II.ÚS 1051/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1051/24 ze dne 28. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., t. č. ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. et Mgr. Tomášem Němečkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 243/2024 ze dne 27. 3. 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 1 Nt 1701/2024-25 ze dne 12. 3. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Proti stěžovateli bylo vedeno trestní stíháno pro spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se měl stěžovatel dopustit stručně řečeno tím, že se při prodeji pervitinu poškozeným zmocnil pod pohrůžkou násilí věcí poškozených. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 1 Nt 1032/2023-9 ze dne 17. 12. 2023 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu uvedených v § 67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., zákona o trestním řízení soudním (trestní řád). 3. Dne 3. 2. 2024 podal stěžovatel k soudu žádost o nahrazení vazby zárukou, dohledem a písemným slibem. Státní zástupce žádosti nevyhověl, a proto ji předložil dne 15. 2. 2024 soudu. Obvodní soud napadeným usnesením rozhodl, že u stěžovatele nadále trvá vazební důvod uvedený v § 67 písm. c) trestního řádu a jeho žádost na propuštění z vazby zamítl. Soud nepřijal nabídku slibu stěžovatele, záruku D. H. (bývalé pěstounky stěžovatele) a ani možnost výkonu probačním dohledem. V odůvodnění obvodní soud mimo jiné uvedl, že i nadále jsou z důvodu jednání stěžovatele jakož i dalších skutečností dány důvody předstižné vazby. Nabídnutou záruku bývalé pěstounky stěžovatele soud nepřijal, neboť jde o osobu, u které občasně pobýval (přespával) v době před vzetím do vazby (kdy měl páchat trestnou činnost). Obvodní soud měl za to, že pěstounská rodina neměla na stěžovatele dostatečně výchovný vliv, neboť stěžovatel, "ač zdráv a mladého věku, nepracoval nebo chvilkově brigádně a živila ho jeho přítelkyně". Podoknul, že stěžovatel má sice přislíbené zaměstnání, na druhou stranu však byl stěžovatel v minulosti opakovaně odsouzen za násilnou trestnou činnost. Dále zdůraznil, že se stěžovatel měl navíc posuzovaného trestného činu dopustit na počátku zkušební doby, kdy jeho docházka k Probační a mediační službě byla sporadická. Soud přihlédl i k tomu, že stěžovatel je dále projednáván pro útok ze dne 22. 10. 2023, posuzovaný jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. 4. Proti napadenému usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. I městský soud přisvědčil, že existují důvodné obavy, že by stěžovatel mohl v případě propuštění na svobodu uvedené důvody vazby naplňovat. V kontextu zjištěných skutečností stížnostní soud shledal, že jsou i nadále naplněny důvody předstižné vazby v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2498/23 a v ní vyjádřené doktríny zesilených důvodů vazby. Uvedl mimo jiné, že nikdo z náhradní rodiny stěžovatele, ani rodiny jeho přítelkyně na sebe nevzal břímě příslibu bydlení pro stěžovatele, což je přitom podle soudu předpokladem řádného výkonu zaměstnání. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel tvrdí, že obvodní soud i městský soud nesprávně hodnotí stěžovatelovo jednání v době vzetí do vazby, nikoli jeho aktuální stav. Ten se podle jeho názoru významně změnil již proběhlým pobytem ve vazební věznici, ve kterém byl za své chování přeložen na oddělení s mírnějším režimem; hodnocení věznice si ovšem soudy neopatřily. 6. Zpochybňuje závěry soudů, že pěstounská rodina neměla na stěžovatele pozitivní vliv, stejně jako závěr, že nikdo nenabídl stěžovateli bydlení. Odkazuje přitom na nabídku matky jeho přítelkyně ze dne 20. 12. 2023. Jako důvodný podle stěžovatele neobstojí ani poukaz na úřední záznam, podle něhož je stěžovatel prověřován pro podezření ze spáchání přečinu krádeže. Stěžovatel nebyl ani v době podání ústavní stížnosti z ničeho obviněn. 7. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel shrnuje, že pokud předkládá dvě záruky důvěryhodných osob, včetně nabídky bydlení, písemný příslib zaměstnavatele s nabídkou práce, uvědomuje si svá předchozí pochybení během období, kdy se ocitl bez domova a ve vazební věznici je hodnocen pozitivně, pak nemůže být jeho setrvání ve vazbě odůvodněné. Jeho návrh byl proto ze všech výše uvedených důvodů zamítnut bez náležitého a přesvědčivého odůvodnění, porušil tím stěžovatelovo právo na osobní svobodu zaručené čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. III. Vyjádření účastníků řízení 8. Obvodní soud uvedl, že napadená vazební rozhodnutí byla dostatečně odůvodněna. Obecné soudy se vyjádřily ke skutečnostem dokládajícím naplnění podmínek a trvání vazebního důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu, reflektovaly požadavky vyplývající z tzv. doktríny zesílených důvodů (nelze přehlédnout, že obviněný se měl předmětného skutku dopustit ve lhůtě podmíněného odsouzení pro totožný zvlášť závažný zločin loupeže) a vyčerpávajícím způsobem zdůvodnily nemožnost uplatnit obviněným navrhované instituty nahrazující vazbu. Na závěr doplnil, že stěžovatel má možnost po uplynutí 30 dnů od právní moci napadených rozhodnutí požádat opětovně o propuštění z vazby, resp. podat návrh na přijetí některého z opatření nahrazující vazbu. 9. Městský soud v plném rozsahu odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. 10. Ani Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2, ani Městské státní zastupitelství v Praze se ke stěžovatelově ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřilo. 11. Stěžovatel v replice uvedl, že setrvává na svém návrhu na zrušení napadených rozhodnutí. Nad rámec judikatury uvedené v ústavní stížnost odkázal i na nález sp. zn. I. ÚS 2987/22 ze dne 8. 12. 2022, kdy řešená věc podle jeho názoru vykazuje řadu podobných rysů. V replice se rovněž rozsáhle vyjádřil k nyní již trestně stíhanému jednání, ke kterému soudy, tehdy pouze ve fázi prověřování, přihlédly a poukázal na to, že policejní orgán zvolil nejpřísnější možnou kvalifikaci stěžovatelova jednání. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (článek 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995). 14. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2663/23 ze dne 18. 10. 2023 či usnesení sp. zn. II. ÚS 3301/19 ze dne 14. 11. 2019). 15. Ústavní soud ve svých rozhodnutích mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 6/10 ze dne 20. 4. 2010). Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných