II.ÚS 1279/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1279/25 ze dne 1. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) Pavla Gregůrka, b) Mileny Gregůrkové, c) Ing. Tadeáše Gregůrka, d) Kamily Gregůrkové, zastoupených JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem, sídlem Sadová 7250, Zlín, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3905/2023-492 ze dne 26. února 2025, proti části výroku I., týkající se částky 28 516 Kč s příslušenstvím, a výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 146/2023-392 ze dne 27. června 2023, ve znění opravného usnesení č. j. 19 Co 146/2023-408 ze dne 31. srpna 2023, a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 20 C 167/2017-342 ze dne 2. března 2023, spojené s návrhem na zrušení § 238 odst. 1 písm. h) a § 236 až § 243g občanského soudního řádu, a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu stěžovatelů na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, takto: Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelům nepřiznává. Odůvodnění: 1. Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 1279/25 ze dne 26. 8. 2025, ve znění opravného usnesení sp. zn. II. ÚS 1279/25 ze dne 16. 9. 2025, zčásti vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů. 2. Stěžovatelé prostřednictvím svého advokáta požádali, aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze ("odvolací soud") povinnost nahradit jim náklady řízení před Ústavním soudem. Tyto náklady měly spočívat v nákladech na zastoupení advokátem (dva úkony právní služby ve smyslu advokátního tarifu); jejich celkovou výši stěžovatelé vyčíslili částkou 43 235,72 Kč. 3. Stěžovatelé tvrdí, že by jim měl odvolací soud nahradit náklady řízení proto, že v jejich věci nerespektoval konstantní nálezovou judikaturu Ústavního soudu týkající se problematiky náhrady nákladů odvolacího řízení, neústavně zasáhl do samotné podstaty jejich práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a dále neprojevil žádnou sebereflexi v rámci svého vyjádření k ústavní stížnosti stěžovatelů, kteří jsou nadto v důchodovém věku. 4. Ústavní soud náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem stěžovatelům podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nepřiznal, a to z následujících důvodů: 5. Podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, nestanoví-li tento zákon jinak. 6. Podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu přitom platí, že Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. 7. Povinnost k náhradě nákladů řízení v právě uvedeném smyslu Ústavní soud přiznává výjimečně. Jde o mimořádné situace, kdy uložení povinnosti nahradit náklady řízení je svého druhu sankcí neúspěšnému účastníkovi řízení, který svým postupem porušení základního práva bezdůvodně vyvolal, nebo naopak podal ústavní stížnost jako šikanózní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 641/24 ze dne 27. 11. 2024, bod 25). Úspěch ve sporu v řízení před Ústavním soudem ovšem neznamená automatické přiznání náhrady nákladů řízení (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 251/25 ze dne 7. 5. 2025). 8. Ústavní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatelů k výjimečnému uložení povinnosti nahradit náklady řízení nebyl dán důvod. Stěžovatelé v návrhu neuvádějí žádné zvláštní okolnosti, jež by naznačovaly "nestandardní" či "mimořádný" postup odvolací soudu v jejich věci. 9. Byť z vydaného nálezu vyplývá, že odvolací soud základní právo stěžovatelů zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod porušil, nešlo o případ zjevné svévole či opakovaného excesu. Problematikou náhrady nákladů odvolacího řízení se Ústavní soud ve vydaném nálezu nezabýval, neboť důvod ke zrušení napadených rozhodnutí byl dán již v meritu věci a odvolací soud bude povinen o nákladech odvolacího řízení znovu rozhodnout (viz bod 36 nálezu sp. zn. II. ÚS 1279/25). 10. Shrnuto: Podle Ústavního soudu případ stěžovatelů nepředstavuje natolik mimořádnou situaci, aby byl dán důvod k výjimečnému "potrestání" rozhodujícího soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. října 2025 Pavel Šámal v. r. předseda senátu