II.ÚS 1199/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1199/22 ze dne 14. 12. 2022 N 151/115 SbNU 217 Povinnost soudu v extradičním řízení posoudit následky vojenské invaze na území Ukrajiny   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti O. S., zastoupeného Mgr. Viktorem Rytikovem, advokátem, sídlem náměstí Míru 341/15, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2022 sp. zn. 14 To 9/2022 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2022 sp. zn. Nt 408/2021, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2022 sp. zn. 14 To 9/2022 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která neměla být poskytnuta před možným porušením základního práva stěžovatele nebýt mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu zaručeného v čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2022 sp. zn. 14 To 9/2022 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 5. 2022, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, publikované jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 143/1988 Sb. Současně podal návrh, aby Ústavní soud po dobu řízení o ústavní stížnosti odložil vykonatelnost napadených usnesení. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Výrokem A usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 13. 1. 2022 č. j. Nt 408/2021-832 bylo podle § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, rozhodnuto, že je přípustné vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Ruské federace na základě zatýkacího rozkazu vydaného Tverským okresním soudem v Moskvě, bez uvedeného čísla, ze dne 22. 1. 2019 pro trestný čin podvodu podle čl. 159 odst. 4 trestního zákoníku Ruské federace. Trestného jednání se měl stěžovatel dopustit v období od 22. 3. 2013 do 25. 9. 2018 v kancelářích skupiny společenství A v M. (na několika adresách specifikovaných ve výroku usnesení) jako člen organizované skupiny, kterou vytvořil V. A. Č. po předchozí dohodě s dalšími osobami včetně stěžovatele (některé osoby nebyly identifikovány) s cílem podvodného získání peněz porušením důvěry lidí. Tato skupina nalákala poškozené osoby na výnosy z transakcí realizovaných elektronicky na Forex trhu s tím, že poškození uzavřeli kontrakt s cizí společností B, která však nebyla profesionální obchodní společností na trhu s akciemi a cennými papíry a jednala jménem Forex-dealer v Ruské federaci. Poškození svěřili této společnosti peníze, které následně byly převedeny do elektronických peněženek založených stěžovatelem a dalšími spolupachateli. Veškeré vykazované obchody byly přitom fiktivní a poškození byli informováni o uskutečnění špatné investice a ztrátě financí, čímž stěžovatel a další spolupachatelé způsobili škodu 25 osobám v celkové výši 112 373 294,38 rublů, které využili pro své potřeby. Stěžovatel tak měl obohatit sebe a další členy organizované skupiny lstí a způsobit poškozeným škodu zvlášť velkého rozsahu, čímž měl spáchat trestný čin podvodu. 3. O přípustnosti vydání bylo rozhodnuto za současného přijetí záruk uvedených v žádosti Generální prokuratury Ruské federace o vydání stěžovatele ze dne 22. 10. 2021 číslo 81/3-270-19, doručené Ministerstvu spravedlnosti dne 1. 11. 2021, podle nichž: - žádost o vydání nemá za cíl stíhání stěžovatele z politických důvodů, z důvodů souvisejících s rasou, náboženstvím, národností nebo s politickými názory, - stěžovateli budou poskytnuty všechny možnosti pro obhajobu, včetně pomoci právníků, - stěžovatel nebude vystaven mučení, krutému, nelidskému, ponižujícímu zacházení nebo trestání (čl. 3 a 6 Úmluvy, jakož i příslušné úmluvy Organizace spojených národů, Rady Evropy a protokolů k nim), - stěžovatel nemá imunitu, která by vylučovala jeho trestní stíhání, - promlčecí lhůta pro trestní stíhání stěžovatele nevypršela, - stěžovatel nebyl dříve odsouzen nebo zproštěn obvinění za trestný čin, který je základem žádosti o vydání, - stěžovatel nebude jako občan Ruské federace podle čl. 1 a 61 Ústavy Ruské federace vydán třetímu státu, - stěžovatel bude podle čl. 14 Evropské úmluvy o vydávání, publikované jako sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 549/1992 Sb., trestně stíhán pouze za trestný čin, pro který se žádá o jeho vydání; po skončení trestního stíhání nebo soudního řízení a v případě odsouzení po výkonu trestu odnětí svobody bude moci opustit území Ruské federace, - stěžovatel, bude-li vydán do Ruské federace, se bude nacházet ve vězeňské instituci, která zohledňuje standardy stanovené v Úmluvě, - zaměstnanci Velvyslanectví České republiky v Ruské federaci budou mít možnost vyžádaného navštěvovat za účelem sledování dodržování záruk poskytnutých ruskou stranou. 4. Výrokem B usnesení městského soudu bylo podle § 73a odst. 2 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád") rozhodnuto, že se nabídka peněžité záruky ve výši 8 000 000 Kč nepřijímá (část I výroku). Podle § 94 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních za použití § 71a trestního řádu se žádost stěžovatele o propuštění z předběžné vazby na svobodu zamítá. Podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu a contrario se předběžná vazba nenahrazuje zárukou manželky stěžovatele. Podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu se písemný slib stěžovatele nepřijímá. Podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario se předběžná vazba nenahrazuje dohledem probačního úředníka. Podle § 73 odst. 4 trestního řádu se zamítá návrh vyžádaného na nahrazení vazby uložením omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí (část II výroku). 5. Městský soud konstatoval, že trestná činnost, které se měl stěžovatel dopustit, podléhá vydání ve smyslu § 90 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Z předložených materiálů ruské strany je dostatečně zřejmé, že skutek, pro který je trestní stíhání stěžovatele vedeno, byl spáchán a nese znaky trestné činnosti. Zároveň je dáno důvodné podezření, že se jí dopustil stěžovatel, což je pro potřeby vydávacího řízení důkazně podloženo. Nejde o trestní řízení, které by bylo vykonstruováno nebo by bylo dílem libovůle. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly závěru, že v daném případě jde o splnění zákonných podmínek pro nepřípustnost vydání podle § 91 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Stěžovatel většinu svého života prožil na území Ruské federace a zná tamní poměry. Jeho pouhá snaha nepodrobit se v Ruské federaci probíhajícímu trestnímu stíhání nemůže být důvodem pro nevydání. Ve vztahu k námitkám stěžovatele, že nebude mít zajištěn řádný proces, městský soud zdůraznil, že Ruská federace již tím, že je členským státem Rady Evropy a Organizace spojených národů a signatářem úmluv, které se týkají ochrany lidských práv, zaručuje respekt k lidským právům. Zavazuje se totiž podrobit se a v praxi se také podrobuje konkrétním procesům a mechanismům daným uvedenými úmluvami, včetně řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Lze tudíž opodstatněně očekávat určitý standard v dodržování lidských práv a jejich respektování, včetně pravidel spravedlivého procesu v trestním řízení a akceptovatelného režimu zacházení s uvězněnými. To platí tím spíše, že orgány Ruské federace poskytly konkrétní záruky, které se vztahují přímo k osobě stěžovatele a jejichž dodržování mohou pracovníci diplomatických služeb České republiky kontrolovat. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly opravdovost a věrohodnost poskytnutých záruk ze strany Generální prokuratury Ruské federace. 6. Usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 2. 3. 2022 sp. zn. 14 To 9/2022 byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost stěžovatele proti výše uvedenému usnesení městského soudu. Vrchní soud neshledal žádné procesní pochybení městského soudu, které by mělo za následek p