaným dne 11. 12. 2013. III. Okresnímu soudu v Kutné Hoře se zakazuje pokračovat v porušování základního práva stěžovatele podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 134/2013. IV. Co do zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí okresního soudu a navrhl jeho zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Přitom odkázal na čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Dne 27. 11. 2013 byl stěžovatel trestním příkazem shledán vinným ze spáchání přečinu křivé výpovědi a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na jeden rok. Trestní příkaz byl doručen do vlastních rukou stěžovatele dne 3. 12. 2013. Zároveň byl v trestním příkazu poučen, že proti němu může ve lhůtě osmi dnů podat odpor, a pokud tak neučiní, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním líčení. 3. Poslední den lhůty, 11. 12. 2013, stěžovatel udělil plnou moc k podání odporu svému advokátovi. Advokát ten samý den vypracoval odpor, který, dle svého vyjádření, odeslal večer e-mailem s ověřeným podpisem na elektronickou podatelnu okresního soudu. Vzhledem k tomu, že o doručení zprávy neobdržel elektronickou doručenku, z opatrnosti odeslal odpor ještě jednou krátce po půlnoci. 4. Ve spisu okresního soudu není žádný záznam o doručení prvního e-mailu zaslaného večer dne 11. 12. 2013. Druhý e-mail od zástupce stěžovatele byl doručen do e-mailové schránky soudu dne 12. 12. 2013 v 0:27. Tento e-mail ve svém těle obsahuje text odporu a podle hlavičky se jedná o přeposlaný e-mail, který byl původně odeslán dne 11. 12. 2013 v 19:12. 5. Krátce po druhém e-mailu stěžovatel prostřednictvím svého zástupce poslal z opatrnosti žádost o navrácení lhůty k podání odporu, která k okresnímu soudu dorazila dne 12. 12. 2013 v 0:48. Žádost byla odůvodněna tím, že zástupce stěžovatele do konce dne 11. 12. 2013 neobdržel doručenku o poslaném e-mailu s odporem, a není tedy vyloučeno, že k jeho doručení před půlnocí nedošlo z důvodu technické chyby. 6. Dne 12. 12. 2013 dopoledne právní zástupce stěžovatele ještě svou žádost o navrácení lhůty doplnil a uvedl, že dne 11. 12. 2013 byla závada na jeho pracovním počítači, v důsledku čehož patrně nedošlo k doručení prvního e-mailu s odporem. 7. Napadeným usnesením okresní soud žádost stěžovatele o navrácení lhůty zamítl. Zamítnutí odůvodnil tím, že odpor obdržel až dne 12. 12. 2013 v 0:27. Zároveň studiem zaslaných listin a konzultací se správkyní aplikace dospěl k závěru, že obhájce patrně nezkontroloval odeslanou poštu dne 11. 12. 2013, neboť pokud by tomu tak bylo, musel by soud obdržet text odporu, který byl zaslán již 11. 12. 2013 stejně tak jako obdržel odpor ze dne 12. 12. 2013 v 0:27. V případě technické závady počítače by neodeslaná pošta zůstala ve složce "pošta k odeslání", a pak by ji soud obdržel zároveň s přijetím zprávy datované dnem 12. 12. 2013. 8. Podle okresního soudu byl tak odpor stěžovatelem podán opožděně, a proto k němu nepřihlížel. Trestní příkaz považoval za pravomocný a vykonatelný od 12. 12. 2013. II. Argumentace stran 9. Stěžovatel namítá, že okresní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces. Má za to, že okresní soud tím, že mu neumožnil navrácení lhůty, ačkoliv pro to byly důležité důvody, porušil jeho ústavně zaručené právo na právní pomoc v řízení před soudy dle ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovateli bylo nesprávným postupem soudu odňato právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. 10. Přičemž je nutno zdůraznit, že k přijetí odporu podatelnou soudu až dne 12. 12. 2013 těsně po půlnoci došlo čistě z technických důvodů chybou elektronické komunikace prostřednictvím elektronické datové sítě internetu. Ve věci je zřejmé, že k podání odporu stranou právního zástupce stěžovatele dne 11. 12. 2013 skutečně došlo, resp. bylo učiněno. Stěžovateli tak nelze přičítat k tíži skutečnost, že podaný odpor nelze v evidenci příslušného soudu dohledat, resp. lze jej dohledat až ve 27. minutě následujícího dne, tj. 12. 12. 2013. 11. Okresní soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého usnesení. Setrval na názoru, že odpor byl podán opožděně a ke zmeškání lhůty nedošlo z důležitých důvodů. 12. Stěžovatel práva repliky nevyužil. III. Hodnocení Ústavního soudu 13. Ústavní soud v prvé řadě poznamenává, že ač formálně se stěžovatel primárně brání proti rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí návrhu na navrácení lhůty, materiálně se dožaduje toho, aby jeho odpor byl okresním soudem akceptován a jeho trestní věc byla soudem projednána veřejně v jeho přítomnosti. Právě prizmatem práva na veřejné projednání věci v přítomnosti účastníka řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny bude Ústavní soud tuto ústavní stížnost posuzovat. 14. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 113/94 ze dne 15. 5. 1995 (N 24/3 SbNU 169) vyslovil Ústavní soud názor, že k přirozeným právům každého člověka a občana patří právo, aby ve složitém procesu nalézání práva a spravedlnosti mu alespoň jednou bylo umožněno předstoupit před nezávislý soud či jiný tribunál se svojí věcí. 15. Právo na veřejné projednání věci obsahuje i čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") jde o základní zásadu práva na spravedlivý proces. Tohoto práva se však lze vzdát, avšak pouze pokud vzdání se je jednoznačné (viz rozsudek ESLP ve věci Hakansson a Sturesson proti Švédsku ze dne 21. 2. 1990 č. 11855/85, § 66). Vzdání se lze učinit i tacitním souhlasem, tedy takovým projevem vůle, který je učiněn mlčky tím, že příslušná osoba zůstává v nečinnosti. Například v rozhodnutí ve věci Buryška proti České republice ze dne 6. 5. 2008 č. 33137/04 ESLP shledal za souladnou s čl. 6 odst. 1 Úmluvy situaci, ve které vnitrostátní soud vyzval stěžovatele, který proti platebnímu rozkazu podal nezdůvodněný odpor, aby se vyjádřil k věci, a informoval jej, že při absenci odpovědi bude mít za to, že stěžovatel svůj dluh uznává, a bude tudíž vydán rozsudek pro uznání, což se - aniž by bylo nařízeno jednání - nakonec stalo, neboť stěžovatel nereagoval. Podle ESLP měl sice stěžovatel v zásadě právo na veřejné jednání, byl však soudem prvního stupně řádně poučen o následcích toho, že se v určené lhůtě k žalobě nevyjádří, a proto nelze tomuto soudu vytknout, že si jeho mlčení vyložil jako nepochybný souhlas s tím, že jednání nebude nařízeno. 16. Obdobné principy ESLP aplikuje i u práva na přítomnost obviněného u soudu, které rovněž považuje za zásadní pro spravedlivost řízení a základní součást práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy (viz například rozsudek velkého senátu ve věci Hermi proti Itálii ze dne 18. 10. 2006 č. 18114/02, § 58). I tohoto práva se obžalovaný může vzdát, a to i mlčky, pokud je vzdání se jednoznačné (tamtéž, § 73). 17. Trestním příkazem podle § 314e trestního řádu samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Tento institut není v rozporu s ústavním právem na veřejné projednání věci v přítomnosti účastníka pouze za podmínky, že obviněný má právo se domoci projednání své věci v řádném procesu splňujícím všechny záruky práva na spravedlivý proces [viz také