II.ÚS 1311/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1311/24 ze dne 7. 8. 2024 Právo dítěte vyjádřit své vlastní názory jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele E. Ch. G., zastoupeného Mgr. Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou, sídlem Nádražní 24, Semily, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2024 č. j. 12 Co 334/2023-852 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. srpna 2023 č. j. 14 Nc 1174/2021-744, 17 P a Nc 123/2021, 17 P a Nc 124/2021, 17 P a Nc 125/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a P. G. L., zastoupené Mgr. Denisou Kartusovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1 - Nové Město, a nezletilého F. G. a nezletilé D. G., obou zastoupených Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výrokem I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2024 č. j. 12 Co 334/2023-852 v části, ve které byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. srpna 2023 č. j. 14 Nc 1174/2021-744, 17 P a Nc 123/2021, 17 P a Nc 124/2021, 17 P a Nc 125/2021 ve výrocích III. a IV., a výroky III. a IV. téhož rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 byla porušena ústavně zaručená práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2024 č. j. 12 Co 334/2023- 852 ve výroku I. v části, ve které byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. srpna 2023 č. j. 14 Nc 1174/2021-744, 17 P a Nc 123/2021, 17 P a Nc 124/2021, 17 P a Nc 125/2021 ve výrocích III. a IV., a dále ve výroku III. a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. srpna 2023 č. j. 14 Nc 1174/2021-744, 17 P a Nc 123/2021, 17 P a Nc 124/2021, 17 P a Nc 125/2021 ve výrocích III., IV., V., VI. a VII. se zrušují. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z vyžádaného soudního spisu se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") svěřil třetí vedlejší účastnici - nezletilou (dále jen "nezletilá") pro dobu trvání manželství rodičů i pro dobu po rozvodu rodičů do péče stěžovatele - otce (dále též jen "otec") [výrok I.], styk první vedlejší účastnice - matky (dále též jen "matka") s nezletilou neupravil [výrok II.]. Druhého vedlejšího účastníka - nezletilého (dále jen "nezletilý") pro dobu trvání manželství rodičů i pro dobu po rozvodu svěřil do péče matky [výrok III.]. Dále rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden v roce vždy od pátku 17:00 hodin do neděle 17:00 hodin, kdy otec nezletilého převezme v místě bydliště matky a po skončení styku ho matka převezme zpět do péče v místě bydliště otce, dále byl upraven styk otce s nezletilým v období prázdnin [výrok IV.]. Rozhodnutí o výživném soud vyloučil k samostatnému projednání [výrok V.] a výroky VI. a VII. rozhodl o nákladech řízení. Obvodní soud dospěl k závěru, že stav, který rodiče nastolili v současné době, kdy nezletilá je v péči otce a nezletilý je v péči matky, je v souladu se zájmy obou dětí, a to za situace, když žádné z dětí nechce měnit své bydliště, své sociální prostředí a tedy ani rodiče, jako primárního vychovatele. Soud přání dětí akceptoval a rozhodl, že nezletilá bude jak pro dobu trvání manželství rodičů, tak i pro dobu po rozvodu svěřena do péče otce, nezletilý bude pro tatáž období svěřen do péče matky. 3. Proti výrokům II. IV. a VII. rozsudku obvodního soudu podala odvolání matka a proti výrokům III., IV. a V. podal odvolání otec. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výroku II. o styku matky s nezletilou, ve výroku III. o svěření nezletilého do péče matky, ve výroku IV. o styku otce s nezletilým, ve výroku VI. o nákladech řízení mezi účastníky potvrdil, ve výroku VII. jej změnil tak, že otec je povinen zaplatit částku 25 355,50 Kč a matka částku 12 677,75 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil [výrok I.]. Odvolání otce do výroku V. o vyloučení věci k samostatnému projednání obvodní soud odmítl [výrok II.] a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud dospěl k závěru, že za situace, kdy vztahy mezi rodiči zůstávají značně antagonistické a pro nezletilého velmi stresující, matka a ani otec nejsou schopni dodržet ani elementární pravidlo zdržet se konfliktů před nezletilým a nevtahovat jej do jejich osobních půtek, je v zájmu nezletilého zachovat stávající stav a nevytrhovat jej ze známého domácího a školního prostředí a od matky a školních kamarádů. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obvodní soud a následně i městský soud bez řádného odůvodnění zamítly jeho návrh na úpravu péče o nezletilého ve formě výlučné péče otce. Obecné soudy podle stěžovatele pominuly zásadní skutečnosti a také nerespektují zájem dítěte a ani názory soudní znalkyně. Tím porušily nejen práva otce, ale také práva nezletilého. Po zahájení soudního řízení soud opakovaně zjišťoval názor nezletilého, který se postupem času vyvinul tak, že z touhy být s matkou s růstem věku nezletilý projevil zájem žít s otcem. V rámci posledního pohovoru s kolizním opatrovníkem i před soudem nezletilý (v deseti letech a při jeho odpovídající rozumové a mravní vyspělosti) jasně projevil své přání bydlet v Německu, avšak soud poté tento názor nevzal v úvahu. Nezletilý své přání projevil soudu osobně, navíc v přítomnosti rodičů, avšak soud jeho odpověď a přání neakceptoval. Stěžovatel napadá jednak postup soudu, když pohovor učinil před rodiči, aniž by chránil zájem dítěte, a dále namítá, že soud nerespektoval výsledek pohovoru. Nezletilý přitom sdělil, že chce žít v Německu opatrovníkovi i soudu. U sdělení nezletilého byla i soudní znalkyně z důvodu vytvoření znaleckého posudku, která popsala, že názor nezletilého se opomíjí, přičemž pro nezletilého jako chlapce je role otce velmi důležitá. Znalkyně také vyvracela názor orgánu sociálně právní ochrany dětí týkající se komplikací návratu nezletilého k otci do Německa, kdy uvedla, že jazyková bariéra zde neexistuje pro to, aby se nezletilý vrátil do Německa, kde vyrostl a žil. Není zde tedy žádná překážka, která by v návratu nezletilého k otci bránila. 5. Stěžovatel má za to, že soud měl respektovat přání téměř jedenáctiletého chlapce, který si svou životní situaci již plně uvědomuje a je schopen posoudit následky svého jednání. Nezletilý sám chce žít v Německu, má tam zázemí, které dobře zná, neboť zde vyrostl. Toto zázemí je pro něj k uskutečnění jeho zájmů a koníčků vhodnější, když otec má dům se zahradou. Nezletilý i opatrovníkovi uvedl, že s kamarády od matky je stejně na tabletu, tedy v kontaktu by byli, a pokud by začal chodit do školy u otce, našel by si kamarády i zde hned, když jeho kamarádi ze školky v Německu chodí také do školy. Nad to bylo znaleckým posudkem potvrzeno, že nezletilý s otcem nemá žádné problémy a vychází s ním. U matky jsou problémy ohledně jejího chování. Podle stěžovatele je v zájmu nezletilého, aby byl v péči otce, když i znalkyně uvedla, že nezletilý jako syn již začíná inklinovat k otci a bude jej potřebovat čím dál více. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv i práv nezletilého především ve skutečnosti, že soudy obou stupňů pominuly projevený názor nezletilého přímo při soudním jednání. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení 6. Soudce zpravodaj zaslal podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost k vyjádření městskému soudu, obvodnímu soudu, opatrovníkovi nezletilých a první vedlejší účastnici. 7. Opatrovník nezletilých ve svém vyjádření k podané ústavní stížnosti uvedl, že po celou dobu řízení byla zajištěna participační práva obou dětí. Zdůraznil, že je třeba rozlišovat mezi přáním dítěte a jeho nejlepším zájmem, přičemž není možné, aby obecné soudy postoj dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů. Svá přání a názory dítě formuluje pod vlivem mnoha okolností a často si může subjekt