II.ÚS 1318/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1318/23 ze dne 10. 1. 2024 N 6/122 SbNU 54 Přípustnost dovolání obsahujícího námitku porušení práva na spravedlivý proces a povinnost obecných soudů vypořádat se s důkazními návrhy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Davida Uhlíře a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky NAVERTICA a.s., sídlem Maříkova 2287/la, Brno, právně zastoupené Mgr. Filipem Ingrem, advokátem, sídlem Mendlovo nám. 1a, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023 č. j. 23 Cdo 2047/2022-621, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2022 č. j. 8 Co 19/2022-604 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 10. 2021 č. j. 38 C 149/2018-580, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále, jako účastníků řízení a Sdruženého zdravotnického zařízení Krnov, příspěvkové organizace, sídlem I. P. Pavlova 552/9, Krnov, právně zastoupené Mgr. Michaelem Mrůzkem, advokátem, sídlem B. Němcové 975/1, Krnov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023 č. j. 23 Cdo 2047/2022-621, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2022 č. j. 8 Co 19/2022-604 a rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 10. 2021 č. j. 38 C 149/2018- 580 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace věci a stížnostní námitky 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv, zejména práva na soudní ochranu podle č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Po skutkové stránce se má věc tak, že obecné soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se stěžovatelka jako žalobkyně domáhala po vedlejší účastnici jako žalované zaplacení částky 505 760 Kč s příslušenstvím; z toho částky 361 600 Kč jako plnění nad rámec dohodnutý ve smlouvě o dodávce informačního systému ze dne 8. 10. 2012 a částky 144 160 Kč jako ujednané ceny za SW upgrade za Microsoft Dynamics NAV. 3. Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně (dále jen "okresní soud" nebo "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 21. 10. 2021 č. j. 38 C 149/2018-580 zamítl žalobu o zaplacení částky 505 760 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Bruntále náklady státu ve výši 22 762 Kč (výrok II) a že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 170 352,27 Kč (výrok III). 4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (dále jen "krajský soud" nebo "odvolací soud") rozsudkem ze dne 8. 4. 2022 č. j. 8 Co 19/2022-604 potvrdil rozsudek okresního soudu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) spatřovala stěžovatelka ve skutečnosti, že odvolací soud nesprávně vyložil jak povahu smlouvy o dodávce informačního systému ze dne 8. 10. 2012 coby jednotné smlouvy o dílo, tak nesprávně vyhodnotil povahu licenčního poplatku BREP, a konečně nepřipustil, resp. opomenul důkaz navrhovaný stěžovatelkou, který měl pro právní i věcné posouzení věci zásadní význam. 6. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky jako nepřípustné usnesením odmítl. Podle jeho odůvodnění stěžovatelka nepoložila otázku, na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu bylo přímo založeno a jejíž odlišné hodnocení dovolacím soudem by mohlo přinést jiné - pro stěžovatelku příznivější - hodnocení ve věci samé. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom nemohou založit přípustnost dovolání otázky akademické či spekulativní (byť Nejvyšším soudem dosud neřešené), ale pouze ty otázky, jejichž zodpovězení (v souladu s požadavkem dovolatele) je způsobilé přinést pro něj příznivější rozhodnutí ve sporu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016 sp. zn. 29 Cdo 1173/2014 či ze dne 28. 6. 2017 sp. zn. 28 Cdo 2204/2017). 