II.ÚS 1105/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1105/21 ze dne 10. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele E. T., t. č. ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. února 2021, č. j. 14 T 161/2020-249, a nespecifikovanému rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jímž bylo pod sp. zn. 11 To 93/2021 zamítnuto odvolání stěžovatele, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutí soudů v jeho trestní věci, neboť je názoru, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva. 2. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 3, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a podle § 205 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Soud dále rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu škody. Odvolání stěžovatele podle jeho slov Krajský soud v Praze při veřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2021 zamítl. 3. Stěžovatel nesouhlasí s právní kvalifikací, jakou soudy v jeho věci zvolily. Rozporuje zejména podřazení jeho jednání pod odst. 4 ustanovení § 205. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž dovozuje, že by soudy neměly ke spáchání skutku v době nouzového stavu s ohledem na charakter trestné činnosti přihlížet. Trestná činnost je tak podle jeho názoru nesprávně kvalifikována. 4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. 5. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu zde odkazovaného ustanovení 72 odst. 3 je takovým prostředkem i dovolání. 6. Z návrhu stěžovatele vyplývá, že dne 22. 4. 2021 odvolací soud zamítl jeho odvolání (dne 27. 4. 2021 byl doručen návrh k Ústavnímu soudu) a že proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze nepodal dovolání. 7. Bez ohledu na to, zda lze námitky obsažené v nyní projednávané ústavní stížnosti podřadit pod dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b trestního řádu, vyčerpání dovolání podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje. O právu podat dovolání byl zřejmě poučen i napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. 8. Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že: "z dikce ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§ 265a trestního řádu). Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice." Dle klíčového závěru odůvodnění tohoto stanoviska je pak zásadně každé porušení ústavních práv přípustným důvodem dovolání, nestanoví-li zákon jinak. 9. Návrh, který je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 2422/14). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. května 2021 David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj