I.ÚS 968/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 968/14 ze dne 25. 3. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem Římská 104/14, Praha 2, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 120/2013 ze dne 28. 11. 2013 a sp. zn. 43 Nt 2003/2014 ze dne 23. 1. 2014 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 44 To 625/2013 ze dne 30. 12. 2013, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor s právem na osobní svobodu a spravedlivý proces a pro porušení presumpce neviny. Přitom odkázal na čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dne 21. 11. 2013 bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání stěžovatele, který byl obviněn ze zločinu pohlavního zneužití [§ 187 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z.")] a týrání svěřené osoby [§ 198 odst. 1 a 2 písm. c) a d) tr. z.]. Těchto trestných činů se měl dopustit jednak tím, že své starší nezletilé dceři prováděl masáž celého těla včetně genitálií, které jí tím poranil, jednak tím, že s oběma svými nezletilými dcerami "zle nakládal", tj. opakovaně a často před nimi verbálně i fyzicky napadal jejich matku (svou manželku), mlátil dveřmi, házel věcmi, kopal do kočky, přibližoval se s nožem v ruce k manželce kojící dceru, k dcerám se choval nepřiměřeně tvrdě, mladší dceři zabraňoval v brekotu zacpáváním úst, při cestování jí zkroutil ruku a jeho chování mělo dcerám způsobit úzkostné stavy provázené pomočováním a potížemi astmatického charakteru. Prvním napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 28. 11. 2013 byl stěžovatel vzat do tzv. předstižné vazby podle § 67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), jiný vazební důvod obvodní soud neshledal. Podle obvodního soudu bylo dáno důvodné podezření, že stěžovatel se dané trestné činnosti dopouštěl po dlouho dobu a jeho jednání již ovlivnilo fyzický i psychický stav jeho dcer. Vyšel přitom z lékařské zprávy, která konstatovala, že u starší nezletilé dcery stěžovatele došlo k poranění panenské blány (které se posléze zhojilo), a ze skutečností zjištěných klinickou psycholožkou při individuální terapii s dcerami stěžovatele. Navíc stěžovatel u obvodního soudu podal návrh na úpravu styku s dcerami, v němž žádá, aby je měl v péči jeden den v týdnu a každých 14 dní o víkendu a svátcích. Podle obvodního soudu se "duševní stav obviněného [...] jeví [...] jako ne zcela normální, když je [obviněný, tj. stěžovatel] schopen svoje sexuální aktivity zaměřit jak vůči dospělé ženě, tak vůči nezletilé dceři a zároveň také vůči dospělému muži". S ohledem na osobu stěžovatele a dále povahu a závažnost trestné činnosti nebylo podle obvodního soudu možné účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Dále obvodní soud upozornil, že po obstarání znaleckých posudků by skutek kvalifikovaný jako zločin pohlavního zneužití mohl být překvalifikovaný na zločin znásilnění. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byla zamítnuta stížnost státního zástupce i obviněného proti předchozímu usnesení obvodního soudu. Podle městského soudu se důvodné podezření, že stěžovatel danou trestnou činnost spáchal, zakládá jednak na skutečnostech zjištěných z výpovědí dvou svědků (stěžovatelovy manželky a osoby, která s nimi žila ve společném bytě), jednak na skutečnostech zjištěných z lékařské zprávy a při terapeutických sezeních. Městský soud vzal dále v úvahu, že řízení o návrhu na úpravu styku stěžovatele s dcerami bylo zastaveno. Podle městského soudu tak sice není důvod rozšířit vazební důvody o tzv. koluzní vazbu, zároveň však zastavení zmiňovaného řízení nezabraňuje stěžovateli v jakémkoliv styku s dcerami (např. elektronickém). Nelze proto podle městského soudu vyloučit, že by stěžovatel mohl opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. I když se městský soud ztotožnil se stěžovatelem, že předcházející usnesení obvodního soudu obsahuje "určité nedostatky ve formulacích", nepovažoval tyto nedostatky za zásadní. Obvodní soud sice nezvážil možnost náhrady vazby jinými opatřeními, avšak podle městského soudu by taková opatření nebyla vzhledem ke stadiu řízení vhodná. Podle městského soudu by bylo jen velmi těžké kontrolovat dodržování opatření dle § 88c tr. ř. (např. zákaz styku s určitými osobami, který navrhoval stěžovatel), a to vzhledem k různým možnostem styku stěžovatele s dcerami. Většina námitek stěžovatele pak podle městského soudu míří na otázku jeho viny, která však není předmětem jednání o vazbě. Druhým napadeným usnesením obvodního soudu ze dne 23. 1. 2014 byla mimo vazební zasedání zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby. Obvodní soud nepřijal slib stěžovatele podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., neshledal podmínky pro použití § 73 odst. 1 písm. d) tr. ř, tj. uložení předběžného opatření, a nezabýval se údajnou nabídkou přítelkyně stěžovatele, že za jeho chování převezme záruku, neboť ta soudu nebyla řádně předložena. Obvodní soud dospěl k závěru, že předstižná vazba je stále důvodná. Kromě dříve uvedených skutečností vycházel obvodní soud i ze znaleckého posudku z odvětví dětské gynekologie. Podle něj bylo poranění panenské blány (nyní zhojené) bolestivé a není pravděpodobné, že by si toto poranění způsobila starší nezletilá dcera stěžovatele sama. Dále došlo ke změně kvalifikace skutku, pro který je stěžovatel trestně stíhán, na zvlášť závažný zločin znásilnění. Dne 24. 1. 2014 byl stěžovatel rozhodnutím státního zástupce propuštěn z vazby. II. Argumentace stran Podle stěžovatele je první usnesení obvodního soudu zdůvodněné jen obecně. Obvodní soud podle něj neuvedl, které skutečnosti vyvolávají důvodnou obavu z opakování, dokonání či vykonání trestného činu, ani to, kterému z těchto následků má předstižná vazba bránit. Toto rozhodnutí tak považuje za nepřezkoumatelné. Městský soud měl porušit práva stěžovatele tím, že vadné usnesení obvodního soudu nezrušil. Přestože se městský soud důvodností vazby sám zabýval, neuvedl, z čeho konkrétně vzniká důvodná obava, že stěžovatel naváže jakýkoliv styk s dcerami. Pouhý elektronický styk navíc k zopakování trestné činnosti a dokonání nebo vykonání trestného činu sloužit nemůže, a to vzhledem k charakteru činnosti, pro kterou je stěžovatel stíhán. Jeho rozhodnutí považuje za rozporné. Zatímco možný elektronický styk stěžovatele s dcerami podle městského soudu nezakládá důvodnost koluzní vazby, založil důvodnost předstižné vazby, ačkoliv je pro zopakování, dokonání nebo vykonání trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel stíhán, nutný fyzický kontakt. Dále stěžovatel namítá, že žádný důvod k vzetí do vazby vůbec neexistoval, protože se s dcerami už delší dobu stýkal pouze s vědomím matky. Důvod pro uložení vazby podle stěžovatele obecné soudy nemohou spatřovat v realizaci jeho práv, jako je vyjadřovat se k obvinění, popírat vinu či usilovat o styk s vlastními dětmi. Obecné soudy se podle stěžovatele ani dostatečně nevyjádřily k možnosti nahradit vazbu jiným předběžným opatřením, nezabývaly se dostatečně skutečnostmi vylučujícími nebo zpochybňujícími existenci vazebních důvodů, dále nesprávně interpretují lékařské zprávy a porušují presumpci neviny tvrzením, že stěžovatel zaměřil své sexuální aktivity vůči nezletilé dceři, i tím, že považují určité skutečnosti navzdory námitkám stěžovatele za "zjištěné" a jeho duševní stav popisují jako "ne zcela normální". Rovněž stěžovatel upozorňuje na to, že v trestním řízení nebyly dlouhou dobu činěny potřebné úkony (např. výslech jeho dcer se odehrál až 23. 1. 2014), avšak obecné soudy to při svém rozhodování nebraly v úvahu. Stěžovatel má dále za to, že jeho dcery mohly být ovlivňovány probíhající psychoterapií. Ve vztahu k druhému usnesení obvodního soudu stěžovatel namítá (kromě výše uvedených argumentů) to, že obvodní soud porušil jeho právo být slyšen, protože rozhodoval mimo vazební zasedání, přestože o jeho konání stěžovatel žádal. Stěžovatel tak neměl možnost osobně se vyjádřit k důvodům vazby, navíc nebyla vyslechnuta jím navržená osoba, která měla nabídnout převzetí záruky za jeho další chování. Městský soud považuje stížnost za nedůvodnou. Zdůraznil, že rozhodování o vazbě není rozhodováním o vině či trestu a děje se pouze v rovině pravděpodobnosti jak ohledně dalšího vývoje řízení, tak ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný vzat do vazby. Ve zbytku odkázal na své na