II.ÚS 1241/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1241/26 ze dne 15. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2026, č. j. 2 As 13/2026-21, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České advokátní komory, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavnímu soudu bylo dne 7. 5. 2026 doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jež brojí proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího správního soudu. II. 2. Stěžovatelka uvádí, že žádá o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení až do doby, než Česká advokátní komora rozhodne o její žádosti o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem podané dne 20. 4. 2026. III. 3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. 4. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými obsahovými vadami a stěžovatelka zejména není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 5. Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatelka v minulosti již v desítkách případů obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatelčiny ústavní stížnosti jsou tak opakovaně z důvodu stejných nedostatků odmítány (namátkou srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 413/23 ze dne 27. 2. 2023; sp. zn. IV. ÚS 2898/22 ze dne 2. 11. 2022; sp. zn. IV. ÚS 2217/22 ze dne 1. 9. 2022; sp. zn. I. ÚS 777/23 ze dne 2. 5. 2023, aktuálně např. usnesení ze dne 13. 5. 2026, sp. zn. IV. ÚS 1235/26). 6. Ústavní soud ustáleně vychází z toho, že při opakovaném podávání vadných návrhů již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo téže osobě vždy v každém jednotlivém řízení, stalo-li se tak v předcházejících věcech opakovaně. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další zákonem stanovené náležitosti, pak je setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neúčelným a přepjatě formalistickým. Ostatně v několika případech již Ústavní soud konstatoval i to, že stěžovatelčin postup měl obstrukční charakter (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3266/22 ze dne 14. 12. 2022 nebo sp. zn. II. ÚS 3033/22 ze dne 14. 11. 2022), když stěžovatelka podala ústavní stížnost bez zastoupení a následně se obracela na Českou advokátní komoru, pročež žádala u ústavní stížnosti lhůtu k odstranění vad podání. Tento postup přitom stěžovatelka volí opakovaně, ačkoli tím ignoruje jí známé zákonné požadavky na podání ústavní stížnosti. Ústavní soud proto zvážil, zda je namístě vyčkat, jak Česká advokátní komora rozhodne o žádosti stěžovatelky o určení advokáta pro zastoupení v řízení před Ústavním soudem, a tím (v podstatě) umožnit odstranění vad podání v dodatečné lhůtě. V tomto případě však Ústavní soud dospěl k závěru, že takový postup není namístě a že bude postupovat stejně jako ve svých předchozích usneseních (např. ze dne 13. 5. 2026, sp. zn. II. ÚS 1238/26, ze dne 13. 5. sp. zn. IV. ÚS 1235/26). 7. Okolnosti věci tedy vedou k závěru, že stanovení lhůty pro odstranění vad podání není důvodné, neboť stěžovatelka sama dostatečně nedbala nutnosti splnit procesní povinnosti pojící s uplatněním svých procesních práv (stěžovatelka opakovaně podává žádosti k vedlejší účastnici o určení advokáta na samém sklonku lhůty k podání ústavní stížnosti). Určení lhůty by v tomto případě neplnilo účel umožnit účastníku řízení odstranit vady podání, o kterých nemusel vědět, a představovalo by jen nedůvodné prodloužení zákonem stanovené lhůty pro podání ústavní stížnosti. Ostatně pokud je ústavní stížnost za podobné situace odmítnuta bez stanovení lhůty pro odstranění vad podání, ani podle Evropského soudu pro lidská práva nelze hovořit o odepření přístupu k Ústavnímu soudu a porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť je to účastník řízení, který dostatečně nedbal svých práv (viz rozhodnutí o nepřijatelnosti stížnosti ve věci Horyna proti České republice ze dne 14. 3. 2024, stížnost č. 6732/20). 8. Z těchto důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2026 Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj