II.ÚS 1310/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1310/23 ze dne 12. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavních stížnostech stěžovatelů Pavla Bugana, Tomáše Hegra, Tomáše Purketa a Jana Fily, všech zastoupených Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. března 2023 č. j. 10 As 92/2022-86 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2022 č. j. 64 A 7/2021-117, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo nám. 449/3, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Úvodem nutno podotknout, že Ústavní soud svým usnesením ze dne 6. 6. 2023 spojil dosud vedené ústavní stížnosti pod sp. zn. II. ÚS 1310/23 a I. ÚS 1311/23 ke společnému řízení nyní vedenému pod sp. zn. II. ÚS 1310/23, jelikož stěžovatelé shodně navrhovali před krajským soudem zrušení částí Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen "aktualizace ZÚR"), kterými jsou v zásadách územního rozvoje nově vymezeny plochy POP10 v katastrálním území Chrlice (jde o plochy pro protipovodňová opatření na hlavních brněnských tocích). Podle návrhu Jihomoravský kraj (vedlejší účastník) vymezil napadené části plochy POP10 pro "masivní" nadmístní protipovodňová opatření v bezprostřední blízkosti obytné zástavby Chrlic. To je podle stěžovatelů nezákonné, nevhodné, nebezpečné a zcela nepřiměřeně ohrožující veřejný i soukromý majetek, včetně jejich nemovitostí. 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem návrh zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Krajský soud se přidržel argumentace vedlejšího účastníka, že na úrovni zásad územního rozvoje se ještě nevymezuje konkrétní opatření, že poldr v Chrlicích je uveden v dokumentaci pouze jako příklad řešení, a že stěžovatelé mohou své výhrady uplatnit v navazujících fázích územního plánování a rozhodování v území. 4. Ke kasační stížnosti stěžovatelů rozhodl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem, že se kasační stížnost zamítá (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Nejvyšší správní soud shledal, že jádrem sporu mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem je především otázka, v jaké míře detailnosti má být odůvodnění zásad územního rozvoje. Na rozdíl od stěžovatelů má Nejvyšší správní soud za to, že odůvodnění aktualizace ZÚR provedené vedlejším účastníkem je dostatečné (viz celá část III. C. napadeného rozsudku). Požadavek na detailnější odůvodnění by ve své podstatě znemožnil efektivní řešení protipovodňových opatření na úrovni kraje (viz bod 29 napadeného rozsudku). Při posouzení věci bylo nutno vzít v úvahu též otázky ochrany života, zdraví a majetku ostatních obyvatel kraje a též ústavní právo kraje na samosprávu (viz k tomu body 31 až 33 a 85 až 89 napadeného rozsudku). II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé v souhrnu namítají, že z hlediska ochrany vlastnických práv trpí vymezení ploch POP10 v katastrálním území Chrlice dvěma vzájemně provázanými vadami. Jednak nelze přezkoumat, jak a proč byla v krajském měřítku pro nadmístní protipovodňové opatření vybrána právě lokalita v Chrlicích, a nikoli jiná vhodnější lokalita v bezpečnější vzdálenosti od obytné zástavby. A za druhé při vymezování plochy pro protipovodňové opatření nebyl brán ohled na riziko ohrožení bezprostředně sousedící obytné zástavby Chrlic a na individuální ústavně garantovaná práva vlastníků domů a pozemků. Vedlejší účastník i správní soudy ve svých výstupech neustále uhýbají před základní spornou otázkou, kterou je výběr vhodné lokality Chrlic v krajském měřítku, a vnucují stěžovatelům spor o technické řešení poldru v navazujících řízeních. Právě nepřezkoumatelná volba lokality Chrlice na úrovni kraje v kombinaci s ohrožením bezprostředně sousedící obytné zástavby způsobuje porušení práva stěžovatelů na ochranu vlastnictví a dalších ústavně garantovaných práv. Jak stěžovatelé marně namítali v návrhu a v kasační stížnosti, vedlejší účastník při pořizování aktualizace ZÚR neprovedl žádné komplexní posouzení v nadmístních souvislostech, ani přezkoumatelně nezvažoval jiné varianty řešení ani reálně nezkoumal dotčení vlastnických práv v řešeném území. Vedlejší účastník tak porušil ústavně garantovaná práva stěžovatelů na ochranu vlastnictví, života a zdraví, rodinného života a příznivého životního prostředí. Krajský soud a Nejvyšší správní soud tento stav aprobovaly a odepřely tak stěžovatelům soudní ochranu jejich práv. 6. Čtvrtý stěžovatel navíc tvrdí, že jeho ústavně garantovaná vlastnická práva byla v rámci napadené regulace porušena dále i tím, že vymezením sporné plochy POP10 jako veřejně prospěšného opatření a veřejně prospěšně stavby by bylo umožněno vyvlastnění nemovitostí v jeho vlastnictví, nadto ve zrychleném režimu podle liniového zákona, aniž to bylo v aktualizaci ZÚR dostatečně odůvodněno a aniž byl přezkoumatelně vypořádán střet veřejného zájmu a vlastnického práva tohoto stěžovatele. Správní soudy v tomto směru neposkytly tomuto stěžovateli potřebnou soudní ochranu. III. Vyjádření účastníků a replika stěžovatelů 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení. Vzhledem k uplatněné stížnostní argumentaci brojící proti napadeným rozsudkům, nezasílal ústavní stížnost k vyjádření vedlejšímu účastníkovi řízení a ani si nevyžadoval soudní ani správní spisy, jelikož to nepovažoval pro své rozhodnutí za nutné. 8. Krajský soud ve svém vyjádření zcela odkázal na obsah napadeného rozsudku. 9. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření zdůraznil, že není pravda, že by správní soudy za vedlejšího účastníka cokoli domýšlely (viz více bod 24 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). K tezi, že kraj během řízení před krajským soudem nějak "doodůvodnil" spornou aktualizaci ZÚR, se Nejvyšší správní soud vypořádal již v bodě 23 rozsudku. Základním problémem argumentace stěžovatelů je podle Nejvyššího správního soudu to, že již při pořizování aktualizace ZÚR, později v návrhu krajskému soudu, ještě později v kasační stížnosti a nyní i v ústavní stížnosti brojí nikoliv proti tomu, co aktualizace ZÚR řeší (rozšíření plochy protipovodňových opatření POP10), ale proti otázce, kterou aktualizace neřeší a v podrobnostech řešit nemůže (problematika poldru Chrlice - lze zopakovat, že tento poldr není nutným důsledkem přijetí sporné aktualizace ZÚR). Způsob, jakým protipovodňová opatření stěžovatele ohrozí (pokud vůbec), není seznatelný v obecné rovině při pořizování aktualizace ZÚR, ale až v navazujících procesech, kdy se ukáže, jaké konkrétní kroky budou v daném území učiněny (a kdy stěžovatelé budou mít možnost obrany proti takovým opatřením, které je na jejich právech budou s to ohrozit). Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné. 10. Soudce zpravodaj zaslal výše rubrikovaná vyjádření stěžovatelům k případné replice. Ti v nich setrvali na své argumentaci uvedené v ústavní stížnosti. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnosti jsou přípustné (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jejich práv. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "to