II.ÚS 1152/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1152/26 ze dne 6. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele L. S., zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 25 Nc 709/2023-251, 25 P a Nc 56/2026 ze dne 10. března 2026, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a nezletilé G. J. a G. J., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel (otec) se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 32 a 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 2. Otec pečuje s vedlejší účastnicí (matka) o nezletilou vedlejší účastnici (dcera) ve střídavém režimu.. Střídavá péče rodičů byla rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 25 Nc 709/2023-1129 ze dne 18. března 2025 (rozsudek z března 2025) nastavena pro období od vyhlášení rozsudku do 30. června 2025 tak, že otec pečuje o dceru každou středu a čtvrtek od 9.00 hodin do 17.00 hodin a v každém lichém kalendářním týdnu v roce v sobotu a v neděli vždy od 9.00 hodin do 17.00 hodin. V období od 1. července 2025 přibylo u víkendové péče otce přespání, tj. otec pečuje od soboty od 9.00 hodin do neděle do 17.00 hodin. 3. Otec podal dne 17. února 2026 návrh na prozatímní rozhodnutí, dle kterého by o dceru pečoval od středy 9.00 hodin do čtvrtka 17.00 hodin, tj. rovněž s přespáním. Víkendová péče měla zůstat beze změny s tím, že otec do 30 dnů od vydání prozatímního rozhodnutí podá meritorní návrh na rozšíření péče o dceru. K návrhu se vyjádřily vedlejší účastnice řízení písemně. Kolizní opatrovník zastupující nezletilou sdělil, že rodiče nejsou ohledně rozšíření péče schopni dohody a jejich komunikace se nelepší. Návrh považoval za souladný se zájmem dcery, konstatoval, že nejde ani o skokové rozšíření. 4. Městský soud napadeným rozhodnutím návrh otce zamítl. Podmínky pro prozatímní rozhodnutí o rozšíření péče neměl za splněné. Uvedl, že vzhledem k věku a vývojovému stádiu (tři roky dovrší dcera XX.XX.XXXX) - tj. nutnosti stabilní, bezpečné, předvídatelné péče, rutiny a pevného režimu, nepovažuje navrhovanou změnu za nejvhodnější a korespondující s jejím nejlepším zájmem. Odkázal na rozsudek z března 2025, v němž stanovení a rozsah navykacího režimu odůvodnil. 5. Otec namítá, že rozhodnutí značí libovůli. Soud se nevypořádal s argumenty otce ani stanoviskem kolizního opatrovníka, nerespektoval reálné potřeby dítěte, zakonzervoval status quo a rozhodnutí řádně neodůvodnil. Jelikož otec nemá proti zamítnutí návrhu opravný prostředek, popřelo napadené rozhodnutí smysl prozatímního rozhodnutí. Návrh otce přitom nebyl žádnou radikální změnou, pouze mírným kvantitativním rozšířením bezproblémového modelu. Rozhodnutí nerespektuje věk a potřeby dcery a nemá odborné opodstatnění. Kontakt rodiče s dítětem nemá být minimalistický, ale pravidelný, a deformace vztahu rodiče s dítětem, zvláště nižšího věku, je později těžko napravitelná. Dcera prochází obdobím klíčovým pro budování citových vazeb, proto přespání jako kvalitativně odlišná forma péče navíc ochuzuje dceru o plnohodnotný vztah s otcem. 6. Otec dále upozorňuje, že městský soud v rozsudku z března 2025 předvídal a přislíbil rozšíření péče, nyní však otcův návrh ignoroval. Zamítnutím návrhu vedle toho poskytl ochranu obstrukčnímu jednání matky. Otec je vyloučen z klíčových částí dne, dcera je opakovaně v péči cizích osob, což je v rozporu se zásadou rovnosti rodičů a právem dcery na kontakt s oběma rodiči. 7. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti. 8. Právní úprava nově (s účinností od 1. ledna 2026) v § 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních u prozatímních rozhodnutí vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění všech procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech - je-li zde naléhavá potřeba upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé. I když platí, že na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte se nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (viz § 465j zákona o zvláštních řízeních soudních), lze v poměrech řízení o ústavní stížnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se právě k předběžným opatřením (srov. již nedávné usnesení sp. zn. IV. ÚS 766/26 ze dne 29. dubna 2026). Podle ní se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních - zkoumání vlastních podmínek pro nařízení či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech věci, přísluší výhradně opatrovnickému soudu. Obdobně to platí i pro prozatímní rozhodnutí. V obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace a zasahují do práv a povinností účastníků nikoli konečným způsobem. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 52/13 ze dne 8. srpna 2013) v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom pouze zkoumá, zda rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (vydání prozatímního rozhodnutí) mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní (např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. listopadu 1999 či usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23 ze dne 18. dubna 2023, sp. zn. IV. ÚS 3262/22 ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu. 9. Žádná z uvedených pochybení Ústavní soud v souzené věci neshledal. Městský soud zachoval oběma rodičům rovnost zbraní, rodiče využili i možnost repliky. Rozhodnutí vydal bezodkladně. Vyhodnotil nezbytnost navrhované úpravy s ohledem na úpravu stanovenou rozsudkem z března 2025, vývoj dcery a její aktuální zájem. Jinými slovy zvažoval přiměřenost takového rozhodnutí. Ač stručně, tak jasně vysvětlil, proč potřebu dočasné úpravy (tj. řešení situace prozatímním rozhodnutím jakožto poslední možností, je-li to potřeba do poměrů zasáhnout) nespatřuje. Závěr, že naléhavá potřeba rozšířit péči prozatímně zde není, nepovažuje Ústavní soud za svévolný. Skutečnost, že se otec s posouzením soudu ve vztahu k této naléhavé potřebě, a tedy nevyhověním jeho návrhu neztotožňuje, bez dalšího nezakládá porušení zásad spravedlivého procesu. Příslib rozšíření péče do budoucna zároveň neznamená automatické rozšíření ihned po podání návrhu na rozšíření právě formou prozatímního rozhodnutí. Soud vždy musí zvažovat splnění podmínek pro takový zásah. Současně závěr, že nejsou - v době vydání rozhodnutí - podmínky pro rozšíření péče otce formou prozatímního rozhodnutí, nevylučuje, že k rozšíření péče otce by nemohlo dojít v řízení o meritu věci, podal-li by otec takový návrh, jak ostatně avizoval. 10. V zamítnutí návrhu nelze spatřovat ani zásah do práva rodiče a dítěte na vzájemný kontakt a rovnost rodičů. Rozsudek z března 2025 přiznává otci péči 6 : 8 dnům, péče již probíhá a režim se - podle otce - osvědčil. Z ničeho tedy nelze usuzovat na deformaci vztahu a odcizení dcery od otce, natož minimalistický styk - a z toho plynoucí naléhavou potřebu dočasné změny - nebude-li u něj dcera přespávat další dvě noci v průběhu dvou týdnů. Stejně tak rovnosti rodičů nelze rozumět tak, že rozložení péče mezi rodiče má postupně směřovat k co nejrovnoměrnějšímu nastavení ve všech oblastech péče, neboť primárním hlediskem při nastavení rozložení péče je vždy nejlepší zájem konkrétního dítěte v konkrétní situaci (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3718/25 ze dne 30. března 2026, body 20 až 25). Nespatřoval-li městský soud při znalosti okolností souzené věci za souladné s nejlepším zájmem ani ne tříletého dítěte dočasně měnit pravomocně upravené poměry, ani to není důvodem ke kasaci napadeného rozhodnutí. 11. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr stěžovatele o porušení jeho základních práv. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 6. května 2026 Pavel Šámal v. r. předseda senátu