7. Pro posouzení stěžovatelčiny ústavní stížnosti je relevantní úvaha Nejvyššího soudu, že přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, kterou odvolacímu soudu vytýká, že nepřipustil, resp. opomenul důkaz jí navrhovaný, který měl pro právní i věcné posouzení věci zásadní význam. Touto námitkou podle dovolacího soudu stěžovatelka nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jejím prostřednictvím odvolacímu soudu toliko vytýká vady řízení. Otázkami navozenými stěžovatelkou se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže. 8. Pro úplnost je třeba doplnit, že ve věci byl nejdříve vydán elektronický platební rozkaz ze dne 13. 6. 2018 č. j. EPR 45048/2018-13, proti němuž podala vedlejší účastnice odpor. Prvním rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 5. 2019 č. j. 38 C 149/2018-181 byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. Krajský soud na základě odvolání stěžovatelky uvedený rozsudek zrušil usnesením ze dne 30. 1. 2020 č. j. 8 Co 269/2019-213 a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že postupem všech tří soudů došlo k zásahu do jejího práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny, přičemž jako příčinu tohoto zásahu vnímá otázku opomenutého důkazu. Tímto důkazem přitom měla být provozní databáze vedlejší účastnice, s jejíž pomocí chtěla stěžovatelka prokázat, že vedlejší účastnicí namítané vady dodaného informačního systému, které v konečném důsledku vedly k jejímu odstoupení od smlouvy, nejsou reálné. V řízení provedený znalecký posudek soudního znalce RNDr. Vychodila obsahuje závěry, že stěžovatelkou dodaný informační systém byl neprovozuschopný a že s ním vedlejší účastnice neuměla pracovat, neboť její zaměstnanci nebyli proškoleni. Právě toto se snažila stěžovatelka navrženým důkazem rozporovat. Pakliže totiž vedlejší účastnice disponovala provozní databází, pak musela nasadit systém do provozu a zpracovávat provozní data, tedy musela vědět, jak se systémem pracovat. Minimálně jedna z výtek, potenciálně však obě, tak mohla být opomenutým důkazem vyvrácena. 10. Stěžovatelka přitom svůj návrh předkládala opakovaně. Nejprve tak učinila přípisem soudu ze dne 22. 7. 2021, kdy navrhla doplnění znaleckého posudku RNDr. Vychodila o prozkoumání a vyhodnocení provozní databáze vedlejší účastnice a posléze navrhla provedení důkazu přímo na jednání soudu prvního stupně dne 13. 10. 2021. Na první návrh se stěžovatelka odezvy od soudu prvního stupně nedočkala vůbec, napodruhé již soud navržený důkaz výslovně odmítl provést jako nadbytečný, a to bez jakéhokoliv důkladnějšího odůvodnění. Právě v tomto kroku soudu prvního stupně, tedy v pouhém lakonickém odmítnutí navrženého důkazu pro nadbytečnost, spatřuje stěžovatelka zásadní zásah do svého práva na spravedlivý proces. 11. Stěžovatelka na opomenutý důkaz ze strany soudu prvního stupně upozornila ve svém odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Připomněla, že z výpovědi svědka Tomáše Slívy ze dne 8. 10. 2020 vyplynulo, že systém byl v provozu od podpisu akceptačního protokolu až do odstoupení vedlejší účastnice od smlouvy, učiněné dne 9. 5. 2014, když svědek vypověděl, že: "Vzniklo skladové hospodářství a výdaje... " a dále: "Ten systém byl částečně funkční, bylo možno pracovat ve skladech, vydávat materiál...". V odvolání rovněž zmínila, že provoz informačního systému potvrdil na jednání soudu konaném dne 12. 1. 2021 také svědek Ing. Ivan Sluštík, když uvedl, že: "V květnu 2014 se pak rozhodla nemocnice, že už dál pokračovat nebude, v tom okamžiku byl spuštěn žádankový systém, na nějaké úrovni byla už i komunikace, ladila se fáze spuštění systému lékáren, ale k samotnému spuštění už nedošlo. Do systému Vema byly poslány měsíc, nebo dva měsíce sestavy". Start systému, tedy i jeho následný provoz, podle stěžovatelky potvrdily i další důkazy, a to zápis z kontrolního dne č. 7 ze dne 22. 1. 2014 a zápis z kontrolního dne č. 8 ze dne 13. 3. 2014, v němž je dokonce konstatováno, že: "systém je plně funkční..." a že: "...sklad SZM a MTZ je v rutinním provozu...". Taktéž sv