II.ÚS 1145/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1145/24 ze dne 10. 7. 2024 Změna nákladů řízení odvolacím soudem v neprospěch odvolatele v rozporu se zásadou zákazu reformationis in peius   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Šustkové, zastoupené Mgr. Alenou Švaříčkovou, advokátkou, sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2024 č. j. 14 Co 138/2023-185, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a MgA. Vladana Šustka, zastoupeného JUDr. Martinem Halahijou, advokátem, sídlem třída Kapitána Jaroše 1844/28, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Výrokem I. b) rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2024 č. j. 14 Co 138/2023-185 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2024 č. j. 14 Co 138/2023-185 se ve výrocích I. b), II. a III. zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení výroků I. b) a III. v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud do doby rozhodnutí o této ústavní stížnosti odložil vykonatelnost napadených výroků I. b) a III. rozsudku krajského soudu. Ústavní soud návrhu stěžovatelky vyhověl a usnesením ze dne 3. 5. 2024 sp. zn. II. ÚS 1145/24 odložil vykonatelnost výroků I. b) a III. napadeného rozsudku krajského soudu. 3. Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady na její právní zastoupení zaplatí stát, neboť to odůvodňují její osobní a majetkové poměry, když stěžovatelka nemá dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se svým zastoupením. 4. Z ústavní stížnosti, z vyžádaného soudního spisu a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 9. 9. 2022 č. j. 62 C 78/2022-80 bylo k návrhu vedlejšího účastníka (manžela), rozvedeno manželství vedlejšího účastníka a stěžovatelky (manželky), uzavřené dne 25. 9 2004 (výrok I.). Městský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 5. Doplňujícím usnesením ze dne 9. 11. 2022 č. j. 62 C 78/2022-93 městský soud rozhodl, že Česká republika - městský soud nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu ustanovené zástupkyně stěžovatelky. 6. Proti rozsudku městského soudu ve znění doplňujícího usnesení (dále jen "rozsudek městského soudu") podala stěžovatelka odvolání. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl rozsudek městského soudu a) ve výrocích I. a II. potvrzen, b) ve výroku II. v části, ve které bylo rozhodnuto doplňujícím usnesením, byl změněn tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit České republice na účet městského soudu na náhradě nákladů řízení částku 8 100 Kč (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dále byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit České republice na účet městského soudu na náhradě nákladů odvolacího řízení částku určenou v samostatném usnesení odvolacího soudu (výrok III.). 7. Krajský soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného městským soudem a ztotožnil se i s jeho závěrem, že manželství účastníků je hluboce, trvale a dlouhodobě rozvráceno a nelze již očekávat jeho obnovení. Krajský soud proto přisvědčil městskému soudu i v závěru o splnění zákonných podmínek pro rozvod manželství. S ohledem na uvedené krajský soud rozsudek městského soudu jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, kterou městský soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), žádnému z účastníků nepřiznal, neboť okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení některému z jeho účastníků neodůvodňovaly. Ve výroku doplňujícího usnesení o náhradě nákladů řízení státu byl rozsudek městského soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), změněn, neboť městský soud podle krajského soudu České republice nesprávně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s poukazem na § 23 z. ř. s. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že stěžovatelce byla usnesením městského soudu ze dne 17. 6. 2022 č. j. 62 C 78/2022-28 ustanovena k ochraně jejích zájmů v řízení advokátka Mgr. Alena Švaříčková s odůvodněním, že stěžovatelka splňuje předpoklady pro částečné osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 14. 2. 2023 č. j. 62 C 78/2022-133 byla stěžovatelka osvobozena v rozsahu 25 % od placení soudních poplatků, avšak ve zbývajícím rozsahu 75 %, v němž od placení soudních poplatků osvobozena nebyla, je povinna hradit státu náklady spojené se svým zastoupením, které podle § 140 odst. 2 o. s. ř., platí stát. Stát má přitom podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkům, které platí, nejsou-li u nich předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V rozsahu 75 %, v němž stěžovatelka nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků s ohledem na skutečnost, že v řízení nebyla úspěšná a proti jejímu návrhu bylo manželství účastníků rozvedeno, je tak povinna náklady řízení státu vzniklé vyplacením znalečného ve výši 10 800 Kč. Proto krajský soud změnil rozhodnutí městského soudu o nákladech řízení státu tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení před městským soudem ve výši 8 100 Kč (75 % z 10 800 Kč), vedlejšímu účastníkovi pak povinnost zaplatit zbývající částku podle § 149 odst. 2 o. s. ř., uložena nebyla, neboť mu nebyla uložena povinnost platit stěžovatelce náhradu jejích nákladů řízení. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodnil krajský soud odkazem na § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., když v řízení o rozvod manželství se účastníkům zásadně nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení, přičemž okolnosti případu přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení neodůvodňují. II. Argumentace stěžovatelky 8. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že výroky I. b) a III. rozsudku krajského soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, právo na přístup k soudu a právo na právní pomoc v řízení před soudy a také její vlastnické právo, respektive její legitimní očekávání vztahující se k jejímu majetku a nutnosti jeho vynaložení na právní pomoc před soudy. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutí krajského soudu, podle kterého má hradit část nákladů vynaložených státem na odměnu své zástupkyně ustanovené soudem, nemá oporu v příslušných právních předpisech a bylo pro ni překvapivé. Proti usnesení o přiznání odměny se neodvolávala, a "to tak muselo nabýt právní moci nezávisle na probíhajícím odvolacím řízení". Stěžovatelka poukazuje na to, že v usnesení o přiznání osvobození od soudních poplatků, které se vztahovalo k soudnímu poplatku za podané odvolání, se uvádí, že stěžovatelce se přiznává osvobození od soudních poplatků za odvolání v rozsahu 25 %. S ohledem na znění usnesení o přiznání osvobození od soudních poplatků a usnesení o ustanovení zástupkyně stěžovatelka získala legitimní očekávání, že v řízení bude nucena uhradit část soudního poplatku a případné náklady dokazování (znalecký posudek), avšak nikoliv náhradu nákladů, které stát vynaloží na odměnu jí ustanovené zástupkyně. Z platné právní úpravy, jakož i z odůvodnění usnesení o ustanovení zástupkyně a usnesení o přiznání osvobození od soudních poplatků stěžovatelka rovněž nabyla legitimní očekávání, že jí byla soudem ustanovena právní zástupkyně, přičemž náklady na odměnu této zástupkyně bude hradit stát, neboť je osobou, jejíž majetkové poměry takový postup odůvodňují, aby měla možnost efektivní soudní ochrany v probíhajícím řízení. Vycházel-li soud z toho, že přizná stěžovatelce osvobození ve výši 25 %, aby nemusela platit soudní poplatek z odvolání v celé výši 2 000 Kč, kdy i platba této částky by mohla představovat významný zásah do její finanční sféry, tím spíše takový zásah představuje povinnost k úhradě několikanásobně vyšší částky na nákladech státu vynaložených na odměnu ustanoveného právního zástupce. 9. Stěžovatelka dále uvádí, že na okraj namítá, že krajský soud se v odůvodnění svého rozsudku dopustil řady extrémně zkreslených vyjádření, která straní vedlejšímu účastníkovi, aniž by pro taková tvrzení existoval podklad v příslušném spise.