II.ÚS 1170/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1170/24 ze dne 21. 1. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6 - Bubeneč, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 10 C 239/2013-241 ze dne 16. 5. 2017, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 343/2017-279 ze dne 9. 11. 2017, rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2550/2018-320 ze dne 15. 8. 2018, usnesení ředitele Ochranné služby Policie České republiky č. j. OS-2034-12/2018 ze dne 6. 5. 2019, rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebních poměrů č. j. PPR-18244-5/ČJ-2019-990131 ze dne 29. 7. 2019, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Ad 13/2019-61 ze dne 12. 5. 2022 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 126/2022-51 ze dne 14. 3. 2024, spojené s návrhem na zrušení § 77 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, § 77 odst. 9 téhož zákona ve slovech "jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře" a části přílohy č. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 226/2019 Sb., o zdravotní způsobilosti ke službě v bezpečnostních sborech, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7, Městského soudu v Praze, Nejvyššího soudu, ředitele Ochranné služby Policie České republiky, prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebních poměrů a Nejvyššího správního soudu, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva dle čl. 1 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") (právo na lidskou důstojnost), čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") (právo na soukromý a rodinný život), čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 14 Úmluvy (právo na rovnost, resp. zákaz diskriminace), čl. 26 Listiny (právo na svobodnou volbu povolání) a čl. 36 a čl. 38 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy (právo na soudní ochranu a spravedlivý proces). 2. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu, jímž navrhuje zrušit: * § 77 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen "zákon o služebním poměru"), * § 77 odst. 9 zákona o služebním poměru "jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře" a * přílohu č. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 226/2019 Sb., o zdravotní způsobilosti ke službě v bezpečnostních sborech, oddíl III, v rozsahu slov: B20 - B24 Onemocnění virem lidské imunodeficience (HIV) R75 Laboratorní průkaz viru lidské imunodeficience (HIV) Z21 Asymptomatický stav infekce virem lidské imunodeficience (HIV) Aktivní onemocnění D D D Laboratorní D C-D A-C průkaz HIV bez klinických projevů II. Předchozí průběh řízení 3. Předchozí průběh věci lze popsat zjednodušeně a bez nároku na úplnost takto. Stěžovatel byl do ledna roku 2011 ve služebním poměru u Policie České republiky. Na začátku ledna 2011 byl rozhodnutím služebního funkcionáře ze služebního poměru propuštěn. Rozhodnutí o skončení služebního poměru stěžovatel nenapadl odvoláním. S odstupem času však podal občanskoprávní žalobu proti České republice - Ministerstvu vnitra, kterou opíral o zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (dále jen "antidiskriminační zákon"). 4. Obvodní soud pro Prahu 7 žalobu zamítl. Městský soud v Praze tento rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud ke stěžovatelovu dovolání obě předchozí rozhodnutí zrušil, řízení pro nedostatek pravomoci soudů podle § 7 občanského soudního řádu zastavil a věc postoupil policejnímu prezidentovi Policie ČR k dalšímu řízení. Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu Ústavní soud odmítl jako nepřípustnou usnesením sp. zn. III. ÚS 3915/18 ze dne 27. 12. 2018, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal jiné prostředky ochrany, které mu právní řád nabízel. 5. Ředitel Ochranné služby Policie ČR (dříve Útvar pro ochranu ústavních činitelů) posoudil postoupenou žalobu jako zjevně právně nepřípustnou žádost a řízení o ní zastavil. K totožnému závěru dospěl první náměstek policejního prezidenta ve věcech služebního poměru, odvolání stěžovatele zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 6. Žalobu proti těmto rozhodnutím městský soud jako nedůvodnou zamítl. Korigoval jen, že stěžovatelova žádost nebyla zjevně právně nepřípustná, nýbrž namístě bylo její zamítnutí. 7. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Nejvyšší správní soud (dále také "NSS") kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl, neboť jejím obsahem mělo být jen zopakování už uplatněné žalobní argumentace, aniž by stěžovatel relevantně polemizoval s rozhodnutím městského soudu, které jeho argumentaci dostatečně vypořádalo. Kasační stížnost tak podle NSS nebyla podána z důvodů, které soudní řád správní (dále také "s. ř. s.") připouští. III. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel tvrdí, že byl rozhodnutím o propuštění ze služebního poměru diskriminován na základě zdravotního postižení a že mu následně správní orgány ani soudy neposkytly dostatečnou ochranu. V tom spatřuje porušení své důstojnosti, práva na svobodnou volbu povolání a práva na soukromý a rodinný život. Soudy a správní orgány také měly porušit jeho právo na spravedlivý proces kvůli nepřezkoumatelnosti rozhodnutí Nejvyššího soudu a nepoložení stěžovatelem navrhovaných předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie. 9. Co se týče akcesorických návrhů, stěžovatel tvrdí, že přijetím § 77 odst. 2 zákona o služebním poměru došlo ke snížení úrovně ochrany lidských práv a dochází k rozporu s rámcovou směrnicí. Neústavnost § 77 odst. 9 zákona o služebním poměru má spočívat v tom, že v případech diskriminace prostřednictvím rozhodnutí služebního funkcionáře nemají příslušníci bezpečnostních sborů právo domáhat se zadostiučinění ani jiných nároků, které jinak oběti diskriminace mají podle antidiskriminačního zákona. Rozpor s ústavním pořádkem spatřuje stěžovatel i v účinném podzákonném předpisu upravujícím zdravotní způsobilost příslušníků bezpečnostních sborů. 10. Stěžovatel namítá také to, že formalistickým rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. NSS se měl zabývat uplatněnými námitkami materiálně, neboť obsah kasační stížnosti svědčil o tom, že setrval na právní argumentaci uplatněné už před městským soudem. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem předchozího řízení a je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je současně k projednání ústavní stížnosti příslušný. 12. Co se týče splnění zákonné lhůty pro podání, je ústavní stížnost včasná. To je zjevné u rozhodnutí vydaných v pořadí druhé linii řízení, tj. před správními orgány a správními soudy. Co se týče rozhodnutí vydaných v první, tj. "civilní" linii, vycházel Ústavní soud z toho, že svým dřívějším usnesením sp. zn. III. ÚS 3915/18 odmítl ústavní stížnost, kterou je stěžovatel napadal, jako předčasnou. Pokud by nyní označil ústavní stížnost podanou po zákonné lhůtě, znemožnil by stěžovateli domáhat se přezkumu těchto rozhodnutí před Ústavním soudem, což by představovalo porušení čl. 36 odst. 1 Listiny (denegatio iustitiae). 13. Na tomto místě Ústavní soud shrnuje, že shledal, že ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario) ve vztahu k usnesení NSS, proti němuž stěžovatel vyčerpal všechny prostředky ochrany (respektive žádné ani neměl k dispozici). Vůči ostatním rozhodnutím ji však Ústavní soud shledal nepřípustnou, což odůvodňuje dále. V. Průběh řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud si vyžádal předložení soudních a správních spisů a požádal o vyjádření účastníky a vedlejší účastnici řízení. Vzhledem k výše vymezenému rozsahu přípustnosti ústavní stížnosti se však omezí pouze na reprodukování vyjádření NSS a prvního náměstka policejního prezidenta (účastníka řízení před NSS). K dalším obdrženým vyjádřením (městského soudu - správního úseku, ředitele Ochranné služby Policie České republiky, Nejvyššího soudu, městského soudu - civilního úseku, Obvodního soudu pro Prahu 7 a Ministerstva vnitra) Ústavní soud nepřihlížel. 15. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odmítl, že by postupoval formalisticky. Naopak p