II.ÚS 1337/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1337/24 ze dne 9. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem, se sídlem Gočárova třída 504, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 953/2023-4179 ze dne 30. listopadu 2023, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 55 To 53/2022-3787 ze dne 26. května 2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a rozhodnutí nižších soudů 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a odst. 3 a čl. 40 odst. 1 a odst. 2 Listiny práv a svobod ("Listina"), dále v čl. 6 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 14 odst. 1, odst. 2 a 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 10. 2021 byl obviněný stěžovatel uznán vinným pod bodem I. zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a pod bodem II. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Rovněž mu byl uložen trest zákazu činnosti v trvání pěti let spočívající v zákazu provozovat živnost řeznictví a uzenářství a provozovat podnik, závod či jakékoliv jiné zařízení podílející se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů na trh a na obchodování s nimi. Dále byl odsouzen k trestům propadnutí věci v podobě movitých věcí. 3. Následně rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci tak, že rozsudek okresního soudu zrušil ohledně stěžovatele ve výroku o vině pod bodem I., jakož i ve výroku o trestu. Poté byl stěžovatel uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a za toto jednání, i za jednání popsané pod bodem II., byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 roky. Byl mu také uložen trest zákazu činnosti na čtyři roky a trest propadnutí věci (finanční hotovosti), jakož i dalších movitých věcí (zejména jateční pomůcky a nalezeného konopí). 4. Jednání stěžovatele, jak jej zjistil okresní i krajský soud, lze stručně popsat tak, že od roku 2015 do roku 2017 z vlastních finančních prostředků vždy po předchozí telefonické domluvě s dalším obviněným (ředitelem A), a další osobou (působící v B), odkupoval od těchto společností živá selata a prasnice, přestože si byl vědom, že zvířata nejsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vhodná pro další zpracování za účelem jejich uvedení do oběhu. Aniž by od chovatelů měl zajištěné potvrzení veterinárního lékaře o způsobilosti zvířat k přepravě či informaci o potravinovém řetězci nebo veterinární osvědčení, stěžovatel tato zvířata následně v počtu nejméně 110 kusů živá převezl do pronajatého objektu garáže a s druhým obviněným tato zvířata porazili a dále jejich ostatky zpracovali a uvedli do oběhu jako zdravotně nezávadné (jednání pod bodem I.). Jednání pod bodem II. pak spočívalo v tom, že v místě bourárny od přesně nezjištěné doby do 20:10 hodin dne 10. 1. 2017, kdy proběhla domovní prohlídka, neoprávněně přechovával celkem 184,52 gramů konopí, zvaného marihuana. II. Rozhodnutí Nejvyššího soudu 5. Stěžovatel podal proti rozhodnutí krajského soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu. 6. Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce, že by stěžovatel neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Přítomnost obhájce je zásadně nutná v případě provádění těch procesních úkonů, jejichž výsledkem je konkrétní důkaz. Takovou povahu nepochybně má výslech obviněného, avšak ze spisu nevyplývá, že by obhájkyně policii oznámila, že se chce takovýchto úkonů účastnit a ani obviněný přítomnost obhájkyně nepožadoval - naopak po předchozím řádném poučení výslovně souhlasil s výslechem za její nepřítomnosti. Nejvyšší soud zjistil, že důkaz v podobě výpovědi z přípravného řízení ze dne 12. 1. 2017 k držbě marihuany byl nalézacím soudem proveden postupem, který označil za rozporný s trestním řádem - jde však o závěr nepoužitelnosti pouze tohoto konkrétního důkazu ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II. 7. Námitce vadného znaleckého posudku vypracovaného MVDr. Pavlem Moravcem Nejvyšší soud nepřisvědčil. Argumentace v dovolání směřovala proti procesu dokazování jednání popsaného pod bodem I. (nelegální porážka a uvedení masa do oběhu). Tuto námitku považoval Nejvyšší soud za nerelevantní, představující pouhý nesouhlas dovolatele se způsobem, jakým byl tento důkaz hodnocen soudy nižších stupňů. Dovolání se totiž nijak nezaměřilo na věcné závěry posudku. 8. Důkazy odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu byly procesně použitelné a odůvodnění příkazu považoval rovněž dovolací soud za zákonné. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, nejsou v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, jak namítal v dovolání, ani nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Rozhodnutí také spočívá na správném právním posouzení skutku. III. Argumentace v ústavní stížnosti 9. Podle stěžovatelovy argumentace zejména nebyl dodržen řádný proces trestního řízení. Poté, co stěžovatele soudy obou stupňů řízení označily v napadených rozhodnutích za hlavního pachatele, došlo k situaci, kdy stěžovatele soudy pravomocně uznaly vinným za současného uznání pouze části obžalovaných vinnými (ve zbytku se věc vrátila soudu prvního stupně, avšak pro stěžovatele bylo řízení skončeno). Pravomocným odsouzením stěžovatele a tří spoluobžalovaných byly naplněny znaky trestného činu ve formě organizované skupiny a v dalším řízení nemohlo být rozhodnuto bez účasti stěžovatele o vině dalších spoluobžalovaných. V konečném důsledku stěžovatel neměl procesní možnost proti dalšímu průběhu řízení brojit a vnášet své námitky. 10. Stěžovatel má za to, že soudy obou stupňů řízení zasáhly do jeho ústavně garantovaných práv, protože svým postupem vytvořily situaci, v níž stěžovatel a spoluobžalovaní (S., T. a P.) byli pravomocně uznáni vinnými rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 26.5.2022, pod č. j. 55 To 53/2022-3787 jenom proto, aby byly splněny podmínky organizované skupiny. U ostatních spoluobžalovaných, u kterých byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, byly vytvořeny podmínky pro uznání vinnými právě na základě zjištěných a provedených důkazů v citovaném rozsudku krajského pod čj. 55 To 53/2022-3787. Tento stav byl umocněn tím, že prvoinstanční soud po podání dovolání stěžovatelem nezajistil postup podle ustanovení § 265h odst. 2 trestního řádu a dovolání nebylo po uplynutí lhůty předáno dovolacímu soudu, který zcela objektivně mohl dovolání přezkoumat dříve, než došlo k pravomocnému rozhodnutí u ostatních spoluobžalovaných pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1.11.2022, čj. 2 T 183/2018-3980 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 15.4.2023, čj. 55 To 457/2022-4083. Nejvyšší soud při projednávaní stěžovatelova dovolání tak ani nemohl pojmout trestní řízení jako celek. Dovolací soud navíc nepřípustně procesně naložil s celou věcí. Aniž by se jí meritorně věnoval. 11. Stěžovateli byla od zahájení trestního stíhání upřena minimální prvotní právní pomoc (obhajoba). Po jeho zadržení a převzetí prvního usnesení o zahájení trestního stíhání, zejména za situace, kdy prvním úkonem ustanoveného obhájce musí být první porada obhájce s klientem. Té se však odsouzenému prokazatelně nedostalo. Prvním procesním úkonem byl výslech stěžovatele v postavení obviněného ze dne 12.1.2017, který se však uskutečnil bez přítomnosti ustanovené obhájkyně, která se k tomuto procesnímu úkonu bez omluvy nedostavila, ani nezajistila substituci. Později stěžovatel namítal procesní nepoužitelnost jeho výpovědi, avšak neúspěšně. Nadto nebyly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání. 12. Stěžovatel má za to, že soudy obou stupňů řízení a soud dovolací zasáhly do jeho ústavně garantovaných práv tím, že stěžovatelem uplatněné námitky k procesní nepoužitelnosti důkazu odposlechem nevypořádaly důsledně. 13. Konečně stěžovatel odmítá i to, že by mu jako fyzické nepodnikající osobě bylo prokázáno přechovávání omamných a psychotropních