II.ÚS 1340/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1340/25 ze dne 18. 6. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Euduco Group CZ s.r.o., sídlem Do podkovy 179/21, Praha 10, zastoupené Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem, sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2025, č. j. 3 Cmo 78/2024-188 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. 2 Nc 1074/2024-19, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a HENKEL ČR, spol. s r.o., sídlem Boudníkova 2514/5, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností se stěžovatelka podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí o předběžném opatření s tvrzením, že došlo k porušení garantovaných práv stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva na rovnost účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny a práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Vedlejší účastnice se obrátila na obecné soudy s návrhem na nařízení předběžného opatření. V České republice distribuuje prací prostředky s označením Persil GOLD, přičemž stěžovatelka podle ní distribuuje produkt, s názvem i grafikou obalu zaměnitelnými s jejími výrobky, označený jako "Passion GOLD". Stěžovatelka se nyní brání proti nařízenému předběžnému opatření. 3. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením uložil stěžovatelce (odpůrkyni) výrokem I. zdržet se distribuce, prodeje, skladování a nabízení dále vyobrazených pracích gelů v plastové lahvi s označením Passion GOLD, výrokem II. zdržet se distribuce, prodeje, skladování a nabízení dále vyobrazených pracích prášků v krabici s označením Passion GOLD, výrokem III. zdržet se distribuce, prodeje, skladování a nabízení dále vyobrazených pracích prášků v plastovém obalu s označením Passion GOLD, výrokem IV. zdržet se distribuce, prodeje, skladování a nabízení dále vyobrazených pracích kapslí s označením Passion GOLD a vedlejší účastnici (navrhovatelce) výrokem V. povinnost ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení podat návrh ve věci samé. 4. Podle městského soudu stěžovatelka jednáním, které se uskutečnilo v hospodářském styku, využila soutěžní výhodu vedlejší účastnice, do jejíhož získání investovala po desítky let značné finanční prostředky. Jednání stěžovatelky je proto možné kvalifikovat jako nekalosoutěžní. Stěžovatelka pro účely svého podnikání napodobila výrobky vedlejší účastnice takovým způsobem, že u zákazníků může dojít (a dochází) k záměně s výrobky vedlejší účastnice či minimálně k dojmu o jejich spojení s vedlejší účastnicí či skupinou Henkel. Toto jednání proto hodnotil jako nepoctivé a odporující dobrým mravům soutěže. Zároveň neměl pochyb o tom, že prodej konkurenčního zboží se zaměnitelným designem má potenciál přivodit vedlejší účastnici újmu, tj. rozptýlit zákaznickou poptávku po jejích výrobcích mezi více soutěžitelů a tím zapříčinit pokles jejích tržeb. Potřebu prozatímní úpravy vztahů účastníků spatřoval městský soud v tom, že podnikání vedlejší účastnice je třeba naléhavě ochránit před vznikem škody (úbytkem zákazníků a s tím spojeným poklesem tržeb), která jí hrozí v souvislosti s výskytem napodobenin jejích výrobků i z toho, že stěžovatelka svého jednání dobrovolně nezanechala ani po doručení předžalobní výzvy. 5. Vrchní soud v Praze následně změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. až IV. tak, že se povinnost zdržet se skladování výrobků stěžovatelce neukládá. Ve všech ostatních výrocích rozhodnutí městského soudu potvrdil. Rozhodnutí městského soudu považoval za plně přezkoumatelné. Ze skutečností uvedených v návrhu a z listin k němu přiložených byl (s výjimkou skladování) správně učiněn závěr, že se jedná o návrh důvodný. Podle § 75b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.), přitom jednomu návrhu na nařízení předběžného opatření odpovídá povinnost složit jednu jistotu, a to i v případě, že je více navrhovatelů (z nichž by každý mohl podat svůj návrh) a v zásadě bez ohledu na to, zda je v něm navrženo uložení většího počtu povinností (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Cmo 122/2023). Obecně ve věcech ochrany průmyslových práv nebo ochrany před nekalou soutěží, na rozdíl od "běžných" civilních sporů, kde to přípustné není, lze dosáhnout již předběžným opatřením toho, čeho lze jinak dosáhnout až pravomocným rozsudkem ve věci samé (jsou-li splněny všechny podmínky pro jeho nařízení), když rozhodným je hledisko zabránění vzniku, popřípadě rozšiřování újmy dotčeného účastníka (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 1995, sp. zn. 3 Cmo 1592/94). Samotným skladováním však vedlejší účastnici újma nehrozí, v tomto ohledu proto vrchní soud předběžné opatření korigoval. II. Argumentace v ústavní stížnosti 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že se obecné soudy v posuzovaném případě dopustily takových pochybení, že jimi došlo až k zásahům do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces i na rovnost účastníků soudního řízení a na ochranu vlastnictví. O návrhu vůbec nemělo být meritorně rozhodováno, jelikož měl být bez dalšího odmítnut z důvodu nesplnění povinnosti složit jistotu za návrh na nařízení předběžného opatření v rozporu s § 75b odst. 2 o. s. ř., dále z důvodu absence jasné specifikace budoucího návrhu ve věci samé, jako i z důvodu nejasnosti a nesrozumitelnosti návrhu. Vedlejší účastnice složila jistotu ve výši 50 000 Kč. Stěžovatelka je však přesvědčena, že se vedlejší účastnice svým návrhem domáhala minimálně čtyř samostatných nároků a nařízení čtyř samostatných předběžných opatření. Návrh tak měl být pro nesprávnou výši jistoty odmítnut. Dále stěžovatelka uvádí, že vedlejší účastnice sice v návrhu obecně tvrdila, že hodlá podat následnou žalobu ve věci samé, avšak již neuvedla, jak přesně bude taková žaloba znít, co bude konkrétně jejím předmětem, a uložení jakých konkrétních povinností se tedy bude takovou žalobou domáhat. S neurčitostí návrhu se odvolací soud nijak nevypořádal. Obecné soudy se dopustily zjevného excesu při posouzení zákonných podmínek pro nařízení navrhovaného předběžného opatření, protože prostřednictvím návrhu nemohlo dojít k prokázání naléhavé potřeby vedlejší účastnice k navrhované zatímní úpravě poměrů, a to již jen z důvodu, že k takové potřebě nenabídla žádné hmatatelné a ověřitelné důkazy. Napadená rozhodnutí jsou rovněž nepřezkoumatelná. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Kvalifikovanou vadou, jak plyne z judikatury Ústavního soudu, je taková vada, která má za následek porušení ústavnosti, které spočívá zejména v porušení ústavně zaručených práv a svobod (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 3425/16 ze dne 23. 8 2017 a sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 či usnesení sp. zn. III. ÚS 1336/10 ze dne 10. 6. 2010). 9. Rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření a hodnocení toho, zda jsou splněny podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti, nikoliv zákonnosti, a proto mu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti soudů ve stejném rozsahu, jako se tomu děje v obvyklém instančním řízení před obecnými soudy. Je si samozřejmě vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou (obecně vyjádřeno) způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. Práva a povinnosti jsou však jimi upraven