II.ÚS 1422/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1422/24 ze dne 2. 12. 2025 Náhrada újmy za omezení styku s dítětem po předběžném opatření proti domácímu násilí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala a soudců Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a Jana Svatoně o ústavní stížnosti A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Markétou Chudáčkovou, advokátkou, sídlem Uruguayská 11, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2024 č. j. 30 Cdo 3895/2023-168, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2023 č. j. 70 Co 216/2023-125 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. května 2023 č. j. 22 C 13/2023-100, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem I usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2024 sp. zn. 30 Cdo 3895/2023, výrokem II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2023 sp. zn. 70 Co 216/2023 a výrokem II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 5. 2023 sp. zn. 22 C 13/2023 byla porušena základní práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto v uvedeném rozsahu spolu s výroky o nákladech řízení ruší. III. Ve zbylé části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Úvodní poznámky 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"). Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Původně byl soudcem zpravodajem v posuzované věci ustanoven David Uhlíř. Jelikož tato věc nebyla ke dni zániku funkce soudce Davida Uhlíře skončena, byla v souladu s rozvrhem práce Ústavního soudu na období od 1. 1. 2025 č. j. Org. 1/25 ze dne 18. 12. 2024 přidělena nově jmenované soudkyni Ditě Řepkové jako soudkyni zpravodajce. O této skutečnosti byl stěžovatel informován přípisem ze dne 3. 1. 2025, jenž mu byl doručen dne 5. 1. 2025. II. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 3. Z obsahu ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu se podává, že napadená rozhodnutí se týkají stěžovatelovy žaloby proti vedlejší účastnici - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") - o náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.). K vydání nezákonného rozhodnutí mělo dojít v řízení o návrhu stěžovatelova nezletilého syna na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí podle § 400 až § 409 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též "z. ř. s."). 4. S ohledem na obsah a podstatu ústavní stížnosti je však vhodné stručně shrnout i události, které stály na počátku posuzovaného případu, a obsah soudních rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, které se následně staly předmětem rozporovaného řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. 5. Ze spisového materiálu ve stručnosti plyne, že ve večerních hodinách dne 16. 7. 2022 vznikl mezi stěžovatelem, jeho manželkou a syny konflikt. Intenzita a forma konfliktu byla jednotlivými členy rodiny vnímána a popisována rozdílně, ale podle soudů se mělo jednat o intenzivnější slovní rozepři doprovázenou fyzickým kontaktem mezi dotčenými osobami (zejm. mezi stěžovatelem a jeho nejstarším synem B. (jedná se o pseudonym, nar. 2010), který měl nižší až střední intenzitu. Konkrétně měl nejstarší syn začít v nějaké chvíli slovní rozepři natáčet na mobil; když si toho stěžovatel všiml, měl jej okřiknout a pokusit se mu mobil vzít. V reakci na tento konflikt přivolala manželka stěžovatele policii a v tentýž den podala na policii vysvětlení. Dne 17. 7. 2022 měl na policii podat vysvětlení i nejstarší syn. 6. Nejstarší syn, zastoupen matkou, následně podal návrh na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí (§ 753 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 400 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních). Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud") vydal na základě tohoto návrhu dne 20. 7. 2022 předběžné opatření. Za navrhovatelku označil stěžovatelovu manželku a stěžovatele za odpůrce. Předběžným opatřením uložil stěžovateli povinnost zdržet se vstupu do jejich společného obydlí [výrok I. a)] a zdržet se setkávání s nejstarším synem [výrok I. b)], s dvěma mladšími syny [výroky I. c) a d)] a manželkou [výrok I. e)], a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Na základě dostupných informací bylo podle soudu možné dospět k závěru, že stěžovatel se na manželce a synech dopouští domácího násilí ve formě psychického týrání, uráží a ponižuje je, je vůči nim vulgární a autoritativní. Soud měl za to, že byly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření. 7. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze řízení (dále jen "krajský soud") rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I. c), d) a e) zrušil a zastavil (výrok I. 1.); ve výrocích I. a), b) a výroku II. změnil tak, že návrh na vydání předběžného opatření se zamítá (výrok I. 2.); rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Dle krajského soudu nebyla navrhovatelkou stěžovatelova manželka, nýbrž pouze nejstarší syn, jenž byl zastoupen matkou. Matku a dva mladší syny nepovažoval krajský soud za navrhovatele ani účastníky, pročež řízení ve vztahu k nim zastavil. Dále dospěl k závěru, že negativní chování stěžovatele mělo i podle nejstaršího syna směřovat pouze proti mladším bratrům a event. matce, nikoli proti němu samotnému. Konstatoval, že velká část předloženého zvukového záznamu je nesrozumitelná (tj. nelze z ní dovodit přesný obsah předmětné vyhrocené konverzace), avšak z obrazového záznamu (zejm. z gestikulace a jiné nonverbální komunikace dotčených osob) neplyne, že by šlo o domácí násilí. Podle krajského soudu "popsaný incident ... sice přesáhl rámec běžné rodinné hádky, jeho přesah je však spíše do opatrovnického řízení". Návrh na vydání předběžného opatření ve vztahu k nezl. B. proto zamítl. 8. V reakci rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel žalobu podle zákona č. 82/1998 Sb. Touto žalobou se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím okresního soudu, ve výši 900 000 Kč a náhrady škody ve výši 17 875 Kč. 9. Obvodní soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovanému ministerstvu uložil povinnost zaplatit stěžovateli 44 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy (výrok I), žalobu v rozsahu částky 856 000 Kč zamítl (výrok II), žalobu na náhradu škody ve výši 17 875 Kč zamítl (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). Konstatoval, že je splněna podmínka nezákonného rozhodnutí i vzniku újmy, avšak příčinná souvislost mezi nimi je dána pouze částečně. Zaprvé dovodil, že příčinná souvislost a potažmo i odpovědnost státu za vzniklou nemajetkovou újmu je dána v rozsahu, v němž okresní soud vydal předběžné opatření i vůči stěžovatelově manželce a dvěma mladším synům. Tyto osoby nebyly navrhovateli předběžného opatření, a tudíž ve vztahu k nim předběžné opatření nemohlo být vydáno. Stěžovateli proto náleží kompenzace za imateriální újmu, která mu v důsledku toho vznikla. Za přiměřenou částku považoval 22 000 Kč za měsíc trvání předběžného opatření (od 17. 7. do 21. 9. 2022), celkově tedy 44 000 Kč. Zadruhé uvedl, že chybí příčinná souvislost v té části, která se týkala návrhu stěžovatelova nejstaršího syna na vydání předběžného opatření. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 29 Cdo 3137/2007 (R 32/2009), z něhož plyne, že u návrhů předběžných opatření nelze dovodit odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. za případnou újmu, která vznikne jejich vydáním, neboť tuto odpovědnost nese výlučně navrhovatel předběžného opatření. Zatřetí nepovažoval za důvodný ani návrh stěžovatele na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v době po zrušení předběžného opatření v důsledku údajně méně příznivého rozsahu styku se syny, než jakého by mohlo být dosaženo, kdyby nebylo předběžné opatření vydáno. Dospěl totiž k závěru, že zde absentuje nezákonné rozhodnutí. Začtvrté, důvodným neshledal ani nárok stěžovatele na náhradu škody (nákladů právního zastou