II.ÚS 1215/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1215/25 ze dne 21. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky O. K., zastoupené JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, sídlem Libická 1832/5, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2024 (správně 2025) č. j. 12 Co 99/2025-5465 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. ledna 2025 č. j. 0 P 298/2017-5397, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a nezletilého D. O. K. a J. M. O. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelka dále namítá porušení mezinárodního práva i Bilaterární dohody uzavřené mezi Českou republikou a Ruskou federací, vyhlášenou pod č. 95/1983 Sb. 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí. 3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 3. 2023 č. j. 12 Co 348/2022-4007 k uspokojení práva druhého vedlejšího účastníka - otce nezletilého (dále jen "otec") na střídavou péči k prvnímu vedlejšímu účastníkovi - nezletilému (dále jen "nezletilý") výkon rozhodnutí uložením pokut stěžovatelce - matce nezletilého (dále též jen "matka") za nepředání nezletilého v období od 1. 10. 2023 do 17. 11. 2024 v celkové výši 1 450 000 Kč (celkem 29 pokut, každá ve výši 50 000 Kč) [výroky I. - XXIX.]. Ve výroku XXX. rozhodl o nákladech řízení. Obvodní soud takto rozhodl o návrhu otce na výkon rozhodnutí o péči k nezletilému k uspokojení práva otce na střídavou péči k nezletilému, za nepředání nezletilého v termínech uvedených v bodě I. rozhodnutí s odůvodněním, že matka nerespektuje od počátku rozsudek městského soudu, když otec měl naposledy nezletilého v péči dne 7. 5. 2023. Od té doby matka nepřetržitě otci brání v péči a styku s nezletilým. Matce byly dosud pravomocně uloženy pokuty v celkové výši 250 000 Kč, přičemž otec zdůrazňuje, že podle obsahu spisu je obvodní soud po matce nijak nevyžaduje. Obvodní soud dospěl k závěru, že je to matka, kdo úmyslně neplní dobrovolně soudní rozhodnutí, a proto měl soud podmínky nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokut za splněné. 4. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud usnesení obvodního soudu ve výroku XXX. o nákladech řízení potvrdil, ve výrocích I. - XIX. o uložení pokut jej potvrdil ve znění, že matka je povinna všechny pokuty zaplatit na účet obvodního soudu (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že k uspokojení práva otce stýkat se s nezletilým byl nařízen výkon rozhodnutí uložením jí pokut, ačkoli podle předběžného rozhodnutí soudu Ruské federace byl nezletilý svěřen do bydliště matky a otci bylo uloženo od července 2023 hradit výživné k rukám matky. Matka má tedy syna legálně ve své péči podle rozhodnutí soudu Ruské federace. Byla-li tedy matka sankcionována českým soudem za styky, které otci nezletilého nenáleží, jde o porušení zákona. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy v řízení nevyslechly nezletilého a napadená rozhodnutí tak byla vydána bez jeho slyšení. V předmětné věci byl nesprávně zjištěn skutkový stav, a to přesto, že soudy měly k dispozici listiny státních orgánů Ruské federace, kde proběhl výslech nezletilého soudem, byl zpracován psychologický posudek. Obecné soudy rozhodly nezákonně, když opětovně sankcionují matku nezletilého, která synovi ve styku s otcem nebrání. Nezletilý má přitom ke svému otci negativní vztah. Obvodní soud mimo jiné svým formalistickým procesním postupem odňal stěžovatelce možnost se k návrhům otce vyjádřit, když jí k tomuto ani nevyzval, návrh otce jí nezaslal, nezjistil si tedy stanovisko druhé strany, pouze bez ověření tvrzených skutečností otcem převzal jeho návrh, aniž by si vyslechl stanovisko nezletilého, či stanovisko orgánu sociálně právní ochrany dětí. Od toho však obdržel informaci, že nezletilý se dlouhodobě zdržuje v Ruské federaci u matky a její rodiny. Stěžovatelka poukazuje na nutnost aplikovat Smlouvu o právní pomoci s Ruskem, přičemž český soud nemá danou mezinárodní příslušnost (pravomoc) k projednání věci. Soudy však v této otázce neučinily žádný dotaz ke kompetentnímu orgánu. Nezletilý se trvale od 25. 5. 2023 zdržuje v Ruské federaci jako ruský občan, ruské občanství má od narození. Matka byla nucena odcestovat dne 25. 5. 2023 do Ruska ke své rodině z naléhavých rodinných důvodů. Stěžovatelka poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4909/2014, týkajícího se otázky obvyklého pobytu (bydliště). Dále stěžovatelka poukazuje na stanovisko Ústavního soudu, podle kterého výkon rozhodnutí o svěření nezletilého do péče některého z rodičů násilím nelze provést, vyslovil-li nezletilý, že si to tak nepřeje [srov. nález ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 3462/14 (N184/79 SbNU 91); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Dále stěžovatelka poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2019 sp. zn. II. ÚS 3573/18 (N 40/93 SbNU 67), ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 3462/14 (N 184/79 SbNU 91) či ze dne 19. 4. 2016 sp . zn. II. ÚS 3489/15 (N 71/81 SbNU 253), týkající se uložení pokuty za nerealizovaný styk. 6. Stěžovatelka nesouhlasí se stanoviskem městského soudu, který sice akceptuje Bilaterární dohodu mezi Českou republikou a Ruskou federací, avšak přesto uvádí, že se nemusí aplikovat všechna ustanovení mezinárodní smlouvy. Stěžovatelka rovněž považuje za nesprávné stanovisko městského soudu, že příslušný rozhodnout věc byl obvodní soud, když dítě nebylo českým ani jiným soudem svěřeno do péče matky (pozn. soudu - nezletilý byl rozhodnutím městského soudu svěřen do střídavé péče obou rodičů). Nejenže to popírá rozhodnutí soudu Ruské federace, ale popírá to i samotné rozhodnutí obvodního soudu, kdy tento sám uvádí, že nemá danou mezinárodní příslušnost (pravomoc) k projednání věci. Nezletilý byl svěřen do bydliště matky. Městský soud tak řádně nepřezkoumal dokumenty obsažené ve spise a jeho tvrzení si odporují. Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí vyhodnotil odjezd nezletilého jako dobrovolný, po obdržení listin z Ruské federace prokazující, že nešlo o únos, dítě vyřadil ze své evidence s tím, že není v žádném ohrožení. S ohledem na uvedené je zřejmé, že nezletilý se zdržuje v Ruské federaci legálně, byl zde svěřen do péče matky resp. do jejího bydliště, a otci bylo zpětně uloženo výživné. Uložení pokut v astronomické výši matce je nezákonné, diskriminační a šikanózní. Úhradou uložené pokuty by došlo u stěžovatelky k existenčním potížím a její záměrné likvidaci, což by mělo výrazně negativní dopad i na nezletilého. 7. Stěžovatelka poukazuje na to, že soud nezjistil názor a přání dítěte, přestože nezletilý chtěl jít vypovídat k soudu. Soud tak nerespektoval prokázané skutečnosti zjištěné státními orgány ruské justice, ačkoli měl spis k dispozici. Soud odmítl výslech dítěte, přičemž jiný způsob jeho zjištění je pouze formalistickým postupem. Tím došlo k porušení nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny. V rozporu se zákonem oba soudy nedůvodně sankcionovaly matku nezletilého za zjevnou vůli dítěte se s otcem nestýkat, kdy jde o dospívajícího jedince (14 let), jehož názory jsou dlouhodobě vyhraněné. Podle čl. 32 Listiny je péče o děti a jejich výchova právem obou rodičů, stejně tak děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči od obou rodičů. Nezletilý musí být chráněn před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. l0 odst. 2 Listiny. Ve své rozhodovací praxi klade Ústavní soud opakovaně důraz na zajištění práva dítěte vyjádřit svůj názor v řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech (čl. 12 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, čl. 3 Úmluvy o výkonu p