II.ÚS 1173/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1173/26 ze dne 14. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Palytrans s. r.o., sídlem Prosecká 527/24, Praha 8, zastoupené JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 351/2025-90 ze dne 11. února 2026 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 26 C 116/2024-45 ze dne 24. března 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a TaxCura, s.r.o., sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí civilních soudů označených v záhlaví. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví [čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listiny")], zásada "smlouvy se mají dodržovat" (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). 2. Civilní soudy uložily stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici 41 714,50 Kč s úroky. Šlo o smluvní pokutu a ušlý zisk z porušení rámcové příkazní smlouvy, kterou spolu měly uzavřenou. Vedlejší účastnice měla pro stěžovatelku zajišťovat podání žádosti o vrácení DPH (eventuálně i spotřební daně) za koupi zboží a služeb na území EU. Stěžovatelka měla pro tyto účely vedlejší účastnici poskytnout veškeré dokumenty a součinnost pro jednání před správcem daně; příkazní smlouva obsahovala detailnější výčet těchto povinností. 3. Obvodní soud zjistil, že vedlejší účastnice vypracovala žádosti o vrácení DPH, nicméně když se snažila je vložit do on-line portálu Finanční správy, neměla do něj přístup. Důvodem bylo odebrání plné moci ze strany stěžovatelky. Uzavřel, že vedlejší účastnice opakovaně vyzvala stěžovatelku, aby tuto situaci napravila, ale ta tak neučinila. Jednalo se tedy o porušení příkazní smlouvy, za které vedlejší účastnici náležela smluvní pokuta a náhrada ušlého zisku, jak si v ní samy sjednaly. 4. Stěžovatelka se bránila odvoláním, městský soud však prvostupňový rozsudek potvrdil. Stěžovatelka tvrdila, že je smluvní pokutou nepřípustně sankcionovaná za odstoupení od příkazní smlouvy. Městský soud uvedl, že smluvní pokuta není sankce za to, že stěžovatelka později od smlouvy odstoupila, ale za to, že ji porušila v průběhu jejího trvání. Podle judikatury Nejvyššího soudu k novému občanskému zákoníku by navíc byla přípustná i smluvní pokuta za odstoupení od smlouvy v kombinaci s dalším porušením. Ujednání o smluvní pokutě i nárok na ušlý zisk byly zákonné a nebyl důvod k jejich moderaci. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší jedinou námitku, která směřuje k prokázání důvodu, pro který vedlejší účastnice nemohla vstoupit do on-line portálu správce daně. Vedlejší účastnice nikterak netvrdila ani neprokázala, z jakého důvodu přesně nebyla autorizovaná pro vstup do systému Finanční správy. Nabízí se přitom řada alternativních vysvětlení, např. že příkazní smlouva nebyla sjednaná jako exkluzivní nebo změna daňového zástupce. Soudy se těmito alternativami nebo vůbec vysvětlením vzniklé situace nezabývaly, přesto však přisvědčily verzi vedlejší účastnice. Tím se dopustily extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry. V takové situaci má Ústavní soud zasáhnout. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud shledal, že jsou splněné procesní podmínky k projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem předcházejících řízení; je zastoupená advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu); a formálně vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Jediná námitka, kterou stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší, se týká neprovedení posouzení konkrétního důvodu, pro který nebyla vedlejší účastnice systémem Finanční správy autorizována jednat jménem stěžovatelky. Tím, že obecné soudy neprovedly důkaz týkající se tohoto důvodu, vznikl podle stěžovatelky extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. 9. Řízení před obecnými soudy se nicméně týkalo zcela odlišného aspektu oprávněnosti požadavku zaplatit smluvní pokutu vedlejší účastnici. Stěžovatelka totiž před obecnými soudu argumentovala, že nemůže být sankcionována za ukončení smluvního vztahu. Jak jí v této souvislosti obecné soudy vysvětlily, sankce v podobě uplatněné smluvní pokuty nebyla důsledkem ukončení smluvního vztahu (odstoupení od smlouvy), ale zrušení zmocnění vedlejší účastnice jednat v zastoupení stěžovatelky u správce daně před ukončením smluvního vztahu. 10. V žádné fázi řízení před obecnými soudy přitom stěžovatelka nenamítala, že by nemožnost autorizace v systému Finanční správy byla způsobena něčím jiným než zrušením zmocnění stěžovatelkou. Zdá se, že s touto námitkou přichází stěžovatelka účelově v ústavní stížnosti v návaznosti na upozornění odvolacího soudu, podle kterého by neporušila smlouvu, pokud by ke zrušení zmocnění vedlejší účastnice bylo učiněno až v souvislosti s ukončením smlouvy. Tím se patrně snaží dostat "do hry" časový okamžik, ke kterému bylo zmocnění z její strany zrušeno. 11. Bez ohledu na aktuální motivaci stěžovatelky zůstává skutečností, že otázku důvodu nemožnosti autorizace v systému Finanční správy uplatňuje stěžovatelka až v ústavní stížnosti. Takto uplatněná námitka je však materiálně nepřípustná. 12. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že námitky, které mohly a měly být uplatněny v předchozích právních řízeních, nemohou být uplatněny až v řízení o ústavní stížnosti. Není tak oprávněn zohlednit námitky, jimiž stěžovatelé v ústavní stížnosti dohání něco, co zameškali v předchozích řízeních, neboť mu v tom brání princip subsidiarity (srov. např. usnesení sp. zn. I.ÚS 3521/11 ze dne 28. 12. 2011; sp. zn. I. ÚS 438/20 ze dne 31. 3. 2020, bod 10; či sp. zn. I. ÚS 3218/25 ze dne 30. 1. 2026, bod 9). 13. Ústavní soud proto uzavírá, že z uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu