II.ÚS 1099/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1099/22 ze dne 19. 7. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti V. S., jejímž jménem jedná její opatrovník J. H., zastoupené Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2 - Nové Město, proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. února 2022 č. j. 2 KZN 258/2021-40, usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 8. listopadu 2021 č. j. ZN 2574/2014-402 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 5. srpna 2021 č. j. KRPL-27817-127/TČ-2014-180571, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 4. 2022 a doplněna podáními ze dne 24. 4. 2022 a 18. 5. 2022, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2, 3, čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, čl. 7, 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Shrnutí postupu orgánů činných v trestním řízení 2. Stěžovatelka byla ve dnech 10. 9. 2013 až 7. 10. 2013 hospitalizována na Oddělení psychiatrie Krajské nemocnice Liberec, a.s. z důvodu zhoršení jejího duševního stavu, při hospitalizaci však bylo vysloveno podezření na akutní hlubokou žilní trombózu v dolní končetině. Do domácí péče byla stěžovatelka propuštěna s antiagregační léčbou. Dne 2. 11. 2013 byla do nemocnice znovu přijata pro masivní plicní embolii. Již v roce 2014 byly Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Libereckého kraje, územním odborem Liberec, 1. oddělením obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") na základě oznámení syna stěžovatelky (jejího opatrovníka) zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku, k němuž mělo dojít ošetřujícími lékaři uvedené nemocnice poskytnutím nedostatečné léčby, včetně aplikace nevhodně zvolených léků. Policejní orgán na základě vypracovaného ústavního znaleckého posudku Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, včetně dodatečného vyjádření soudních znalců k jeho případnému doplnění, z něhož vyplynulo, že všechny zvolené a provedené lékařské postupy byly soudními znalci hodnoceny jako postupy lege artis, rozhodl usnesením ze dne 26. 3. 2015 č. j. KRPL-27817-39/TČ-2014-180571 podle § 159a odst. 1 trestního řádu o odložení věci. Stížnost opatrovníka stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Okresního státního zastupitelství v Liberci (dále jen "okresní státní zastupitelství") podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta. 3. Policejní orgán se věcí i poté opakovaně zabýval na základě dalších oznámení opatrovníka stěžovatelky. Usnesením ze dne 26. 4. 2019 č. j. KRPL-27817-63/TČ-2014-180571 rozhodl o odložení věci podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, neboť ani na základě dalších skutečností, na které bylo v těchto oznámeních poukazováno, nebylo prokázáno pochybení zdravotnického personálu při poskytované péči stěžovatelce. Stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství") ze dne 3. 10. 2019 č. j. 2 KZN 444/2019-23 zamítnuta. Na základě podnětu stěžovatelky k výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 a 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, se postupem krajského státního zastupitelství zabývalo Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství"), které, jak vyplývá z jeho vyrozumění ze dne 10. 1. 2020 č. j. 1 VZN 1947/2019-30, tento postup shledalo v souladu s právními předpisy. Ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. IV. ÚS 671/20 (všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). 4. Po vydání uvedeného usnesení krajského státního zastupitelství učinil opatrovník stěžovatelky podání nazvané jako "oznámení o nových skutečnostech", které okresní státní zastupitelství vyhodnotilo jako žádost o dohled ve věci, o čemž byl stěžovatel vyrozuměn přípisem okresního státního zastupitelství ze dne 17. 12. 2019 č. j. ZN 2574/2019-154. Sdělením krajského státního zastupitelství ze dne 25. 