II.ÚS 1080/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1080/24 ze dne 24. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SAXANA GROUP k. s., sídlem Mladoboleslavská 968, Praha 19 - Kbely, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, advokátem, sídlem K Starým valům 442/10, Plzeň - Hradiště, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2024 č. j. 18 Co 12/2024-125, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Klatovech (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 18. 10. 2023 č. j. 8 C 38/2023-79 uložil vedlejšímu účastníkovi jako žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce jako žalobkyni částku 14 550 Kč (výrok I.) a náklady řízení ve výši 20 944 Kč (výrok II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že stěžovatelka je členem žalovaného společenství vlastníků, a tudíž jako vlastník bytových jednotek i příjemcem služeb, tj. plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Vedlejší účastník jako společenství vlastníků jednotek je ze zákona poskytovatelem těchto služeb a je povinen za zúčtovací období, které je nejvýše dvanáctiměsíční, provést rozúčtování a následné vyúčtování nákladů za poskytované služby v daném zúčtovacím období pro jednotlivé příjemce služeb a způsob rozdělení nákladů na služby a vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období. Vedlejší účastník byl povinen nejpozději do konce měsíce dubna 2022 doručit stěžovatelce za každou její bytovou jednotku vyúčtování skutečných nákladů a uhrazených záloh na služby za zúčtovací období kalendářního roku 2021, což neučinil. Stěžovatelce tak vznikl nárok na zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 67/2013 Sb."), za žalované období od 1. 5. 2022 do 16. 2. 2023. Okresní soud proto shledal důvodným uplatněný nárok stěžovatelky, která požadovala uhradit pokutu za prodlení ve výši 50 Kč denně pouze za období od prvního dne vzniku prodlení vedlejšího účastníka s doručením vyúčtování, tj. od 1. 5. 2022 do 16. 2. 2023, a to v celkové výši 14 550 Kč. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal vedlejší účastník odvolání. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 14 550 Kč zamítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení v částce 32 969,95 Kč (výrok II.). Krajský soud poukázal na to, že stěžovatelka měla v předmětné věci tvrdit, že vedlejší účastník jí poskytuje služby, za které je stěžovatelka povinna platit předem stanovené zálohy, jež by pak vedlejší účastník řádně a včas vyúčtoval. Stěžovatelka nic takového netvrdila ani neprokazovala. Za této situace s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023 sp. zn. 26 Cdo 2088/2022 krajský soud dovodil, že vedlejšímu účastníkovi nevznikla povinnost zaplatit stěžovatelce pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Krajský soud dále zdůraznil, že předmětná pokuta má rovněž funkci nátlakovou, ale žaloba v dané věci nepředstavuje účinný nástroj k tomu, jak donutit vedlejšího účastníka k požadované aktivitě podle příslušných právních předpisů. Z uvedených důvodů krajský soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že podanou žalobou se domáhala po vedlejším účastníkovi zaplacení pokuty ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Vedlejší účastník -společenství vlastníků jednotek, má povinnost vyúčtovávat náklady a zálohy za jednotlivé služby ve smyslu § 7 ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a) bod 2 tohoto zákona, avšak svou povinnost dlouhodobě neplní. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry krajského soudu a namítá, že v důsledku napadeného rozsudku krajského soudu byla postavena do situace, kdy vedlejší účastník neplní své zákonné povinnosti, ale stěžovatelka nemá žádné možnosti, jak se domoci, aby vedlejší účastník (jehož je stěžovatelka členem) tyto plnil. Krajský soud aproboval situaci, kdy dochází k porušování zákonné povinnosti vedlejší účastnicí, avšak podle argumentace krajského soudu s tímto porušením není spojena žádná sankce. Krajský soud tak § 13 zákona č. 67/2013 Sb., učinil imperfektním. Právním výkladem poskytnutým krajským soudem došlo k vyprázdnění smyslu a účelu předmětné právní normy. To je v rozporu s ústavním pořádkem, přičemž tento rozpor má přímý dopad do základního práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Zamítnutím žaloby napadeným rozsudkem krajského soudu bylo dále zasaženo do vlastnického práva stěžovatelky ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť stěžovatelka legitimně očekávala, že ten, kdo poruší právní předpis, bude stižen sankcí, kterou tento právní předpis upravuje, což se v předmětné věci nestalo. Namísto toho byla sankcí stižena stěžovatelka ve formě povinnosti k náhradě nákladů řízení. Majetek stěžovatelky tak nejen, že nebyl rozšířen o žalovanou částku, ale naopak byl zmenšen. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 7. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 8. Stěžovatelé tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jejich právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, jako tomu je právě v nyní posuzované věci, kdy částka, o níž bylo rozhodováno napadeným rozsudkem, se nachází na hranici bagatelnosti (spor je veden o částku ve výši 14 550 Kč a náklady činí 32 969,35 Kč). Již tato skutečnost sama o sobě zakládá dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne