II.ÚS 1026/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1026/24 ze dne 5. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Ž. K., b) M. K., c) Z. G., d) J. K., e) P. K., f) M. K., g) B. K., h) L. K., i) M. K., j) N. K., k) A. K., l) J. K., m) N. K., n) M. K., o) J. K., p) nezl. F. K., zastoupeného zákonnými zástupci A. K. a J. K., všech právně zastoupených JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou se sídlem Opletalova 608/2, Havířov - Šumbark, proti výrokům I, II a III rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2024 č. j. 25 Cdo 338/2022-759, ve znění opravného usnesení ze dne 28. února 2024 č. j. 25 Cdo 338/2022-777, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Města V., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Náhrada nákladů řízení se stěžovatelům nepřiznává. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají, aby byly zrušeny části výroků shora označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu v těch částech, kterými jejich dovolání zamítl či odmítl. Každý ze stěžovatelů ústavní stížností napadá tu část rozsudku, která se jej týká. 2. Stěžovatelé se domáhali žalobou na ochranu osobnosti zadostiučinění, a to omluv a náhrady v penězích ve výši 100 000 Kč pro každého z nich, za neoprávněný zásah do jejich práva na sebeurčení a rodinný život, jehož se vedlejší účastník měl dopustit násilným vystěhováním stěžovatelů do místa, které si nezvolili, do nedůstojných životních podmínek, a za zásah do jejich cti, k němuž mělo dojít výroky Jiřího Čunka na adresu obyvatel předmětného domu a romské komunity obecně. 3. Krajský soud v Ostravě (dále též "krajský soud") rozsudkem ze dne 9. 12. 2009 č. j. 23 C 310/2007-208 žalobu zamítl. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2010 č. j. 1 Co 30/2010-283 byl tento rozsudek zrušen. Poté krajský soud rozsudkem ze dne 12. 12. 2011 č. j. 23 C 310/2007-375 žalobu opět zamítl a i tento rozsudek byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2012 č. j. 1 Co 76/2012-406 zrušen. Nato krajský soud rozsudkem ze dne 22. 1. 2015 č. j. 23 C 310/2007-560 žalobu opětovně zamítl. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2015 č. j. 1 Co 76/2015-644, přičemž odvolací soud nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce a doporučil vyloučení věcí různých rodin k samostatnému řízení. Dovolání vedlejšího účastníka proti tomuto usnesení bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016 č. j. 30 Cdo 5292/2015-770 odmítnuto. Odmítnuta byla i ústavní stížnost vedlejšího účastníka proti tomuto usnesení, a to usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 2640/2016. Usnesením krajského soudu ze dne 11. 10. 2017 č. j. 23 C 310/2007-833 byla z věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 23 C 310/2007 vyloučena k samostatnému řízení (§ 112 odst. 2 o. s. ř.) mimo jiné i věc stěžovatelů nadále vedená pod sp. zn. 23 C 311/2007. 4. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 7. 2020 č. j. 23 C 311/2007-578, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 7. 2020 č. j. 23 C 311/2007-602, výrokem I zamítl žalobu v části, v níž se stěžovatelé domáhali, aby vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost zaslat každému z nich písemnou omluvu ve znění v tomto výroku uvedeném a tuto omluvu opakovaně uveřejnit v žalobou označených sdělovacích prostředcích, jakož i na oficiálních internetových stránkách města V. Výrokem II uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit každému ze stěžovatelů a) a b) 30 000 Kč, stěžovatelce c) 10 000 Kč, stěžovatelce d) 5 000 Kč, stěžovateli e) 10 000 Kč, každému ze stěžovatelů f) a g) 20 000 Kč, každému ze stěžovatelů h), i) a j) 5 000 Kč, každému ze stěžovatelů k) a l) 20 000 Kč, každému ze stěžovatelů m), n) a o) 5 000 Kč, výrokem III zamítl žalobu každého ze stěžovatelů na zaplacení náhrady ve zbývajícím rozsahu do 100 000 Kč, žalobu stěžovatele p) zcela zamítl, a výroky IV až VII rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. 5. K odvolání všech účastníků Vrchní soud v Olomouci (dále též "vrchní soud") rozsudkem ze dne 14. 4. 2021 č. j. 1 Co 3/2021-631, výrokem I změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že vedlejšímu účastníkovi uložil zaslat každému ze stěžovatelů a), b), c), e), f), g), k) a l) písemnou omluvu v tomto znění: "Město V. se omlouvá žalobcům za neoprávněné zásahy do osobnostních práv žalobců, za podstatné porušení práva na lidskou důstojnost a ochranu soukromého a rodinného života spočívající v omezení svobody volby pobytu a způsobu života." Vůči stěžovatelům d), h), i), j), m), n), o) a p) a v části, v níž stěžovatelé a), b), c), e), f), g), k) a l) požadovali omluvu v širším rozsahu, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil. Ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost zaplatit stěžovatelce a) 20 000 Kč, stěžovatelce b) 20 000 Kč, stěžovatelce c) 8 000 Kč, stěžovatelce e) 8 000 Kč, stěžovateli f) 10 000 Kč, stěžovatelce g) 10 000 Kč, stěžovatelce k) 10 000 Kč a stěžovateli l) 10 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změnil tak, že zamítl žalobu na zaplacení 80 000 Kč stěžovatelce a) i stěžovateli b), 92 000 Kč stěžovatelce c), 100 000 Kč stěžovatelce d), 92 000 Kč stěžovateli e), 90 000 Kč stěžovatelům f) i g), 100 000 Kč stěžovatelům h), i), j), 90 000 Kč stěžovatelům k) i l) a 100 000 Kč stěžovatelům m), n) a o); ve vztahu ke stěžovateli p) zamítavý výrok III rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Dalšími výroky pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o poplatkové povinnosti. 6. Proti rozsudku vrchního soudu podali stěžovatelé dovolání, o kterém Nejvyšší soud rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem. Výrokem I rozsudek vrchního soudu ve výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o zadostiučinění v penězích, změnil tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě se ve výroku III mění tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovatelce c) 30 000 Kč, stěžovatelce d) 25 000 Kč, stěžovateli e) 30 000 Kč, stěžovatelce h) 25 000 Kč, stěžovateli i) 25 000 Kč, stěžovatelce j) 15 000 Kč, stěžovatelce k) 5 000 Kč, stěžovatelce m) 25 000 Kč, stěžovatelce n) 25 000 Kč a stěžovateli o) 25 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se potvrzuje; v rozsahu, v němž byl potvrzen zamítavý výrok III krajského soudu, dovolání zamítl. Výrokem II dovolání každého ze stěžovatelů proti té části výroku rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě ostatních stěžovatelů, či změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu ostatních stěžovatelů zamítl, a dovolání všech stěžovatelů proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byla zamítnuta jejich žaloba o uložení povinnosti vedlejšímu účastníku omluvit se jim za zásah do jejich osobnostních práv v žalobě označenými projevy prostřednictvím zveřejnění omluvy ve veřejných sdělovacích prostředcích a ve znění omluv stěžovateli navržených, odmítl. Výrokem III dovolání stěžovatele p) proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto stěžovateli potvrzen, odmítl. Výrokem IV rozhodl, že ve vztahu mezi stěžovatelem p) a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Konečně výrokem V rozsudek vrchního soudu ve výrocích II až IV, ve výroku V ohledně všech stěžovatelů s výjimkou stěžovatele p), a výrocích VI až VIII o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výrocích IV, VI a VII o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé namítají porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na zachování lidské důstojnosti a osobní cti, jakož i práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny, práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na projednání věci bez průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Dále tvrdí porušení čl. 90 Ústavy, podle něhož jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. 8. Stěžovatelé rekapitulují řízení před obecnými soudy, reprodukují části závěrů vrchního soudu, Nejvyššího soudu a opětovně zmiňují řadu argumentů vznesených jak v odvolání vůči rozsudku krajského soudu, tak v dovolání vůči