3. 2020 č. j. 2 KZN 270/2016-148 byl opatrovník stěžovatelky vyrozuměn, že dohled týkající se jím tvrzené "nové skutečnosti" byl již vykonán vrchním státním zastupitelstvím dne 10. 1. 2020. Ústavní stížnost směřující proti tomuto sdělení byla usnesením ze dne 8. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 1008/20 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. 5. Dne 5. 11. 2020 bylo okresnímu státnímu zastupitelství doručeno další písemné oznámení opatrovníka stěžovatelky na zanedbání péče v době její hospitalizace, tentokrát doplněné o kopii revizního znaleckého posudku zpracovaného dne 2. 11. 2020 doc. MUDr. Miladou Emmerovou, CSc., soudní znalkyní pro obor zdravotnictví, odvětví interna, specializace vnitřní lékařství a hyperbarická medicína. Tento nový důkaz byl způsobilý přinejmenším ke stanovení závěru, že je nutné pokračovat v dalším prověřování věci. Následně byla ve věci přibrána uvedená znalkyně za účelem doplnění znaleckého posudku o zodpovězení otázek policejního orgánu i otázek položených zmocněncem stěžovatelky. Tentokrát se přitom mohla seznámit s obsahem trestního spisu i zdravotní dokumentací stěžovatelky. Soudní znalkyně zpracovala ke znaleckému posudku dodatek č. 1 ze dne 28. 3. 2021 a dodatek č. 2 ze dne 14. 4. 2021. Opatrovník stěžovatelky učinil vůči policejnímu orgánu ještě několik dalších podání, v nichž vyslovil názor, že prověřované jednání bylo zločinem nedokonaného pokusu vraždy. Podle policejního orgánu doplnění prověřování nepřineslo žádné nové skutečnosti, které by mohly vést k jinému posouzení věci. Vyhodnocované znalecké posudky (kdy posudek uvedené soudní znalkyně bylo třeba hodnotit společně s jeho dodatky) nevzbuzují pochybnosti o jejich správnosti a úplnosti, jejich závěry jsou ve shodě, a tudíž nebylo třeba žádat znalce o další doplnění nebo vysvětlení. Všechny policejnímu orgánu doložené znalecké posudky hodnotily postup ošetřujících lékařů při prověřované léčbě pacientky jako lege artis a současně ani neuvedly žádné skutečnosti prokazující příčinnou souvislost mezi postupem ošetřujících lékařů během hospitalizace pacientky a následné ambulantní péče a vznikem zdravotních obtíží ve formě plicní embolie. Důvodná nebyla ani tvrzení týkající se přísnější právní kvalifikace skutku. Policejní orgán proto usnesením ze dne 5. 8. 2021 č. j. KRPL-27817-127/TČ-2014-180571 věc odložil. 6. Stížnost proti tomuto usnesení policejního orgánu byla usnesením okresního státního zastupitelství ze dne 8. 11. 2021 č. j. ZN 2574/2014-402 zamítnuta. Porušení zákona neshledalo při dohledu ani krajské státní zastupitelství, které o svých závěrech stěžovatelku vyrozumělo sdělením ze dne 22. 2. 2022 č. j. 2 KZN 258/2021-40. V něm zároveň uvedlo, že případná trestní odpovědnost zdravotnického personálu u přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku by byla již promlčena, a to od 7. 10. 2018. III. Argumentace stěžovatelky 7. Podstatou ústavní stížnosti jsou tvrzení stěžovatelky, že orgány činné v trestním řízení nevyšetřily řádně postup léčení, který ji ohrozil na životě. Lékaři Krajské nemocnice v Liberci, a.s. jí neměli poskytnout či zajistit zdravotní péči na interním pracovišti, kde by pokračovali v dobře nasměrované léčebné antikoagulační terapii, čímž by bylo zabráněno návratu akutní hluboké žilní trombózy a následné oboustranné masivní plicní embolizaci, k níž došlo dne 2. 11. 2013. Tímto jednáním měl být spáchán zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 trestního zákoníku dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Stěžovatelka měla být podrobena nelidskému a ponižujícímu zacházení, jelikož ji tito lékaři ponechali bez adekvátní antikoagulační terapie vlastnímu osudu. Tento závěr měl vyplynout ze znaleckého posudku ze dne 2. 11. 2020, vypracovaného doc. MUDr. Miladou Emmerovou, CSc., který měl k dispozici policejní orgán. 8. Z trestního