II.ÚS 1022/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1022/25 ze dne 2. 7. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Šťastného, zastoupeného JUDr. Ondřejem Doležalem, advokátem, sídlem Koliště 1912/13, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2025 č. j. 25 Cdo 2022/2024-1157, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2022 č. j. 25 Co 93/2022-940 a rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. ledna 2022 č. j. 5 C 198/2016-795, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení, 1. Antonie Jeřábkové, 2. Miroslavy Kolebabové a 3. Jitky Wesströmové, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v předmětné věci se stěžovatel podanou žalobou v řízení před obecnými soudy domáhal po vedlejších účastnicích jako žalovaných náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku vydání předběžného opatření [vydaného Okresním soudem v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") dne 2. 6. 1998 č. j. 4 C 119/98-18, kterým bylo stěžovateli zakázáno nakládat s nemovitostmi v k. ú. Kutná Hora, jejichž byl spoluvlastníkem (dále jen "předmětné nemovitosti")], a dále v důsledku následných podle stěžovatele obstrukčních jednání vedlejších účastnic. 3. Okresní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu, jíž se stěžovatel domáhal po vedlejších účastnicích společně a nerozdílně zaplacení částky ve výši 4 150 000 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu výroky II. až V. Okresní soud neshledal nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, které měly stěžovateli vzniknout v důsledku vydání předběžného opatření a následných obstrukčních jednání vedlejších účastnic důvodným. 4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku I. ve věci samé (výrok V.), změnil jej ve všech výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky I. až IV. a VI. až VIII.). Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu o neexistenci ušlého zisku, jakož i o neexistenci příčinné souvislosti mezi vydaným předběžným opatřením a vznikem škody a nemajetkové újmy, resp. o jejím neprokázání. 5. Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.). Řízení o dovolání proti rozsudku okresního soudu bylo zastaveno (výrok II.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výrok III.). II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že na základě dohody o vydání ze strany státního podniku RKT - Rovnací a kotevní technika byly jemu a 3. vedlejší účastnici vydány do podílového spoluvlastnictví předmětné nemovitosti (každý z nich vlastní ideální podíl na nemovitostech o velikosti jedna polovina). Vedlejší účastnice 3. a Miroslav Jeřábek se žalobou ze dne 14. 5. 1998 domáhali určení neplatnosti dohody o vydání předmětných nemovitostí. Společně s žalobou podali 3. vedlejší účastnice a Miroslav Jeřábek návrh na nařízení předběžného opatření, kterému okresní soud vyhověl. Na základě předběžného opatření bylo stěžovateli zakázáno nakládat s nemovitostmi a s jeho spoluvlastnickým podílem na nemovitostech. Po skončení uvedeného řízení bylo postaveno najisto, že stěžovatel byl jako jediný oprávněn uzavřít dohodu o vydání předmětných nemovitostí, přičemž dohoda o vydání nemovitostí ve vztahu k 3. vedlejší účastnici je neplatná. Stěžovatel poukazuje na to, že při zohlednění právního názoru vyjádřeného v rozsudku okresního soudu ze dne 6. 5. 2022 č. j. 4 C 43/2019-538 je třeba dohodu o vydání vykládat tak, že nemovitosti byly na základě dohody o vydání vydány pouze stěžovateli, který se tak stal jejich výlučným vlastníkem. Byl-li by stěžovatel výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a nikoliv jejich spoluvlastníkem, argumentace soudů o nedostatku příčinné souvislosti z důvodu absence souhlasu druhého spoluvlastníka by nemohla obstát. Soudy proto měly otázku vlastnického práva k nemovitostem posoudit jako otázku předběžnou. 7. Stěžovatel namítá, že v důsledku nařízeného předběžného opatření, které trvalo více než 14 let, mu bylo znemožněno nakládat s nemovitostmi. Stěžovatel nemohl mimo jiné nemovitosti pronajímat, čímž došlo k jejich postupnému chátrání a k významnému snížení jejich hodnoty. Tím stěžovateli vznikla majetková škoda, ale i nemajetková újma. Po pravomocném skončení původního řízení podal stěžovatel dne 25. 1. 2012 žalobu, kterou se domáhal náhrady újmy způsobené předběžným opatřením a jednáním vedlejších účastnic, jejíž výši vyčíslil na částku 4 100 000 Kč, skládající se ze škody ve výši 2 000 000 Kč způsobené zákazem nakládat s nemovitostmi na základě předběžného opatření, škody ve výši 1 850 000 Kč způsobené předběžným opatřením a jednáním vedlejších účastnic, v jejichž důsledku byla stěžovateli znemožněna údržba a ochrana nemovitostí, a nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč. 8. V části žaloby, kterou se stěžovatel domáhal náhrady škody ve formě ušlého zisku ve výši 2 000 000 Kč z důvodu neuzavření nájemních smluv k nemovitostem, dospěly soudy k závěru, že vzhledem k podílovému spoluvlastnictví stěžovatele a 3. vedlejší účastnice k předmětným nemovitostem by stěžovatel bez souhlasu 3. vedlejší účastnice nemovitosti nemohl pronajmout ani v případě neexistence předběžného opatření, a nelze tedy předpokládat, že by za běžného chodu věcí došlo k pronájmu nemovitostí a rozmnožení majetku stěžovatele o část nájemného připadající na jeho spoluvlastnický podíl. Stěžovatel se závěry o nedostatku příčinné souvislosti mezi předběžným opatřením a vznikem škody z důvodu zákazu nemovitosti pronajmout a inkasovat nájemné nesouhlasí. 9. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem soudů, že žalobu v části týkající se skutečné škody na nemovitostech vyčíslené na částku 1 850 000 Kč bylo nutno zamítnout z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi předběžným opatřením a vznikem skutečné škody spočívající ve snížení hodnoty nemovitostí a odcizení movitých věcí nacházejících se na nemovitostech. Podle odůvodnění rozsudků soudů stěžovateli předběžné opatření nebránilo v nezbytných investicích do nemovitostí a jejich ochrany, které by zabránily snížení hodnoty nemovitostí a odcizení movitého majetku. Podle názoru stěžovatele je zřejmé, že nařízení předběžného opatření znemožnilo stěžovateli získat finanční prostředky k zajištění dostatečné ochrany nemovitostí a zachování jejich hodnoty a nařízení předběžného opatření tak je v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou ve výši 1 850 000 Kč. Stěžovatel zároveň uvádí, že v žalobě a v navazujících podáních opakovaně upozorňoval, že skutečná škoda nebyla způsobena pouze předběžným opatřením, ale současně i jednáním vedlejších účastnic. 10. Stěžovatel se dále neztotožňuje se závěrem soudů, že ve vztahu k jím požadované nemajetkové újmě způsobené mu nařízením předběžného opatření stěžovatel vznik nemajetkové újmy ani její tvrzenou výši v řízení neprokázal. V této souvislosti poukazuje na to, že k prokázání vzniku a výše nemajetkové újmy v průběhu řízení navrhoval důkaz znaleckým posudkem. Okresní soud však vypracování znaleckého posudku nezadal a důkaz znaleckým posudkem neprovedl. Podle stěžovatele nebyly splněny předpoklady pro zamítnutí žaloby v části týkající se nemajetkové újmy stěžovatele, jelikož stěžovatel splnil povinnost tvrzení a navrhl důkaz k jeho prokázání, který však okresní soud bez bližšího odůvodnění neprovedl. 11. Stěžovatel dále poukazuje na průběh a délku původního řízení, v jehož rámci bylo nařízeno předběžné opatření, a namítá, že předběžným opatřením omezujícím disponování s věcí došlo k zásahu do jeho základního práva vlastnit majetek. Dále namítá, že okresní soud z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na straně vedlejších účastnic řízení přerušil a o žalobě rozhodl až po téměř 14 letech od jejího podání. Stěžovatel proto nesouhlasí s argumentem, že vedlejší účastnice by neměly nést odpovědnost za vz