II.ÚS 1336/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1336/22 ze dne 16. 6. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) K. C. K a 2) nezletilého V. K., zastoupených JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. března 2022, č. j. 0 Nc 18004/2022-17 a 51 P a Nc 60/2022, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2022, č. j. 68 Co 153/2022-198, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností stěžovatelé brojí proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů, kterými bylo dne 31. 3. 2022 nařízeno předběžného opatření, jímž byl stěžovatel 2) [nezletilý syn stěžovatelky 1)] umístěn do specifikovaného zařízení Fond ohrožených dětí Klokánek. Tvrdí, že těmito rozhodnutími soudy porušily práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 1 a odst. 3 Úmluvy o právech dítěte. I. Předchozí průběh řízení 2. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že Úřad městské části Praha 6, odbor sociálních věci, jako orgán sociálně právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 návrh na vydání speciálního předběžného opatření podle § 452 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), kterému soud vyhověl a nařídil výše uvedené předběžné opatření (výrok I). Délku jeho trvání určil na tři měsíce (výrok II). Návrhy stěžovatelky 1) a otce nezletilého S. K., aby mohli stěžovatele každý z nich kontaktovat telefonicky i osobní návštěvou ve vymezených časech za asistence personálu zařízení, soud zamítl (výrok III). Ve věci nezletilého stěžovatele 2) byly v době rozhodování soudu pravomocně upraveny poměry rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 8. 2021 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021. Těmito rozhodnutími byl zamítnut návrh matky na svěření dětí (stěžovatele 2 a jeho dvou mladších sourozenců) do její výlučné péče, pravomocné tak zůstává rozhodnutí Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu ze dne 3. 12. 2018, který rozhodl o svěření nezletilého spolu se sourozenci do střídavé péče rodičů v týdenních intervalech a uložil oběma rodičům vzájemně přispívat na výživu nezletilých. 3. Soud prvního stupně nyní k návrhu OSPOD dovodil, že nezletilý stěžovatel 2) se ocitl ve stavu, kdy je ohrožen jeho normální vývoj, zdravotní stav a život. Situace v jeho rodině je natolik problematická a závažná, že zapříčinila trojí útěk nezletilého z domova. Ačkoli byl stěžovatel 2) a jeho dva mladší sourozenci svěřeni do střídavé péče rodičů, stěžovatel 2) setrvale zastává stanovisko, že k otci nechce, a pokud bude nucen u něj být, že natrvalo uteče. Nezletilý stěžovatel 2) tvrdí, že chce být u stěžovatelky 1) a jestliže mu nebude vyhověno, chce být raději umístěn do nějakého zařízení. Soud dospěl k závěru, že není možné, aby si nezletilý své přání vynucoval útěky, které ho ohrožují na zdraví i na životě a zdravém vývoji. Jeho chování by mělo být řešeno za využití odborné pomoci. V době rozhodování soudu byl nezletilý v takovém stavu, že nutit jej být s otcem by vedlo k dalšímu útěku, což je v rozporu s jeho zájmy. I prostředí stěžovatelky 1) však soud v danou chvíli shledal jako závadové, neboť nezletilého v nechuti být s otcem podporuje a umocňuje jeho pocit, že jej nikdo neposlouchá. Soud se proto rozhodl umístit nezletilého do neutrálního prostředí, ve kterém si odpočine od napjaté situace, v jejímž důsledku se chová úzkostně a depresivně, a využije i péče terapeutky a psychiatra. I takové umístění ostatně nezletilý označil za možné. 4. K odvolání stěžovatelky 1) odvolací soud napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. II. Argumentace stěžovatelů 5. Umístění nezletilého stěžovatele 2) do zařízení Klokánek považuje stěžovatelka 1) za zcela nepřiměřený a neadekvátní zásah do svých práv a práv nezletilého. Pro umístění syna do tohoto zařízení dle názoru stěžovatelky 1) nebyly splněny zákonné podmínky a předpoklady a pro takový postup ani nebyl dán důvod, když existuje péčeschopný a ochotný rodič (stěžovatelka 1), jehož péči nezletilý konstantně preferuje. V daném případě tedy soud nesplnil jasně formulované přání dítěte. Stěžovatelka 1) z odůvodnění rozhodnutí dovozuje, že soud nezletilého umístil do zařízení, protože ve svých 11 letech setrvale zastává názor, že chce být s ní. Nezletilý totiž opakovaně před různými institucemi (škola, OSPOD, soud) uvádí, že mu střídavá péče nevyhovuje. Nikdo však jeho názor nebere v potaz, nechce jej vyslyšet. Naopak je mu stále opakováno, že "střídavá péče je pro všechny tři děti přínosná a je v jejich zájmu". Z těchto důvodů stěžovatel 2) přikročil k radikálnímu způsobu získání pozornosti pro svůj názor na střídavou péči, utekl ze školy a napsal spolužákům dopisy, že nechce k otci a že jej nebaví žít. Soud neměl v odůvodnění použít argument, že umístění nezletilého do zařízení je vlastně v pořádku, když i tuto možnost nezletilý ve svém vyjádření připustil jako druhou variantu k pobytu u matky. V ústavní stížnosti je tato formulace označena za alibistickou a absurdní. Umístění do zařízení tak vůči stěžovateli 2) vyznívá jako trest za nerespektování autority v podobě rozhodnutí soudu. 6. Stěžovatelé kritizují práci OSPOD a namítají, že ačkoliv rozdělení rodiny má být vždy chápáno až jako krajní možnost, soud rovnou přistoupil k umístění dítěte do zařízení, aniž by se sám či prostřednictvím OSPOD pokusil o důslednější práci s rodinou a využití méně drastických a vhodnějších podpůrných opatření, např. v podobě terapie. Rozporují údaj v návrhu OSPOD, že se jednalo již o třetí útěk nezletilého s tím, že v prvních dvou případech se jednalo o pouhou nepřítomnost nezletilého v místě, kde si jej měl otec vyzvednout, kdy o něj měli rodiče samozřejmě strach, ale nebylo přistoupeno k celostátnímu pátrání policie jako ve třetím případě. Za nepodložený považují stěžovatelé i údaj o manipulaci nezletilého ze strany stěžovatelky 1). 7. Před umístěním do zařízení Klokánek nebyl s nezletilým proveden žádný pohovor. Ze zprávy MUDr. Mrkvičky ze dne 4. 4. 2022, u něhož se nezletilý podrobil psychiatrickému vyšetření, vyplývá, že pracovnice OSPOD přišla za nezletilým do jeho školy a měla jen nezletilému sdělit, že chce radši do Klokánku než k tátovi, tak že to tak udělají. Takový postup nelze považovat za řádné zjištění svobodného názoru nezletilého. Stěžovatelé se vyjadřují i k postupu soudu po vydání napadených usnesení. Délku umístění v zařízení považují za nepřiměřenou. 8. Stěžovatel 2) podává ústavní stížnost i z důvodu porušení ústavně zaručených práv na vzdělání, neboť umístěním do zařízení mu byla znemožněna účast na přijímacích zkouškách na gymnázium v Č. 9. Stěžovatelé požádali o přednostní projednání ústavní stížnosti z důvodu její naléhavosti. III. Hodnocení Ústavního soudu 10. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření, a tedy hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání, je především věcí obecných soudů. Ústavní soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců. Práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně (zatímně), přičemž jejich úprava může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Nadto zatímní povaha rozhodnutí o předběžných opatřeních nijak nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí soudu může dojít k významné změně dosavadní úpravy těchto práv a povinností. Podstatou přezkumu Ústavního soudu tak může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření. Rozhodnutí o předběžném opatření tedy lze podrobit přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti (neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na řízení ve svém celku), a to z pohledu toho, zda má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), zda je vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole (čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) a sp. zn. II. ÚS 1847/16 ze dne 1. 9. 2016 (N 161/82 SbNU 527), bod 12]. 11. Pokud jde o rozhodnutí obecných soudů o předběžných opatřeních, na jejichž základě dochází k zatímní úpravě výchovných poměrů nezletilých dětí (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1710/16 ze dne 9. 8. 2016 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2872/16 ze dne 6