II.ÚS 1396/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1396/22 ze dne 4. 7. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti D. L., zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem Široká 432/11, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2022, č. j. 21 Cdo 2506/2021-1071, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 406/2020-976 ze dne 29. července 2021, rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 34 C 209/2014-849 ze dne 20. listopadu 2019, takto:*) Ústavní stížnost se odmítá. _____________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 20. 12. 2022 Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí ve věci škody způsobené pracovním úrazem. Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a zákonného soudce zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel se před obecnými soudy domáhal žalobou podanou dne 6. 6. 2014 zaplacení náhrady škody způsobené pracovním úrazem ve výši částky 516 641 Kč s příslušenstvím. U žalovaného dopravního podniku byl stěžovatel zaměstnán jako řidič MHD, avšak dne 28. 3. 2013 při výkonu práce náhle ztratil vědomí, autobus se samovolně rozjel a posléze zastavil o zeď poštovní budovy. V důsledku nárazu o volant a čelní sklo utrpěl stěžovatel lehký otřes mozku, podvrtnutí a natažení krční páteře, poranění nosu a čela aj. Stěžovatel namítal, že mu posléze byla v důsledku toho diagnostikována posttraumatická stresová porucha (dále také jako "PTSD"). Tyto následky, vedle fyzických zranění, stěžovatel označil za pracovní úraz. Žalovaná částka představovala náklady spojené s vypracováním lékařských posudků, bolestné a další náklady, především však rozdíl mezi vyplacenou nemocenskou a celkovým ušlým výdělkem ztížení společenského uplatnění v souvislosti s PTSD (180 000 Kč). 3. Okresní soud v Českých Budějovicích uložil žalovanému zaměstnavateli (vedlejšímu účastníkovi v řízení o ústavní stížnosti) rozsudkem č. j. 34 C 209/2014-849 ze dne 20. 11. 2020 povinnost zaplatit stěžovateli částku 217 937 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 181 254 Kč od 6. 6. 2014 do 29. 9. 2014 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 217 937 Kč od 30. 9. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok v odstavci I.). V části, v níž se stěžovatel na žalovaném domáhal zaplacení částky 298 704 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok v odstavci II.). Žalobci dále uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 48 137 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrok v odstavci III.), dále povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 60 366 Kč v téže lhůtě k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok v odstavci IV.) a žalobci uložil i povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení částku 57 338 Kč, z toho částku 42 338 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích. 4. Okresní soud ve svém rozsudku zdůraznil, že v souběžně probíhajícím trestním řízení ani v řízení před obecnými soudy nebylo prokázáno, že by se žalobce na příčinách nehody podílel. Přiznal stěžovateli náhradu za ztrátu výdělku zapříčiněnou pracovním úrazem i bolestné stanovené posudkem, a to včetně úroků z prodlení, tj. žalobě vyhověl celkem v částce 217 937 Kč. Ve zbývající části uplatněných nároků (zejm. ztížení společenského uplatnění) žalobu zamítl - v částce 298 704 Kč. Okresní soud měl za prokázané (na základě znaleckých posudků), že se u stěžovatele po dopravní nehodě rozvinula úzkostná porucha, resp. porucha přizpůsobení, avšak nikoliv PTSD. Podíl pracovního úrazu, kterým bylo přispěno k rozvinutí poruchy přizpůsobení, nebylo možné dle znaleckých posudků přesně určit, což soud dovodil z porovnání hned dvou znaleckých posudků. Charakter potíží stěžovatele soud označil za značně subjektivní, vyjadřující obecnou nepohodu. Anxiózní projevy nejsou dostatečně závažné, aby založily nárok na odškodné za ztížení společenského uplatnění. U dílčích nákladů na hospitalizaci a cestovné soud neshledal příčinnou souvislost mezi vznikem nákladů a pracovním úrazem stěžovatele. Žalovaný i vedlejší účastník před obecnými soudy (zdravotní pojišťovna) považovali nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění v souvislosti se zraněním krční páteře za promlčený, čemuž soud konstatoval, že na věc je třeba aplikovat právní úpravu rozhodnou v době úrazu (občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013), kde je promlčecí lhůta k náhradě škody dvouletá dle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Stěžovatelův stav bylo možné považovat za ustálený dva roky po úrazu ze dne 28. 3. 2013, a to dle vyjádření během výslechu znalce v kontextu okolnosti, že stěžovatel byl rok a půl v pracovní neschopnosti a následovaly rehabilitace. Stěžovatel však svůj nárok uplatnil až v březnu 2018 (podáním ze dne 26. 3. 2018), tedy dle soudu dlouho po uplynutí dvouleté promlčecí lhůty. 5. Stěžovatel brojil proti rozsudku odvoláním, namítal nepřezkoumatelnost odůvodnění v části týkající se vynaložených nákladů s léčením, rozporoval promlčení i závěry, které soud pojal z provedených důkazů. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací doplnil dokazování mj. o výslech znalce PhDr. Petra Goldmana, klinického psychologa ze znaleckého ústavu, jež vypracoval posudek ohledně faktorů ovlivňujících vznik poruchy přizpůsobení u stěžovatele. Zdůraznil, že projev je multifaktoriální a nelze označit klíčový závěr o nejvýraznějším z nich. Negativní emoce a stav stěžovatele byly posíleny rovněž ohrožením plynoucím z trestního stíhání. Odvolací soud rovněž doplnil znalecký posudek vypracovaný prof. MUDr. Martinem Krpcem, CSc. výslechem při jednání, který setrval na závěru, že stav žalobce se ustálil v roce 2015, tj. dva roky po úrazu. 6. Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 4. prosince 2020, č. j. 19 Co 406/2020-979, dospěl k závěru, že pokud jde o poruchu přizpůsobení, nejsou splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele z titulu pracovního úrazu, neboť žádná z nepříznivých okolností, které vedly ke vzniku poruchy přizpůsobení, nemá charakter úrazového děje. Dále uzavřel, že námitka promlčení vznesená žalovaným a vedlejším účastníkem je důvodná a že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, není zneužitím práva na úkor stěžovatele, který by marné uplynutí lhůty nezavinil, není ani vedena úmyslem způsobit mu újmu. 7. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítnul s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, kterou stěžovatel nesprávně aplikoval na odlišný skutkový stav v jeho věci. Zdůraznil, že o vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla, tak jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavená najisto. Pracovní úraz nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, je-li jednou z příčin, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 376/98, uveřejněný pod č. 35/2000 Sb. rozh. obč.). Dle Nejvyššího soudu obecné soudy správně posoudily okamžik ustálení zdravotního stavu, rozhodný pro posouzení námitky promlčení a přípustnost dovolacího důvodu tak nezaložila ani tato námitka. 8. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je argumentace, že stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy krácen na svých právech, a to zejména tím, že se obecné soudy dostatečně a v souladu se zákonnou úpravou nevypořádaly s argumentací stěžovatele ohledně nároku na ztížení společenského uplatnění v souvislosti s poruchou přizpůsobení, a dále podvrtnutím a natažením krční páteře, zejména pokud jde o příčiny vzniku těchto zdravotních problémů a současně posouzení otázky ustálení zdravotního stavu. Řízení před soudy bylo zatíženo značnými průtahy, stěžovateli bylo nesrozumitelné a v konečné fázi byl odepřen mimořádný opravný prostředek (závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšším soudem je v rozporu s čl. 36 Listiny). Restriktivním výkladem stěžejních právních předpisů, zejména zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízení vlády č. 276/2015 Sb., došlo k jejich aplikaci v rozporu s čl. 4 Ústavy. Podle stěžovatele nedošlo k promlčení jeho nároku, a i kdyby ano, je třeba aplikovat korektiv dobrých mravů. II. Posouzení Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splněn