II.ÚS 1359/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1359/24 ze dne 12. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. O. V. K. a 2. nezletilého D. d. O. K., zastoupených JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, sídlem Libická 1832/5, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2024 č. j. 12 Co 68/2024-5079, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J. M. d. O. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se 1. stěžovatelka (dále též "matka" nebo "stěžovatelka") a 2. stěžovatel (dále též "nezletilý") domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jejich práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelé též navrhli odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a požádali o přednostní projednání věci. 2. Z podané ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 4. 8. 2023 č. j. 0 P 298/2017-4661, 22 P a Nc 171/2023, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 7. 11. 2023 č. j. 0 P 298/2017-4824, 22 P a Nc 171/2023, zamítl návrh vedlejšího účastníka (dále též "otec"), aby bylo rozhodnuto tak, že soud nařizuje podle rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 3. 2023 č. j. 12 Co 348/2022-4007 (dále jen "rozsudek ve věci samé"), k uspokojení práva otce na střídavou péči k nezletilému výkon rozhodnutí, uložením pokuty matce ve výši 50 000 Kč za nepředání nezletilého v termínu od 26. 6. 2023 od 18:00 do 1. 7. 2023 do 9:00 hodin s tím, že matka je povinna pokutu uhradit ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I) a návrh otce, aby bylo rozhodnuto tak, že soud nařizuje podle rozsudku ve věci samé, k uspokojení práva otce na střídavou péči k nezletilému výkon rozhodnutí, uložením pokuty matce ve výši 50 000 Kč za nepředání nezletilého od 15. 7. 2023 od 9:00 hodin do 1. 8. 2023 do 18:00 hodin s tím, že matka je povinna pokutu uhradit ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II). 3. K odvolání otce rozhodl městský soud napadeným usnesením, že usnesení obvodního soudu se v zamítavém výroku I mění tak, že soud nařizuje podle rozsudku ve věci samé, k uspokojení práva otce na střídavou péči k nezletilému výkon rozhodnutí uložením pokuty matce ve výši 50 000 Kč za nepředání nezletilého v termínu od 26. 6. 2023 od 18:00 do 1. 7. 2023 do 9:00 hodin s tím, že matka je povinna pokutu uhradit na účet obvodního soudu do 3 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí (výrok I), a že usnesení obvodního soudu se v zamítavém výroku II mění tak, že soud nařizuje podle rozsudku ve věci samé, k uspokojení práva otce na střídavou péči k nezletilému výkon rozhodnutí uložením pokuty matce ve výši 50 000 Kč za nepředání nezletilého od 15. 7. 2023 od 9:00 hodin do 1. 8. 2023 do 18:00 hodin s tím, že matka je povinna pokutu uhradit na účet obvodního soudu do 3 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí (výrok II), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). 4. Městský soud shledal, že sama matka uvádí, že nezletilý se na základě jejího rozhodnutí zdržuje v cizí zemi, v níž český soud nemá žádné zákonné možnosti činit jakákoli opatření, a chodí i do tamní základní školy, o čemž opět (jako již mnohokrát) rozhodla sama matka bez souhlasu otce či nahrazení jeho souhlasu českým soudem. Lze tak důvodně předpokládat s pravděpodobností hraničící s jistotou, že pobyt matky s nezletilým v Ruské federaci má za účel nejen znemožnit styk otce s nezletilým, ale dosáhnout i změny rozhodnutí českých soudů vydáním rozhodnutí ruského soudu. Matka tak dobrovolně neplní soudní rozhodnutí o střídavé péči o nezletilého a otci v souladu s tímto rozsudkem do péče nepředává i přes již dříve uloženou pokutu. Ze strany matky stále nebyl dosud učiněn žádný pozitivní krok směřující k tomu, aby byl rozsudek českého soudu splněn. V souzené věci jde o výkon střídavé péče, a navíc v průběhu nalézacího řízení bylo prokázáno, že současná situace je důsledkem dlouhotrvajícího hyperprotektivního působení na nezletilého matkou a důsledkem její dlouholeté (pouze z její viny) téměř výlučné péče. Matka stejně jako ostatní účastníci musí dodržovat platné zákony České republiky a pravomocná soudní rozhodnutí. Pokud matka tak nečiní a dlouhodobě deklaruje, že tak činit v žádném případě nehodlá, nařízení výkonu rozhodnutí je vymáháním splnění rozsudku, což je v demokratickém státě zcela rutinní právní postup. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé zejména namítají, že jde opětovně o zjevnou šikanu nezletilého a matky od otce a navíc i o nesprávný a nezákonný postup soudu. Jsou toho názoru, že městský soud svým nesprávným a formalistickým procesním postupem odňal matce možnost spravedlivého procesu, když rozhodoval v tak závažné věci bez nařízení jednání, nevyslechl si nezletilého a pouze přejal návrh otce bez ověření tvrzených skutečností otcem, ač dokumenty založené do spisu prokazují jiný stav. Tedy nedostatečně zjištěným skutkovým stavem soud zatížil řízení vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a porušení zákona. Navíc jsou stěžovatelé toho názoru, že zde nejsou podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty. Toto je možné proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí. Tím však není matka nezletilého, jak je soudu dobře známo. Matka si je vědoma svých povinností, ale při nespolupráci nezletilého, který k otci odmítá chodit, nemá matka žádné možnosti, jak ho k tomu donutit. Matka dostala již pokutu 150 000 Kč, což je se samo o sobě likvidační, aniž by jí předtím soud na toto upozornil, když si měl zjistit dané poměry v rodině, což neučinil. Není ani nutné uvádět, že tři vysoké pokuty v celkové výši 150 000 Kč jsou nejen nepřiměřené, ale až šikanující, formální a pro matku platící hypotéku likvidační, pokud to není záměrem soudu. Další pokuta opět matce ve výši 100 000 Kč je již nad rámec chápání a bude znamenat pro nezletilého a matku prodat byt, ztratit bydliště a dostat se do těžké životní situace. Ukládáním pokut matce se nijak nevyřeší vztah otce s nezletilým a vůle nezletilého se s otcem nestýkat a vidět ho. Je to nejen v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, ale i proti zdravému rozumu. Je to v rozporu se zákonem a není zřejmé, proč soud neustále akceptuje a přejímá návrhy otce bez vlastního uvážení, kdy otec svá tvrzení nijak nedokládá. Jde o hrubé nadržování otci bez ohledu na zájmy a přání nezletilého a jeho zdárný vývoj. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou (sc. 1. stěžovatelkou), která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 7. Ústavní soud konstatuje, že pro procesní účastenství nezletilého (sc. 2. stěžovatele) nebyly splněny procesní předpoklady, protože v posuzované věci proti sobě stojí zájmy rodičů vůči nezletilému. Nezletilý v takovém případě musí mít opatrovníka a nemůže být vtažen do řízení jedním z rodičů na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Z důvodu vymezených dále (tj. z důvodu zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti a z důvodu toho, že samotný předmět řízení se nezletilého přímo nedotýká, jelikož jde toliko o pokuty ukládané matce za neuskutečněné předání) však Ústavní soud v tomto konkrétním řízení opatrovníka nezletilému nejmenoval, jelikož by to na výsledku řízení nemohlo změnit ničeho. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za da