II.ÚS 1026/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1026/21 ze dne 28. 1. 2022 N 11/110 SbNU 106 K důkaznímu standardu v řízení o zabrání části majetku dle § 102a trestního zákoníku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. F. M., t. č. ve Věznici Stráž pod Ralskem, právně zastoupeného Mgr. Bohumilem Petrů, advokátem, se sídlem v Praze 5, P. Švandy ze Semčic 850/7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021 č. j. 44 To 94/2021-606 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 2. 2021 č. j. 2 T 123/2019-575, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021 č. j. 44 To 94/2021-606 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 2. 2021 č. j. 2 T 123/2019-575 byla porušena základní práva stěžovatele na soudní ochranu a ochranu vlastnictví, zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Obě usnesení se proto ruší. Odůvodnění I. Ústavní stížnost a rekapitulace řízení 1. Ústavnímu soudu byl dne 19. 4. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 11. 2019 č. j. 2 T 123/2019-281 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník"), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Jednání, za něž byl stěžovatel odsouzen, spočívalo zjednodušeně řečeno v tom, že prodal cca 12 g marihuany. 3. Dne 28. 1. 2020 podalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 návrh na zabrání části majetku stěžovatele podle § 102a odst. 1 trestního zákoníku, a to konkrétně finančních prostředků na účtu České spořitelny, a. s., č. X ve výši 1 950 000 Kč. První rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též "soud prvního stupně") ze dne 22. 9. 2020 č. j. 2 T 123/2019-532 o zabrání těchto finančních prostředků bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2020 č. j. 44 To 377/2020-544 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Následně Obvodní soud pro Prahu 1 znovu rozhodl usnesením ze dne 12. 2. 2021 č. j. 2 T 123/2019-575, kterým stěžovateli zabral z navrhované sumy částku ve výši 981 357 Kč. Vyšel ze zjištění státní zástupkyně a z jí uvedených peněžních částek ukládaných postupně stěžovatelem na účet v bance. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále též "stížnostní soud") usnesením ze dne 24. 3. 2021 č. j. 44 To 94/2021-606 zamítl. 4. Usnesení stížnostní soud odůvodnil tím, že stěžovatel není schopen doložit legální původ peněz vkládaných v hotovosti na účet, a soud má za to, že tyto peníze pochází z jeho trestné činnosti. Kromě příjmů od manželů S. neměl stěžovatel žádný prokazatelný legální příjem, který by rozptýlil pochybnosti, že částka 981 357 Kč pocházela z trestné činnosti. Soud uvedl, že vzhledem ke sníženému důkaznímu standardu, oproti hlavnímu líčení, leží na straně obhajoby větší míra zatížení pro předložení důkazů, které by prokazovaly legálnost posuzovaného příjmu. Svá tvrzení o výdělcích pomocí brigád stěžovatel dokládal souborem videí, na nichž je zachycen při práci, a legálnost dalších příjmů pak dopisem p. S., z něhož mělo vyplynout, že peníze stěžovateli poskytoval, kromě převodu na jeho účet, taktéž v hotovosti. Městský soud v Praze však dovodil, že stěžovatelovo tvrzení o výdělcích z brigád není prokázáno, neboť nebyl schopen doložit, kdy a kde tyto brigády probíhaly a kolik peněz si takto vydělal. Dopis p. S. považoval soud za účelový. 5. Základní důvod porušení ústavně garantovaných práv stěžovatel spatřuje v tom, že nikde v zákoně není uvedeno, že by soud v rámci rozhodování o ochranném opatření, jakým je i zabrání majetku podle § 102a trestního zákoníku, neměl dodržovat veškeré standardy a zásady trestního řízení, anebo že by je mohl uplatňovat pouze omezeně, nebo že by měl snížit svůj důkazní standard pro správné a spravedlivé rozhodnutí. Je přesvědčen, že v rámci trestního řízení, kterým je nepochybně i rozhodování o zabrání části majetku dle § 102a trestního zákoníku, se vždy a v plné míře bez jakéhokoli omezení uplatní veškeré trestněprávní zásady a principy a nesmí být snižován důkazní standard. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 1849/17 (N 97/89 SbNU 457), podle kterého se i v případě ochranných opatření vždy plně uplatní obecné standardy dokazování v trestním řízení a zásady trestního práva, přičemž je nutné postupovat bez důvodných pochybností, jako tomu je v každém trestním řízení. 6. Stěžovatel má za to, že obecné soudy účelově přihlédly pouze ke skutečnostem, které svědčí v jeho neprospěch, a nepřihlédly k tvrzením v jeho prospěch ani se řádně nevypořádaly s uplatněnými námitkami. Podstatou věci je názor soudu, že hodnota majetku stěžovatele je v hrubém nepoměru k jeho legálním příjmům, a proto je oprávněn tyto prostředky zabrat postupem dle § 102a trestního zákoníku. Soud však měl přihlížet pouze k majetku nabytému po účinnosti tohoto ustanovení, tj. od 18. 3. 2017. Z předložených bankovních výpisů vyplývá, že do dne 18. 3. 2017 měl stěžovatel na svých účtech částku 1 632 207 Kč. K této částce soud v rámci uplatnění § 102a trestního zákoníku nesmí přihlížet. Dále z výpisu z účtu vyplývá, že po uvedeném dni, tj. po dni 18. 3. 2017, mu poslali manželé S. částku ve výši 608 000 Kč, a proto se jedná o legálně prokázaný příjem. Pokud na bankovním účtu u České spořitelny, a. s., byl zůstatek ke dni vydání návrhu na zabrání části stěžovatelova majetku, tj. ke dni 28. 1. 2020, ve výši 1 950 000 Kč, nemohl soud přihlížet k částce 1 632 207 Kč a dále nemohl zabavit částku 608 000 Kč, kterou mu prokazatelně zaslali manželé S. Obecné soudy však podle stěžovatele nepřihlédly k výše uvedeným částkám a účelově hodnotily pouze prostředky ve výši 981 357 Kč (nabyté od 21. 3. 2017 do 14. 5. 2019), aniž by vzaly v úvahu výše uvedené "nezapočitatelné" částky. 7. Obecné soudy uzavřely, že na stěžovateli leží vyšší míra zatížení pro předložení důkazů. Je tak nepochopitelné, že soud jako důkaz odmítl svědeckou výpověď osoby, která stěžovateli dávala peníze, aby ho podporovala. Tím soud fakticky odmítl připustit důkaz, kterým by stěžovatel prokázal legálnost svých příjmů, což je podstatou řízení o zabavení prostředků dle § 102a trestního zákoníku. Jako doplnění stěžovatel uvedl, že v České republice je od roku 2012, přičemž po celou dobu ho podporovali manželé A. a A. M. S. ze Švýcarska. Tyto skutečnosti jsou zjevné ze všech výpisů z účtů, a nemůže tak být pochyb o tom, že se jedná o skutečné a dohledatelné osoby, což soud ani nezpochybňoval. Manželé S. stěžovateli dávali peníze, které si spořil na svém účtu. Peníze od nich dostával jak bankovním převodem (viz výpisy z bankovních účtů), tak také osobně. Rovněž si stěžovatel šetřil i z různých brigád. Stěžovatel je přesvědčen, že zabavení celoživotních úspor neodpovídá ani závažnosti, ani povaze trestného činu, za který byl odsouzen. Zabavení celoživotních úspor tak představuje násobek hodnoty, kterou si mohl potenciálně spáchaným trestným činem "vydělat". I z tohoto pohledu je uložení ochranného opatření krajně nepřiměřené a v hrubém nepoměru se spáchaným trestným činem. II. Vyjádření účastníků řízení 8. K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci a vedlejší účastník řízení. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze uvedla, že u stěžovatele byl zjištěn hrubý nepoměr mezi jeho celkovým majetkem a jeho příjmy nabytými v rozhodném období. V daném případě není vyžadováno, aby bylo prokázáno, že majetek je evidentně nástrojem nebo výnosem konkrétního trestného činu, ale postihují se případy, kdy chybí doklady o legálním původu majetku časově souvisejícího se spácháním trestného činu, a soud má tedy za to, že takový majetek pochází z trestné činnosti. Stěžovatel předkládal pouze neurčité a neprůkazné důkazy o svých příjmech a navíc nemá, kromě tvrzené podpory manželů S., prokázán žádný příjem legální. 9. Obvodní soud pro Prahu 1 pouze odkázal na napadené rozhodnutí s tím, že žá