II.ÚS 1098/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1098/23 ze dne 15. 1. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Zuzany Vlachové, právně zastoupené Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, sídlem náměstí 28. října 9, Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2023 č. j. 28 Cdo 1897/2022-291, rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. dubna 2022 č. j. 59 Co 258/2021-234 a výrokům V. až VIII. rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. srpna 2021 č. j. 14 C 44/2020-161, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a Hany Křivákové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost i návrh se odmítají. Odůvodnění: I. Obsah napadených rozhodnutí a námitky stěžovatelky 1. Prostřednictvím návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že se žalobou domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví obou účastnic, konkrétně nemovitých věcí, a to pozemku č. p. X1, jehož součástí je stavba č. p. X2, rodinný dům v M., a pozemku p. č. X3, vše v katastrálním území M. (dále jen "předmětné nemovitosti"). 3. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "soud prvního stupně") byly předmětné nemovitosti přikázány stěžovatelce s tím, že jí na vypořádání pro vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit částku 1 700 000 Kč. Takto podle tvrzení stěžovatelky rozhodl soud prvního stupně na základě nabytého přesvědčení o solventnosti, způsobu užívání nemovitosti obou účastnic řízení, a to zejména s přihlédnutím k nevhodnému chování vedlejší účastnice, která dlouhodobě bránila užívání nemovitosti stěžovatelkou a o nemovitost ani řádně nepečovala. Z důvodu nemožnosti těžit z vlastního protiprávního jednání proto soud prvního stupně nepřihlédl k dlouhodobému užívání nemovitostí vedlejší účastnicí a přikázal nemovitosti stěžovatelce do jejího výlučného vlastnictví. V řízení o zaplacení částky 470 833,05 Kč a částky 139 446,95 Kč z titulu bezdůvodného užívání nemovitostí uložil soud vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku 194 200,89 Kč, a to za bezdůvodné užívání celé nemovitosti v období od 24. 2. 2017 do 12. 3. 2020. V části, ve které se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 276 632,16 Kč a částky 139 446,95 Kč z titulu bezdůvodného užívání nemovitosti v jednotlivých obdobích roku 2010 až 2011 a 2013 až 2017, byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení nároku. 4. Krajský soud Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "odvolací soud") změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že zrušil spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví vedlejší účastnici a zavázal ji zaplatit stěžovatelce vypořádací podíl ve výši 1 700 000 Kč. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, o němž bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem tak, že se zamítá v části směřující proti výroku IV. rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, pokud jím byl rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti potvrzen v části výroku V., v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 139 446,95 Kč; jinak se dovolání odmítá. Stěžovatelka byla zavázána nahradit vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení ve výši 19 312 Kč. 6. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak tato rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastnicím řízení známy. 7. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v nerovném zacházení spočívajícím v poměřování, které z účastnic řízení svědčí přikázání věci. Konkrétně se jedná o podle ní rozporuplnou argumentaci odvolacího a dovolacího soudu ve věci posuzování otázky porušení zásady "nikdo nemůže těžit ze svého vlastního protiprávního jednání" ve smyslu § 6 odst. 2 občanského zákoníku, otázky solventnosti vedlejší účastnice, uplatnění kritéria rodinných vazeb a interpretace právního titulu nabytí spoluvlastnického podílu v neprospěch stěžovatelky. 8. Stěžovatelka má za to, že odmítnutím části nároku za finanční kompenzaci za tzv. nadužívání spoluvlastněné nemovité věci došlo k zásahu do jejího vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně, měly dílčí část nároku vypořádávaného dle § 1148 odst. 1 občanského zákoníku za promlčený. Pakliže odvolací soud potvrdil námitku promlčení takového nároku vzneseného vedlejší účastnicí, způsobil na straně stěžovatelky zásah do jejího vlastnického práva na případné finanční ohodnocení nadužívání nemovitostí. 9. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Nejvyššího a odvolacího soudu, který též řádně odůvodnila. II. Procesní předpoklady řízení 10. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 a § 31 zákona o Ústavním soudu. III. Vyjádření účastníka řízení 11. Na výzvu Ústavního soudu se k obsahu ústavní stížnosti vyjádřil Okresní soud v Uherském Hradišti. Ten poukázal na existenci nových skutečností. Ve věci došlo k zániku stavby č. p. X2 jako součásti pozemku p. č. X1 v katastrálním území M. V současné době je součástí pozemku p. č. X1 stavba č. p. X3, nikoliv č. p. X2, a dále došlo ke změně v osobě vlastníka pozemku p. č. X1 v katastrální území M., kdy na místo vedlejší účastnice jsou nyní v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci Jan a Eva Adámkovi. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že je třeba případný zásah do práv stěžovatelky posuzovat nově také proporcionalitou případného zásahu do práv třetích osob, které vycházely z presumpce správnosti pravomocných soudních rozhodnutí. 12. Soud předpoklady pro přikázání nemovitostí hodnotil ve vzájemných souvislostech a ve svém rozhodnutí vyložil nejen to, které předpoklady pro přikázání svědčily ve prospěch stěžovatelky, ale také ty, které svědčily ve prospěch vedlejší účastnice. Soud posuzoval solventnost obou účastnic, která byla na straně vedlejší účastnice dotčena její neochotou hradit dluhy přiznané předcházejícími soudními rozhodnutími, rodinné vazby, bytovou potřebu vedlejší účastnice, dlouhodobost jejího bydlení a zájmem stěžovatelky zajistit přikázáním nemovitosti bytovou potřebu svého rodinného příslušníka. Hodnocení předpokladů pro přikázání jak ve prospěch stěžovatelky, tak ve prospěch vedlejší účastnice bylo nestranné, bylo odůvodněné, nebylo svévolné a vycházelo z judikatury Nejvyššího soudu, na níž je v rozhodnutí soudu prvního stupně odkazováno. Zásah do vlastnického práva stěžovatelky dle čl. 11 Listiny má podle argumentace v ústavní stížnosti spočívat v "odmítnutí nároku na finanční kompenzaci za tzv. nadužívání spoluvlastněné nemovité věci", přičemž také mělo dojít k "vypořádání zisku nemajetkového charakteru spočívající v nadužívání spoluvlastnického podílu". Co konkrétně stěžovatelka míní "ziskem nemajetkového charakteru" z ústavní stížnosti nevyplývá a současně stěžovatelka v rozporu s obsahem napadených rozhodnutí opomíjí, že jí náhrada za nadužívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu částečně přiznána byla, a to ve výši 194 200,89 Kč. 13. Shora zrekapitulované vyjádření zaslal Ústavní soud stěžovatelce na vědomí a k případné replice. Stěžovatelka však této možnosti nevyužila a repliku nepodala. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 14. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. 15. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ús