II.ÚS 1150/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1150/25 ze dne 7. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Michaelou Urbánkovou, advokátkou, sídlem Na Drahách 385/17, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 237/2024-410 ze dne 19. 12. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 12 Nc 2253/2023-300 ze dne 1. 7. 2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jako účastníků řízení, a) nezletilé A. A. K., b) K. V., c) J. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily jeho práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Dále stěžovatel namítá porušení čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3, čl. 5, čl. 8 a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte, a že uvedená základní práva rovněž byla porušena ve vztahu k vedlejším účastnicím. Stěžovatel navrhl i odklad vykonatelnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). 2. Když bylo nezletilé [nyní sedmileté vedlejší účastnici a)] přibližně dva roky, matka [vedlejší účastnice b)] a její tehdejší partner [vedlejší účastník c)] souhlasným prohlášením určili jeho otcovství k nezletilé. Oba dospělí v této době věděli, že partner matky není biologickým otcem nezletilé a že je zde biologický otec (stěžovatel), který o nezletilou projevuje zájem. Otcovství určili z praktických důvodů společného soužití a dále z finančních důvodů, neboť partner pobíral na nezletilou přídavky v Německu, kde pracoval. 3. V květnu 2022 spolu matka a její tehdejší partner přestali žít. Do té doby tehdejší partner matky o nezletilou ve společné domácnosti pečoval (přibližně od jednoho roku jejího života). Po ukončení společného soužití se vztahy v rodině významně zhoršily; probíhalo mimo jiné řízení o péči o nezletilé děti, ve kterém soud upravoval poměry nejen nezletilé, nýbrž i dalšího společného dítěte matky a jejího tehdejšího partnera. 4. V průběhu uvedeného opatrovnického řízení podali stěžovatel - biologický otec - a matka návrh na popření otcovství bývalého partnera k nezletilé, kterému bylo vyhověno. Stěžovatel a matka následně souhlasným prohlášením určili otcovství stěžovatele jako biologického otce. Rodiče spolu nežijí ve společné domácnosti a nezletilou mají ve společné péči. 5. V únoru 2024 se následně bývalý partner matky u opatrovnického soudu domáhal úpravy styku s nezletilou podle § 927 občanského zákoníku. Okresní soud v Děčíně ("opatrovnický soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl, že bývalý partner matky je oprávněn se stýkat s nezletilou každou druhou sobotu od 9:30 do 18:00 (kromě prázdnin). Dospěl k následujícím závěrům: Podle opatrovnického soudu vznikl mezi bývalým partnerem matky a nezletilou citový vztah, neboť partner o nezletilou od útlého věku pečoval. Ačkoliv biologický otec projevoval po celou dobu o dceru zájem - což bylo známo i nezletilé - bývalého partnera matky nezletilá považovala za člena rodiny, který se podílí na její výchově i výživě a vytvořila si k němu rodinné pouto, které nebylo pouze přechodné. Ve věci nejde pouze o zachování vazeb s bývalým partnerem matky, nýbrž i s jejími dvěma "sestrami" (polorodou sestrou a další dcerou partnera). Zamezení kontaktu v širším pojetí by mohlo představovat pro nezletilou újmu, přestože to tak nyní nepociťuje. Ačkoliv nezletilá nyní neprojevuje žádnou touhu být s bývalým partnerem matky v kontaktu, její nejlepší zájem je třeba hodnotit objektivně, neboť nemůže mít s ohledem na svůj věk a stupeň vývoje na nastalou situaci plný náhled. Je zřejmé, že přetrvávající konflikt mezi matkou, otcem a bývalým partnerem se významně odráží na vztahu bývalého partnera matky s nezletilou. Ponecháním úpravy jejich kontaktu na domluvě nemůže být situace uspokojivě řešena, naopak je zde obava, že se citové vazby zcela zpřetrhají. 6. Krajský soud v Ústí nad Labem ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí opatrovnického soudu změnil a rozhodl, že bývalý partner matky je oprávněn se stýkat s nezletilou pouze jedenkrát měsíčně v sobotu od 9:30 do 18:00 (kromě prázdnin). Odvolací soud se s opatrovnickým soudem ztotožnil ohledně potřeby úpravy styku nezletilé s bývalým partnerem matky, avšak rozdílně hodnotil potřebný rozsah styku. Podle odvolacího soudu bylo potřeba více reflektovat, že jde pouze o úpravu styku dítěte s osobou blízkou, a to u dítěte, jehož rodiče nežijí ve společné domácnosti. 7. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že soudy v rozporu s přáním nezletilé a jejím nejlepším zájmem stanovily pravidelný styk bývalého partnera matky s nezletilou a porušily podmínky § 927 občanského zákoníku: existence nepřechodného citového vztahu a potenciální újma nezletilé z důvodu absence styku nebyly prokázány, naopak - především provedené rozhovory s nezletilou a zpráva ošetřující psycholožky potvrdily negativní a odmítající postoj nezletilé vůči dalšímu kontaktu. Bývalý partner matky je pro nezletilou cizí, nepodílí se na péči ani výživě. Nezletilá nemá k bývalému partnerovi matky kladný cit a má s ním spojeny pouze konfliktní zážitky; styk pro ni bude stresový, zatěžující a nebude pro ni smysluplným přínosem. Napadená rozhodnutí významně narušila fungování rodiny: rodiče i nezletilá budou vystavováni konfliktním situacím při předávání, které jsou spojeny se silným nesouhlasem nezletilé (nářky a pláčem). Rodina bude muset styku přizpůsobovat svůj program a plány (nezletilá se již nepřihlásila na kroužek mažoretek). Soudy rozhodly svévolně a v rozporu s provedenými důkazy: zájem bývalého partnera o kontakt s nezletilou z ničeho nevyplýval. Naopak, tento partner se po celou dobu o kontakt s nezletilou ani nepokusil (telefonicky, písemně, na besídkách, při hospitalizacích apod.). Pravým motivem jeho návrhu je snaha, aby si přes nárokování styku s nezletilou vynucoval ústupky od matky v rámci jejich dalšího opatrovnického sporu. 8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou. 9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 10. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinněprávních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o rozsahu styku nezletilého s blízkými osobami ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Opatrovnické soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023). 11. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z mezí ústavnosti v právě popsaném smyslu nevybočila. Soudy podle Ústavního soudu ústavně konformně odůvodnily, proč je v nejlepším zájmu nezletilé styk s bývalým partnerem matky upravit. Přesvědčivě vysvětlily jak existenci (nikoliv jen přechodného) citového vztahu mezi nezletilou a bývalým partnerem matky, jenž o nezletilou několik let pečoval, tak možnou újmu, kterou by úplná absence styku mohla u nezletilé způsobit (v podobě úplného zpřetrhání vazeb) [viz bod 17 napadeného rozsudku opatrovnického soudu]. 12. Odvolací soud silně negativní postoj nezletilé v úvahu vzal a styk určil v minimálním rozsahu - jedné soboty za měsíc bez přespání; potřebu zachování alespoň minimálního kontaktu s dřívějším "sociálním" otcem odvolací soud zároveň hodnotil z dlouhodobější, objektivní perspektivy nezletilé, jakož i s ohledem na její zájem zachovat vazby s jejími dvěma "sestrami" (viz bod 16 napadeného rozsudku odvolacího soudu). 13. Výsledný minimální rozsah styku bývalého partnera matky, který o nezletilou pečoval jako otec několik let od jejího útlého věku, podle Ústavního soudu nelze označit za extrémní či