II.ÚS 1321/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1321/24 ze dne 29. 1. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavních stížnostech stěžovatelek 1) Obce Domašín, sídlem Louchov 20, Domašín, zastoupené Mgr. Ing. Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem, sídlem náměstí 1. máje 101/2, Chomutov, a obchodní společnosti 2) Restamo Development, a. s., sídlem Pražská 585, Chomutov, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Musilem, advokátem, sídlem Škroupova 1325/34, Chomutov, proti usnesení Okresního soudu v Chomutově č. j. 40 Nt 3207/2024-8 ze dne 10. dubna 2024 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Chomutov, č. j. KRPU-34753-12/TČ-2024-040381 ze dne 5. března 2024, za účasti Okresního soudu v Chomutově a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Chomutov, sídlem Riegrova 4510, Chomutov, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Napadeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Chomutov (dále jen "policejní orgán") bylo podle § 79a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění devíti pozemků v katastrálním území Nová Víska u Domašína. Zajištěné pozemky byly předmětem kupní smlouvy, uzavřené mezi první stěžovatelkou (jako prodávající) a druhou stěžovatelkou (jako kupující), přičemž kupní cena byla dohodnuta na 6 700 474 Kč. Policejní orgán v napadeném usnesení uvedl, že z odborného vyjádření zpracovaného na žádost policejního orgánu vyplývá, že tržní hodnota těchto pozemků je optimálně 35 Kč za metr čtvereční, tedy jejich hodnota by měla činit 10 713 870 Kč. Výše popsaným převodem podle policejního orgánu mohl starosta obce způsobit první stěžovatelce škodu v celkové výši 4 013 396 Kč, jelikož nespravoval majetek obce Domašín s péčí řádného hospodáře a zároveň mohl svým jednáním opatřit sobě či jinému značný prospěch. 3. Proti usnesení policejního orgánu podaly obě stěžovatelky stížnosti, které Okresní soud v Chomutově napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. II. Argumentace stěžovatelek 4. Obě stěžovatelky v ústavních stížnostech namítají, že se okresní soud nevypořádal s jejich námitkami. Napadené usnesení okresního soudu mají za nedostatečně odůvodněné, a tudíž i za nepřezkoumatelné. Obě stěžovatelky považují postup policejního orgánu a dozorujícího státního zástupce za chybný, jeho účelem má být pouze kriminalizovat jednání obce, resp. jejích zástupců, a to postupem, který zcela zjevně porušuje ústavní práva, konkrétně pak čl. 8 a čl. 101 odst. 3 a 4 Ústavy. K tomuto obě stěžovatelky dodávají, že jim v souvislosti s postupem orgánů činných v trestním řízení hrozí také značná škoda. Závěry policejního orgánu stěžovatelky považují za věcně nesprávné a v rozporu s příslušnými právními předpisy. Předně mají za to, že cena, za kterou byly pozemky prodány (22 Kč/m2), je cenou obvyklou. Nesouhlasí s tím, že zastupitel a zároveň starosta první stěžovatelky měl povinnost při prodeji pozemků nechat zpracovat znalecký posudek na jejich hodnotu. Stěžovatelky opakovaně uvádí, že takovou povinnost zákon nestanoví a že cena byla plně v souladu s právními předpisy a péčí řádného hospodáře. Dodávají, že záměr prodeje pozemků byl řádně vyvěšen na úřední desce obecního úřadu, a to po dobu ještě delší, než ukládá Obecní zřízení, byl schválen starostou i zastupitelstvem obce. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností 6. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelek i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné. 7. Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky ochrany uplatnitelnými před obecnými soudy. Trestní řízení je zákonem upravený proces, který co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a následně při vlastním rozhodování o meritu věci i soudnímu přezkumu. Ingerenci Ústavního soudu do tohoto procesu před jeho definitivním skončením, s výjimkou zcela mimořádných situací, lze proto označit za nepřípustnou a také nežádoucí. Zásahy Ústavního soudu jsou tedy opodstatněné pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva; v případě přípravného řízení trestního tedy v těch případech, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze jinak odstranit [viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. 8. Dále je nutno uvést, že majetkové hodnoty zajišťované podle § 79a a násl. trestního řádu představují majetek ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a zajištění samotné je bezpochyby opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku, a tedy i do čl. 11 odst. 1 Listiny. Na druhou stranu je však nutné mít na zřeteli, že se jedná o opatření dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Tento zajišťovací prostředek tedy svojí povahou spadá pod čl. 1 odst. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě, neboť se jedná pouze o opatření vztahující se k omezení "užívání majetku". 9. Ústavní soud konstatuje, že při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů, upravených v ustanovení § 79a a násl. trestního řádu, vychází ze smyslu a účelu těchto opatření. Zajištění je institutem, který napomáhá objasňování závažné, zejména hospodářské trestné činnosti, jehož podstatou je nikoliv odejmutí daných prostředků majiteli, nýbrž omezení dispozičního práva k nim tak, aby nemohlo dojít k jeho zneužití. Jedná se zde o omezení vlastnického práva dotčených subjektů, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Při splnění požadavků kladených na zajištění majetkových hodnot z pohledu ústavního práva (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3662/14 ze dne 20. 10. 2015) proto není věcí Ústavního soudu posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění a není příslušný k přezkumu takového rozhodnutí, neboť by tím mohl předjímat výsledek dosud neskončeného trestního řízení (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 105/07 ze dne 9. 10. 2007). 10. Zajištění lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určité majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly použity, případně jsou výnosem z trestné činnosti. Vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi, tedy podle stávající zákonné úpravy pro takové opatření postačí. V této souvislosti je totiž třeba uvést, že na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení majetkových hodnot vyplynula, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině určité míry pravděpodobnosti, a nikoliv jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží p