II.ÚS 1068/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1068/24 ze dne 3. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Elsienc lumos s.r.o., Chudenická 1059/30, Praha 10, zastoupené JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2024 č. j. 1 Afs 43/2023-85, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Krajského soudu v Ústí nad Labem a Odvolacího finančního ředitelství, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Podstatou nyní posuzovaného případu je otázka, zda je ústavně konformním závěr Nejvyššího správního soudu, že stěžovatelkou poskytovaná plnění společnostem Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., nelze charakterizovat jako provozování loterií a jiných podobných her, které je osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet daně ve smyslu § 51 odst. 1 písm. k) a § 60 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ("zákon o DPH"), tedy že stěžovatelka poskytovala jiné služby za úplatu. Dále se Ústavní soud zabýval otázkou, zda neměl 1. senát Nejvyššího správního soudu předložit věc rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 soudního řádu správního. I. Vymezení věci 2. Stěžovatelka uzavřela s Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., nejdříve smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a poté podle nové úpravy smlouvu o společnosti podle § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Účelem sdružení a společnosti bylo provozování loterií a jiných her. Žalobkyně zajišťovala provozovny pro uskutečňování činnosti sdružení a následně společnosti a veškeré doplňkové služby související s užíváním provozoven (energie, obsluhu, dozor nad zařízeními a další). Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., zajišťovaly herní a sázková zařízení jako držitelky povolení k provozování. 3. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen "správce daně") doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za jednotlivá zdaňovací období měsíců říjen 2013 až září 2016 a související penále v celkové výši 5 593 112 Kč (DPH) a 1 084 000 Kč (penále). Napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečné platební výměry. 4. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labe zamítl rozsudkem ze dne 8. 3. 2023 č. j. 15 Af 36/2019-59. Shledal, že činnost stěžovatelky svou povahou odpovídala poskytování služeb dle § 14 odst. 1 zákona o DPH. Nejednalo se tak o provozování loterií a jiných podobných her, tedy o plnění osvobozená od DPH bez nároku na odpočet DPH podle § 51 odst. 1 písm. k) a § 60 zákona o DPH. Činnosti vykonávané stěžovatelkou pouze souvisely s provozováním her. Služby poskytované stěžovatelkou společnostem Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., představovaly zdanitelná plnění, neboť byly předmětem daně a zároveň nebyly od daně osvobozené. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní (tj. zásada materiální pravdy). Pro právní kvalifikaci činností vykonávaných stěžovatelkou pro Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., tak nebylo rozhodující, jak je stěžovatelka (resp. smluvní strany) formálně označila, ale jejich skutečná povaha. 5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ji napadeným rozsudkem shledal nedůvodnou. Konstatoval, že stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila velmi obdobnou argumentaci jako v předchozích řízeních. Z tohoto důvodu nepovažoval za účelné zevrubně opakovat závěry uvedené v napadeném rozhodnutí a rozsudku krajského soudu, se kterými se ztotožnil a v dalších podrobnostech na ně odkázal. Podle Nejvyššího správního soudu veškerá argumentace stěžovatelky spočívala v jejím nesouhlasu s právním posouzením vztahu mezi ní a společnostmi Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., v napadeném rozsudku tedy zevrubně vypořádal tuto námitku s odkazem na svou judikaturu, jakož i judikaturu Soudního dvora. 6. Nejvyšší správní soud shledal, že skutkový stav posuzované věci je prakticky obdobný jako ve věci řešené rozsudkem ze dne 12. 5. 2020 č. j. 9 Afs 147/2018-59. Právní závěry tam uvedené tak podle Nejvyššího správního soudu zcela dopadají i na situaci stěžovatelky. Z citovaného rozsudku plyne, že podstatou provozování hazardních her je nabízet šanci na výhru sázejícímu za přijetí rizika povinnosti vyplatit výhru. Pouze subjekt, který je vůči sázejícímu v tomto postavení, provozuje loterie a jiné podobné hry ve smyslu § 60 zákona o DPH, a pouze jím poskytovaná plnění mohou být osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51 odst. 1 písm. k) téhož zákona. Poskytování souvisejících služeb pro provozovatele jinými subjekty osvobozeno není (např. zajištění prodeje losů či obsluhy sázkových zařízení pro provozovatele). Z citovaného rozsudku dále plyne, že služby spočívající v údržbě nebo kompletním zajištění obsluhy těchto zařízení nemají povahu provozování loterií a podobných her ve smyslu § 60 zákona o DPH. Nejvyšší správní soud poukázal na skutečnost, že sdružení ani společnost podle občanského zákoníku nemohly provozovat loterie a jiné podobné hry, jelikož nejsou právnickými osobami. Povolení k provozu herních zařízení a zisk náležel společnostem Forbes Game, a. s., či Victoria - Tip, a. s., které následně na základě smluvních ujednání stěžovatelce vyplácely její podíl na zisku, který jí náležel za poskytnutí prostoru a obsluhu těchto zařízení. Pouhá skutečnost, že stěžovatelka tuto činnost vykonávala v rámci sdružení a později společnosti, nemohla mít vliv na faktické posouzení jejího vztahu k dalším účastníkům sdružení a povahy činností, které poskytovala. Služby poskytované společnostem Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., nebylo možné označit za provozování loterií a jiných podobných her, tedy za plnění osvobozená od DPH bez nároku na odpočet DPH dle § 51 odst. 1 písm. k) a § 60 zákona o DPH; představovaly tak zdanitelná plnění, neboť byly předmětem daně a současně nebyly od daně osvobozené. 7. Nejvyšší správní soud neshledal přiléhavým stěžovatelčin odkaz na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 29. 4. 2004 ve věci C-77/01 Empresa de Desenvolvimento Mineiro SGPS SA. Soudní dvůr v této věci vyslovil, že plnění prováděné členy konsorcia v souladu se smlouvou o konsorciu a odpovídající podílu, který byl každému z nich v této smlouvě přidělen, nepředstavují dodání zboží nebo poskytnutí služeb "za úplatu". Avšak plnění nad rámec smluvního ujednání, které zahrnovalo platbu od ostatních členů, by představovalo dodání zboží nebo služby "uskutečněné za úplatu". V případě stěžovatelky však žalovaný i soudy dospěly k závěru (i přes uzavřené smlouvy o sdružení a společnosti), že se prakticky jednalo o poskytování služby za úplatu. Služby poskytované stěžovatelkou tak de facto nebyly poskytovány v rámci sdružení a společnosti za účelem provozování loterií a jiných her, ale pouze společnostem Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., a to za úplatu. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní soud porušil její právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod). Daň z přidané hodnoty jí byla stanovena v rozporu s § 60 zákona o DPH. Nejvyšší správní soud tak uplatnil státní moc mimo meze stanovené zákonem a způsobem, který zákon nepředvídá (čl. 2 odst. 2 Listiny). Podaným výkladem § 60 zákona o DPH podle stěžovatelky Nejvyšší správní soud porušil i její právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Protože ve věci rozhodl 1. senát Nejvyššího správního soudu bez toho, aby věc předložil rozšířenému senátu z důvodu odchylného názoru od předchozího rozhodnutí 10. senátu, bylo porušeno i její právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny). 9. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že její činnost nespadá podle Nejvyššího správního soudu pod definici provozování hazardních her podle § 60 zákona o DPH. Není podstatné, jestli má k provozování hazardních her zákonná povolení. Provozovatelem z hlediska daně z přidané hodnot totiž může být i osoba bez povolení od Ministerstva financí k provozování hazardních her (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2020 č. j. 9 Afs 147/2018-59). S obdobnými službami se z hlediska DPH zachází shodně, aby nedocházelo k diskriminaci a narušení konkurenčního prostředí (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 6. 1998 ve věci C-283/95, Karlheinz Fischer a ze dne 10. 6. 2010 ve věci C-58/09 Leo - Libera). 10. S odkazem na četnou judikaturu krajských soudů a Nejvyššího správního soudu stěžovatelka uvádí, že za provozovatele hazardních her se považuje osoba fakticky provozující hazardní hry. Tedy osoba,