II.ÚS 1216/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1216/23 ze dne 18. 7. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky N. M., proti výrokům I až VI rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2022 č. j. 100 Co 242, 243/2022-5517 a výrokům II až XIV rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. března 2022 č. j 30 P 433/2016-5206, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a nezletilé H. B. a J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 3, čl. 6, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i podle čl. 2, čl. 5, čl. 6, čl. 8 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu vedeného u Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 30 P 433/2016, se podává, že okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl, že návrh vedlejšího účastníka (dále též "otec") na zúžení styku matky s nezletilou se zamítá (výrok I), návrh matky na změnu péče se zamítá (výrok II), dále stanovil styk matky s nezletilou, rozhodl o předběžné vykonatelnosti výroků o styku a změnil předcházející rozhodnutí o styku nezletilé s matkou (výroky III až XI), rozhodl o výživném (výroky XII a XIII) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky XIV a XV). 3. K odvolání obou rodičů rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem, že se odvolací řízení o odvolání matky do výroku II rozsudku okresního soudu zastavuje (výrok I), rozsudek okresního soudu se ve výrocích III až IX mění tak, že se schvaluje dohoda rodičů tohoto znění: matka je oprávněna stýkat se s nezletilou v každém prvním, třetím a čtvrtém týdnu v kalendářním měsíci od pátku od 13:30 hodin do následujícího úterý do 8:50 hodin s tím, že matka převezme a po skončení styku nezletilou předá otci zpět ve školním zařízení, v případě nepřítomnosti nezletilé ve školním zařízení, matka převezme a po skončení styku nezletilou předá otci zpět v místě jeho bydliště, když byla dohodnuta též speciální úprava o pravidelných školních prázdninách (výrok II). Dále krajský soud rozhodl, že ve výrocích XII a XIII se rozsudek okresního soudu mění tak, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé s účinností od 1. 9. 2019 částkou 3 500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2019 do 30. 11. 2022 v celkové částce 43 500 Kč je matka povinna zaplatit v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných spolu s běžným výživným k rukám otce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok III). Tím krajský soud změnil předcházející rozhodnutí v části o úpravě styku nezletilé s matkou a v části upravující výživné (výrok IV). Konečně krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku X týkající se předběžné vykonatelnosti (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VI a VII). 4. Krajský soud zejména shledal, že v průběhu odvolacího jednání vzala matka své odvolání do výroku II rozsudku okresního soudu zpět dříve, než o něm bylo rozhodnuto, proto krajský soud odvolací řízení o odvolání matky v rozsahu zpětvzetí zastavil. V průběhu odvolacího jednání vedeni krajským soudem rodiče sblížili svá stanoviska, týkající se péče o nezletilou a nastavení styku natolik, že se jim podařilo uzavřít dohodu o styku nezletilé s matkou jak v běžném tak prázdninovém režimu. Krajský soud shledal, že rodiči uzavřená dohoda je zcela v zájmu nezletilé, když současně nejsou krajskému soudu známy žádné skutečnosti, které by jejímu schválení bránily, pročež ji schválil. Výrok o výživném odůvodnil po doplnění dokazování krajský soud tak, že stanovil nově částku ve výši 3 500 Kč měsíčně, která odpovídá odůvodněným potřebám nezletilé, tedy obvyklým potřebám dětí jejího věku, a odpovídá i výdělkovým možnostem a schopnostem matky, která složila advokátní zkoušky a od července 2019 pracovala jako zaměstnaný advokát, a to vše s přihlédnutím k jedné vyživovací povinnosti matky a nižším nákladům na bydlení. Podle krajského soudu je životní úroveň rodičů obdobná, oba by mohli dosahovat vyšších příjmů, oba bydlí v nemovitosti ve vlastnictví příbuzných pouze za provozní náklady. II. Stěžovatelčina argumentace 5. Stěžovatelka ve velmi obsáhlé ústavní stížnosti zejména namítá, že schválená dohoda o jejím styku s nezletilou byla uzavřena v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek a pod nátlakem krajského soudu, který přes nespornou existenci vážného porušení práv matky a nezletilé, dal při jednání jasně najevo, aniž by se vůbec pokusil to nějak zdůvodnit, že bude dál preferovat výlučnou péči otce. Stěžovatelka rovněž při odvolacím jednání dala opakovaně najevo, že nesouhlasí s tím (a s ohledem na následek jí otcem způsobený s tím nebude souhlasit nikdy), aby byla nezletilá svěřována do výlučné péče otce. Ke stanovenému výživnému stěžovatelka uvedla, že po celou dobu od narození nezletilé vynakládá na péči o ní "úplné maximum" a více již poskytnout nemůže. Je zjevné, že soudem jí uložené výživné je příliš vysoké, nezohledňuje její existenční náklady a náklady na nezletilou v době, kdy je s matkou. Otci není stanoveno výživné na nezletilou dlouhodobě žádné. Ten o nezletilou osobně nepečuje, nevyživuje ji, dlouhodobě (12 let) skrývá své skutečné majetkové poměry, příjmy a životní úroveň, a to ve spolupráci se svými rodiči; současně pasivně přijímá výživné od matky a čerpá daňové zvýhodnění na nezletilou. Stěžovatelka rovněž vylučuje, že by z těchto finančních plnění, tj. výživného od ní a daňového zvýhodnění otec nezletilé něco koupil. V dalším řízení (tj. po zrušení napadených rozsudků obecných soudů) je třeba vést dokazování ke zjištění následku způsobeném stěžovatelce postoji a týráním otce a dále k jeho péči o nezletilou, ke skutečným majetkovým poměrům a životní úrovni otce, a to pro účely stanovení vyživovací povinnosti k nezletilé. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání (s výhradou níže uvedenou) příslušný. Stěžovatelka je advokátkou, tudíž nemusí být právně zastoupena jiným advokátem [srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ve vztahu k těm výrokům rozsudku okresního soudu, které byly změněny rozsudkem krajského soudu, je však ústavní stížnost návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 8. Proces výkladu a používání podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. k