II.ÚS 1434/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1434/22 ze dne 22. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jany B. a 2) Pavla B. (jedná se o pseudonymy), zastoupených JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 28. března 2022, č. j. 1 VZT 106/2022-9, a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 1. února 2022, č. j. 0 KZT 42/2022-10, a proti jinému zásahu spočívajícímu v neprovedení účinného vyšetřování Obvodním ředitelstvím policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odborem obecné kriminality, 1. oddělením, ve věci vedené pod č. j. KRPA-36442/TČ-2019-001371, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a ústavní stížnost 1. Ústavní stížností navrhli stěžovatelé jako pozůstalí zrušení v záhlaví uvedených usnesení a vyrozumění z důvodu tvrzeného porušení čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listiny") a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluvy") ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i vyslovení, že se policii zakazuje pokračovat v neprovedení účinného vyšetřování v rámci v záhlaví uvedené věci. 2. Stěžovatelé jsou rodiče zesnulého Tomáše B. (jedná se o pseudonym) Syn stěžovatelů spáchal sebevraždu ve zdravotnickém zařízení během svého pobytu ve Fakultní nemocnici Bulovka. Na interní oddělení nemocnice byl převezen zdravotnickou záchrannou službou; důvodem jejího zásahu byl telefonát spolubydlícího, který na tísňovou linku oznámil, že se jmenovaný chce zabít a je pravděpodobně pod vlivem drog. Syn byl v nemocnici vyšetřen a umístěn přes noc do pokoje ke sledování, přičemž pokoj měl mříže na oknech a neobsahoval žádné nebezpečné předměty, proto slouží mimo jiné k umístění pacientů se sebevražednými sklony. Poté, co pokoj na žádost lékaře odmítla střežit policejní hlídka, byl k zesnulému přidělen vedlejší účastník jako člen soukromé ochranné služby nemocnice, aby na něj dohlížel. Během střežení však syn stěžovatelů spáchal sebevraždu oběšením, uvázal si opasek od kalhot kolem nemocničního lůžka a na tomto opasku se uškrtil. Policejní orgán poté zahájil trestní stíhání vedlejšího účastníka pro trestný čin usmrcení z nedbalosti, kterého se měl ve stručnosti dopustit tím, že si při střežení počínal laxně, čímž způsobil, že syn stěžovatelů spáchal sebevraždu. 3. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 1. oddělení, č. j. KRPA-36442/TČ-2019-001371, ze dne 23. 3. 2021, bylo podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád) zahájeno trestní stíhání obviněného vedlejšího účastníka pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Ve věci však vydal zrušující rozsudek Nejvyšší soud (sp. zn. 7 Tz 112/2021; a to v řízení iniciovaném trestně stíhaným hlídačem), proto ve věci opětovně jednalo a rozhodlo Městské státního zastupitelství v Praze. 4. Napadeným usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 1. 2. 2022, č. j. 0 KZT 42/2022-10, bylo podle § 149 odst. 1 trestního řádu a současně podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu ve spojení s § 159a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto, že se ruší usnesení o zahájení trestního stíhání vedlejšího účastníka pro usmrcení z nedbalosti a věc se odkládá, neboť nejde o podezření ze spáchání trestného činu a věc nejde vyřídit jinak. Na základě zjištěných skutečností a důkazů zjištěných po vykonaném dohledu byly revidovány některé předešlé závěry. Městské státní zastupitelství určilo, že je trestní stíhání vedlejšího účastníka nedůvodné. Stíhání dalších osob zahájeno nebylo, a to s ohledem na závěr o lege artis postupu lékaře a další související poznatky. 5. Proti usnesení Městského státního zastupitelství o odložení věci sp. zn. KZT 42/2022 podali stěžovatelé (do výroku II) stížnost dle § 159a odst. 7 trestního řádu. Současně proti celému postupu podali i podnět k výkonu dohledu dle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství a požádali, aby věc byla předána Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, aby stížnost i podnět vyřídilo. Napadeným vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v Praze byl postup státní zástupkyně Městského státního zastupitelství označen za správný a odpovídající ustanovením trestního řádu. Související podnět stěžovatelů k výkonu dohledu podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství byl vypořádán s tím, že Vrchní státní zastupitelství Praha není příslušné k výkonu dozoru a ani dohledu. Stížnost proti usnesení o odložení věci (ve smyslu § 159a odst. 7 trestního řádu) je přípustná pouze tehdy, pokud státní zástupce věc sám odloží po shromáždění relevantních skutečností, a nerozhoduje o stížnosti proti předchozímu postupu policejního orgánu (v tomto případě proti usnesení o zahájení trestního stíhání). Státní zástupce by tedy musel rozhodnout sám v prvním stupni, a poté by o stížnosti rozhodoval státní zástupce nadřízený - tj. nikoliv jako tomu bylo v této věci, v rámci rozhodování o stížnosti proti usnesení policejního orgánu. K jednání, které bylo předmětem prověřování a zčásti vyšetřování, došlo v obvodu působnosti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 a právní kvalifikace prověřované absence jednání orgánů činných v trestním řízení od počátku náležela do působnosti okresní úrovně (tedy nikoliv krajské ani vrchní úrovně státního zastupitelství), přičemž téže státní zastupitelství by rovněž bylo nadále příslušné k výkonu dozoru v přípravném řízení v této věci, pokud by bylo nadále vedeno. K případnému výkonu dohledu nad postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 je příslušné Městské státní zastupitelství Praha ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb. K výkonu dohledu nad postupem městského státního zastupitelství tak není žádný zákonný nárok. 6. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti souhrnně namítají, že stát prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení rezignoval na své pozitivní závazky, resp. na účinné vyšetřování smrti jejich syna. Podle stěžovatelů z dostupných informací vyplývá, že smrti bylo možné zabránit, kdyby si pracovník (vedlejší účastník) či pracovníci zdravotnického zařízení (ošetřující lékař) nepočínali nedbale. Postup orgánů činných v trestním řízení při rozkrývání okolnosti smrti přitom nebyl nestranný, nebyl důkladný a dostatečný, a konečně nebyl ani rychlý. Vyhotovený zdravotnický posudek vykazuje vady a je vůči pozůstalým hrubě bezohledný (a nikoliv nestranný). Není pravdou, že zemřelý nebyl v bezprostředním ohrožení života. Podstatnou skutečností je, že syn stěžovatelů prokazatelně měl v uvedené době sepsaný dopis na rozloučenou, tedy bylo jasné, že smrt bezprostředně hrozí, navíc byl v minulosti mnohokrát hospitalizován. Stěžovatelé mají rovněž za to, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Touto věcí se totiž jako červená nit vine otázka, zda a do jaké míry má zdravotní systém povinnost zakročit na ochranu života člověka, který chce spáchat sebevraždu. Tedy nejen prostřednictvím hlídače, jako tomu bylo v nynějším případě, ale i zásahem lékařů a lékařského personálu. Otázka ochrany života osoby, která chce spáchat sebevraždu, již byla řešena v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), který judikoval, že z práva na život vyplývá povinnost státu činit efektivní preventivní opatření vůči sebevraždám (např. rozhodnutí ze dne 28. 3. 2017 ve věci Fernandes de Oliveira proti Portugalsku, stížnost č. 78103/14). Podle stěžovatelů neobstojí strohá a paušální odůvodnění napadených usnesení, jež přehlíží celou řadu zásadních skutkových okolností svědčících o tom, že byl spáchán trestný čin. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud se předně zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro věcné posouzení ústavní stížnosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). K projednání ústavní stížnosti podané dne 31. 5. 2022 je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí, vůči kterému není přípustný opravný prostředek. 8. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Vyrozumění vrchního státního zastupitelství na jedné straně rozsáhle rekapituluje závěry nižšího státního zastupitelství a konstatuje (meritorně) správnost postupu státní zástupkyně, na straně druhé konstatuje, že stížnost proti usnesení o odložení věci byla v nyní pro