II.ÚS 1144/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1144/26 ze dne 6. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Kyryla Semenko a stěžovatelky Ludmily Antonovy, oba zastoupeni JUDr. Janem Choděrou, advokátem, sídlem Malá Štěpánská 2033/8, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 30 Co 1/2026-319 ze dne 3. února 2026 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 60 C 41/2024-252 ze dne 1. září 2025 ve znění doplňujícího rozsudku č. j. 60 C 41/2024-268 ze dne 10. listopadu 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků X jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jejich základní práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatel se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 ("obvodní soud") domáhal vůči vedlejšímu účastníkovi zaplacení částky 20 275, 40 Kč s příslušenstvím. 3. Návrhu stěžovatele obvodní soud vyhověl částečně, když uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 10 716 Kč s příslušenstvím (výrok I) a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II). Dále obvodní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III, IV a V). 4. Stěžovatel jako žalobce, a stěžovatelka jako vedlejší účastnice řízení, před obecnými soudy podali proti napadenému rozsudku obvodního soudu odvolání. Městský soud v Praze ("odvolací soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu ve výroku I potvrdil (výrok I). Dále rozsudek v rozsahu výroku II ohledně částky 1 859, 40 Kč s příslušenstvím zrušil a zároveň v tomto rozsahu řízení zastavil. Ohledně částky 4 000 Kč s příslušenstvím rozsudek obvodního soudu ve výroku II změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 4 000 Kč s 15% úrokem z prodlení z této částky od 19. 12. 2023 do zaplacení. Do zbývající částky 3 700 Kč a do zbývajícího příslušenství z této částky výrok potvrdil (výrok II). Výrok III rozsudku obvodního soudu změnil odvolací soud tak, že výše soudního poplatku činí 14 Kč, jinak jej potvrdil (výrok III). Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé namítají protiústavnost rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k náhradě nákladů řízení. Podle nich odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil splnění povinnosti vedlejšího účastníka a) umožnit nahlédnutí do účetních dokumentů. V důsledku toho soud dospěl k nesprávnému závěru, že stěžovatel v této části řízení nebyl úspěšný. S tímto závěrem ale stěžovatelé nesouhlasí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas z části oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Ve vztahu k rozsudku odvolacího soudu je Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud není příslušný k projednání ústavní stížnosti ve vztahu k výrokům II, III, IV, a V obvodního soudu, protože rozsudkem odvolacího soudu byly tyto výroky nahrazeny. Nelze proto rušit výrok, který byl již změnou odklizen. 7. V rozsahu přezkumu výroku I obvodního soudu a výroku I odvolacího soudu jsou stěžovatelé osobami zjevně neoprávněnými, jelikož jim bylo těmito výroky vyhověno. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Zaprvé, k problematice nákladů řízení se Ústavní soud staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. srpna 2002). Je tomu tak z důvodu, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 106/11 ze dne 3. února 2011). Rozhodování o nákladech soudního řízení je doménou obecných soudů, jež jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům zaručeným běžným zákonem. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může nabýt ústavněprávní roviny teprve tehdy, dojde-li k zásadnímu zásahu do majetkových práv stěžovatele či extrémnímu vykročení z pravidel upravujících toto řízení (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 410/26 ze dne 19. března 2026). O takový případ však nyní nejde. 9. Zadruhé, částka, o kterou se v posuzované věci jedná, je bagatelní. Pokud zákon podmiňuje přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, nepochybně není účelem takového pravidla, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Spor o bagatelní částku zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. dubna 2014; stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. března 2025, bod 34). Je tedy na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil a doložil, proč věc i přes bagatelnost částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1250/21 ze dne 15. června 2021). 10. Stěžovatelé žádné takové skutečnosti netvrdí a Ústavní soud neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné (výjimečné) důvody, které by navzdory výše uvedenému odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. 11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl z části jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], z části jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona] a ve zbytku jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu