II.ÚS 1347/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1347/24 ze dne 12. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany S. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2024 č. j. 3 To 388/2023-934, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 11. 2023 č. j. 80 T 108/2020-922 bylo rozhodnuto, že odsouzený Pavel B. /jedná se o pseudonym/ (dále jen "odsouzený") je podle § 154 odstavec 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za použití § 155 odstavec 4 trestního řádu povinen zaplatit stěžovatelce náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích v trestním řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 108/2020, vzniklé přibráním zmocněnce JUDr. Radka Ondruše, v celkové částce 168 694,57 Kč (výrok I.). Ohledně částky 420 922,70 Kč byl návrh stěžovatelky zamítnut (výrok II.). 3. Nutno dodat, že rozsudkem okresního soudu ze dne 2. 6. 2022 č. j. 80 T 108/2020-721 byl odsouzený uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jenž byl spáchán na Pavlu B. /jedná se o pseudonym/ staršímu, a dále zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, které byly spáchány na stěžovatelce. Za to byl odsouzenému, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2022 č. j. 3 To 232/2022-802, uložen mimo jiné trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, a podle § 228 odstavec 1 trestního řádu mu byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nemajetkové újmy částku 1 000 000 Kč a na náhradě škody částku 12 204 Kč. Podle § 229 odstavec 2 trestního řádu byla stěžovatelka odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 11. 2022. Následně poškozená předložila návrh na uložení povinnosti odsouzenému nahradit jí náklady trestního řízení, a to za právní služby poskytnuté zmocněncem, kdy v této souvislosti předložila výčet poskytnutých úkonů právní služby, včetně náhrad hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas. Za jeden úkon právní služby požadovala odměnu ve výši 12 380 Kč při tarifní hodnotě nad 200 000 Kč s odkazem na § 10 odst. 5 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). 4. Stížnost stěžovatelky proti výroku pod bodem II. usnesení okresního soudu byla napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta. Krajský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatelky, že nelze na činnost zmocněnce v trestním řízení nahlížet z pohledu obhájce a nelze jejich činnost srovnávat. Zdůraznil, že obecné soudy jsou oprávněny posuzovat jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby, jednak přiměřenost výše sazby za jednotlivý úkon právní služby, a že samotné podmínky § 10 odst. 5 advokátního tarifu dostatečně přiléhavě nereflektují celkovou povahu adhezního řízení ve vztahu k peněžitým náhradám za způsobenou újmu na přirozených právech člověka nebo na osobnostních právech, proto je třeba při určení tarifní hodnoty podstatné pro stanovení výše mimosmluvní odměny zmocněnce poškozeného vedle § 10 odst. 5 advokátního tarifu aplikovat také § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, který určuje tarifní hodnotu v částce 50 000 Kč ve věcech osobnostních práv, ohledně nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy. Dodal, že v dané věci byla podle § 10 odst. 3 písm. c) a § 7 bod 5 advokátního tarifu odměna za jeden úkon právní služby obhájce vypočtena na 2 300 Kč, zatímco stěžovatelka požadovala za jeden úkon právní služby zmocněnce odměnu ve výši 12 380 Kč. Uvedený rozdíl je podle krajského soudu nelogický a neúměrný. Uzavřel proto, že okresní soud správně přistoupil ke zkrácení účtované částky za jeden úkon právní služby ve výši 12 380 Kč toliko na částku 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, a to za použití § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a § 7 bod 5 advokátního tarifu. K tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu [nálezy ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1033/21 a ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 1255/18 (N 203/103 SbNU 39); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti se závěrem krajského soudu nesouhlasí. Je přesvědčena, že by při vyčíslení nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti se zastupováním v daném trestním řízení, mělo být postupováno podle § 10 odst. 5 a § 7 bod 6 advokátního tarifu. Má za to, že určení nákladů právního zastoupení v závislosti na přiznané výši je spravedlivější. Uvádí, že jí je známa judikatura, na niž odkazuje krajský soud v napadeném rozhodnutí, ale že interpretace § 10 odst. 5 advokátního tarifu tak, jak ji soudy činí, je v přímém rozporu s jeho gramatickým zněním a vnáší nejistotu do rozhodování poškozených, zda a případně jak hájit svá práva v trestním řízení. Poukazuje na odlišnou situaci obhájců a zmocněnců s tím, že u obhájců zákon dopředu stanoví, že jejich nárok na náhradu nákladů je omezen advokátním tarifem bez ohledu na výši odměny, jakou si obhájci s klientem nad tarifní výši domluví. V případě zmocněnců však § 10 odst. 5 advokátního tarifu váže jejich nárok na přiznanou nemajetkovou újmu. Podle stěžovatelky je na libovůli soudu, jakým způsobem nárok poškozené na náhradu nákladů zmocněnce proti advokátnímu tarifu zkrátí, což považuje za nepřijatelné s tím, že soudy tak v podstatě převzaly normotvornou iniciativu a dávají signál, že je advokátní tarif nezajímá. Je toho mínění, že je v rozporu s dobrými mravy, aby coby poškozená v trestním řízení hradila, byť zčásti, náklady svého právního zástupce. Namítá rovněž, že shora specifikovaným rozsudkem okresního soudu jí byla přiznána nejen náhrada nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, ale také náhrada majetkové škody ve výši 12 204 Kč. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2137/23 zdůrazňuje, že odměna za jeden úkon právní služby by tak představovala částku 3 580 Kč, nikoli částku 3 100 Kč, která jí byla rozhodujícími soudy přiznána. Podle stěžovatelky napadené rozhodnutí krátí její právo na spravedlivý proces a na obhajobu, neboť nastavuje zjevnou nerovnost v odměňování advokátů v jedné věci v trestním řízení a v občanskoprávním řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud ustáleně judikuje, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové poru