II.ÚS 1127/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1127/26 ze dne 13. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Jaromíra Horáčka, zastoupeného Dr. Ing. Martinou Jankovskou, advokátkou, sídlem Šítkova 233/1, Praha 1, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, níže specifikovanému, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Z ústavní stížnosti vyplynulo, že u Obvodního soudu pro Prahu 6 je pod sp. zn. 8 C 445/2014 vedeno řízení, v němž se žalobkyně Česká republika - Ministerstvo financí domáhá na žalované AKRO IS zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % z dlužné částky 2 284 470 226,12 Kč. Stěžovatel je držitelem podílových listů žalované, a proto podáním ze dne 15. 5. 2025 vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Dne 27. 2. 2026 se stěžovatel dostavil na jednání u Obvodního soudu pro Prahu 6, kde mu předsedající soudkyně sdělila, že jeho vstup do řízení považuje za obstrukční a nebude k němu přihlížet. Z toho důvodu nebylo se stěžovatelem dále jednáno jako s vedlejším účastníkem. Stěžovatel má za to, že pokud jej Obvodní soud pro Prahu 6 nepřipustil v řízení jako vedlejšího účastníka postupoval v rozpor s § 93 o.s.ř. a upřel mu procesní práva, která zákon s vedlejším účastenstvím spojuje. 2. Stěžovatel spatřoval jiný zásah veřejné moci v postupu Obvodního soudu pro Prahu 6, který s ním nejednal jako s vedlejším účastníkem a nepřihlížel k jeho vstupu do řízení na straně žalované. Nalézací soud odepřel stěžovateli výkon práv vedlejšího účastníka, čímž mělo dojít k zásahu do práv, které jsou mu garantovány čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se domáhal toho, aby Ústavní soud zakázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 pokračovat v porušování jeho základních práv a svobod, a současně se domáhal toho, aby Ústavní soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením a v dotčeném soudím řízení postupoval podle § 93 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř."). II. 3. Dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení kladené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není a ústavní stížnost je nepřípustná. 4. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita projevující se po formální stránce v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena"). 5. K otázce vedlejšího účastenství Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 3784/13 mimo jiné uvedl, že vedlejší účastník vstupuje do řízení okamžikem, kdy soudu dojde jeho sdělení, že na straně některého z účastníků vstupuje do řízení (viz Drápal, L., Bureš, J., Krčmář, Z. Občanský soudní řád - komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 409). O přípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do řízení naopak soud nemůže rozhodnout sám z vlastní iniciativy, ale toliko na návrh (§ 93 odst. 2 věta druhá). 6. V nyní posuzovaném případě stěžovatel namítá, že k porušení jeho základních práv došlo tím, že s ním obvodní soud nejednal jako s vedlejším účastníkem řízení. Ve svém usnesení ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 613/06 Ústavní soud uvedl, že vstoupil-li vedlejší účastník řádně do řízení, avšak soud s ním přitom ve smyslu citovaného § 93 o.s.ř. nenakládal (a jestliže jeho účastenství nezaniklo), jde o situaci, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. To způsobuje, že řízení je zatíženo procesní vadou, která je relevantní jak z hlediska řádných, tak mimořádných opravných prostředků, jež jsou v občanském soudním řízení i vedlejšímu účastníku (srov. § 203 odst. 1, § § 231 odst. 1 o.s.ř.) k dispozici; je totiž důvodem odvolání, jakož i žaloby pro zmatečnost (§ 205 odst. 2 písm. c/, § 229 odst. 3 o.s.ř.). 7. Vzhledem k řečenému Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany práv [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2026 Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj