II.ÚS 1403/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1403/23 ze dne 17. 7. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti R. L., zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou, sídlem Jaltská 989/7, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. dubna 2023 č. j. 14 Co 80/2023-623, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a 1) O. H. a obchodní společnosti 2) Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. 5. 2023, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Zároveň navrhla, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka byla poškozenou (chodkyní) z dopravní nehody, která se stala dne 3. 12. 2008 a byla zaviněna vedlejším účastníkem 1) jako řidičem automobilu. Stěžovatelce vzniklo bezprostředně při dopravní nehodě zranění. Na základě dohody o způsobu vyrovnání ze dne 16. 6. 2009 zaplatil vedlejší účastník 1) stěžovatelce částku 50 000 Kč. Jeho trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno. Mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí 2) byla dne 6. 11. 2012 uzavřena dohoda týkající se poškození zdraví stěžovatelky následkem uvedené dopravní nehody a způsobu jejího odškodnění, na jejímž základě byly uznány její nároky na odškodnění bolesti ve výši 138 120 Kč, odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 1 026 000 Kč a na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 5 265 Kč a s právním zastoupením ve výši 35 712 Kč. Splněním povinnosti k úhradě těchto částek měly být veškeré vzájemné závazky vyrovnány. 3. Stěžovatelka podala v roce 2019 žalobu, kterou se proti vedlejšímu účastníkovi 1) domáhala zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím, z níž měla částka 1 400 000 Kč představovat náhradu společenského uplatnění a částka 100 000 Kč náhradu nemajetkové újmy. Podle jejích tvrzení se měl v letech 2014 až 2018 nepředpokládaně zhoršit zdravotní stav stěžovatelky, který vymezovala jako důsledek opakovaných operací kolene, zhoršení psychického onemocnění a zhoršení stavu zad a ramene. To vše spolu s výrazným poškozením zdraví v důsledku nehody vedlo ke vzniku odškodnitelných psychických útrap. Její zdravotní stav se měl ustálit až k 10. 5. 2018. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") ze dne 1. 2. 2023 č. j. 17 C 36/2019-594 byla žaloba zamítnuta (výrok I.) a vedlejším účastníkům 1) a 2) nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud učinil skutková zjištění, že žádné neočekávané (náhlé) zhoršení zdravotního stavu stěžovatelky nenastalo a že její zdravotní stav byl po dopravní nehodě ustálen již v roce 2010, jde-li o ortopedické potíže převážně na pravé dolní končetině, a v roce 2012, jde-li o psychické obtíže, tedy již před podepsáním dohody o narovnání. Poté již nové následky poškození zdraví v souvislosti s dopravní nehodou nevznikly, pouze se očekávatelně zhoršovaly ty existující. Odškodnění dovršené dohodou o narovnání (a jejím splněním) zahrnovalo i tato zranění, včetně jejich nepříznivých následků do budoucnosti. Psychiatrické onemocnění schizoafektivní psychóza nevzniklo v souvislosti s dopravní nehodou a vedlejší účastník 1) za ně neodpovídá. 5. Ještě před podáním žaloby rozhodl okresní soud usnesením ze dne 16. 2. 2018 č. j. 15 Nc 1100/2018-22 o ustanovení zástupce stěžovatelky z řad advokátů. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení následně rozhodl podle § 150 občanského soudního řádu tak, že ji vedlejším účastníkům nepřiznal. I když byla stěžovatelka neúspěšná, posouzení souvislosti zhoršení jejího zdravotního stavu bylo závislé na znalci. Poměry stěžovatelky, ať již odpovídají současnému snížení pracovní schopnosti o 55 %, nebo snížení schopnosti v letech 2018-2020 o 70 %, prakticky vylučují, aby vedlejším účastníkům uhradila náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka je závislá na svém důchodu, má určitý příjem z doplňkové výdělečné činnosti a pečuje o nezletilé dítě, jehož otec zemřel. Žalobou uplatňovala další (nové) požadavky za účelem odstranění následků dopravní nehody, která jí změnila život, aniž by byla schopna tyto následky odvrátit. Její postup, byť nebyla úspěšná, lze podle okresního soudu shledat za pochopitelný a omluvitelný. Vedlejší účastník 1) musel nepochybně vynaložit náklady na svou obranu, přesto není zdravotně nijak limitován v získání příjmu k úhradě těchto nákladů. Vedlejší účastnice 2) je zase pojišťovnou, pro kterou nepřiznání náhrady nákladů řízení v poměrně malé výši nehraje podstatnější roli. 6. Proti nákladovému výroku II. rozsudku okresního soudu podali odvolání oba vedlejší účastníci. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením tento výrok změnil tak, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi 1) náklady řízení ve výši 348 564 Kč a vedlejší účastnici 2) náklady řízení ve výši 8 995,50 Kč (výrok I.). Dále je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi 1) náklady odvolacího řízení ve výši 2 931,10 Kč a vedlejší účastnici 2) náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II.). Podle krajského soudu nelze přisvědčit tvrzením stěžovatelky, že rozhodnutí o jejím nároku záviselo pouze na posouzení odborných otázek, na něž dokázal odpovědět jen znalec, a že v době podání žalob byla v dobré víře v oprávněnost svých požadavků. V řízení sice bylo prokázáno, že stěžovatelka trpí od roku 2015 schizoafektivní poruchou depresivního typu, ze žádné z jí předložených lékařských zpráv však ani náznakem nevyplývala příčinná souvislost této choroby s dopravní nehodou. Vedlejší účastnice 2) již dne 17. 4. 2019, tedy na samém počátku řízení, předložila soudu odborné vyjádření MUDr. Michaely Málkové ze dne 5. 3. 2019, které takovouto příčinnou souvislost vylučovalo. Stěžovatelka nicméně i poté na žalobě setrvala a domáhala se v tomto směru dalšího dokazování. Uvedenou dobrou víru vylučují i závěry propouštěcí zprávy z hospitalizace v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech z 18. 3. 2016. 7. Za nikoli bezúčelnou nelze žalobu stěžovatelky považovat ani ve vztahu k potížím pohybového ústrojí. Z provedeného znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ze dne 14. 7. 2022 a z výslechu pověřence znaleckého ústavu MUDr. Jana Boháče při jednání dne 7. 11. 2022 vyplynulo, že si lze jen těžko představit, že by potíže uváděné v žalobě nebylo možné v roce 2012 předvídat. Kombinace inkongruence kolenního kloubu a viklavosti vede vždy k určitému stupni poúrazové degenerace kloubu, takže pravděpodobnost pozdějšího vzniku poúrazové artrózy a funkční insuficience kloubu hraničí s jistotou. Stále jde o stejné ztížení společenského uplatnění, které existovalo již v roce 2012. Je navíc otázkou, zda v žalobě popisované zhoršení zdravotního stavu z hlediska funkčnosti pohybového ústrojí má trvalý charakter, byla-li stěžovatelka v listopadu a prosinci 2019 spatřena, jak bez jakékoli opory a bez viditelných potíží vodí svého syna do školy a spolu se svou matkou zvedá při stěhování pračku (což vyplynulo z výpovědi svědka D. S. při jednání dne 3. 6. 2020 a videozáznamu při tomto jednání promítnutého). Nebylo prokázáno, že by stěžovatelka v době podání žaloby trpěla intenzivními bolestmi. Setrvala-li na podané žalobě i po provedení důkazu výslechem uvedeného svědka, přehrání jeho videozáznamu nebo provedení dalších listinných důkazů, není moderace náhrady nákladů řízení na místě. 8. Krajský soud uzavřel, že podmínky pro výjimečné částečné nebo úplné nepřiznání náhrady nákladů řízení vedlejším účastníkům podle § 150 občanského soudního řádu nejsou splněny. Žaloba byla podána nepromyšleně a vedlejší účastník 1) v jejím důsledku musel na své zastoupení vynaložit nebo bude muset vynaložit značné částky. Podobně vznikly náklady i vedlejší účastnici 2). Ze spisu nevyplývá, že by byl vedlejší účastník 1) natolik majetný, že by nepřiznání náhrady nákladů řízení nemělo výraznější dopad do jeho majetkové sféry. Okolnost, že stěžovatelka je nemajetná, pečuje o nezletilé dítě a vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu byla uznána invalidní, na její náhradové povinnosti nic nemění. Nepříznivé osobní a