II.ÚS 144/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 144/25 ze dne 23. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele A. B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Bc. Barborou Davidovou, advokátkou, sídlem Eliášova 28, Praha 6, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o výsledku provedeného dohledu ze dne 13. 11. 2024, č. j. 2 NZT 45/2022-47, a jemu předcházejícímu postupu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, a jinému zásahu policejního orgánu, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatel podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení práva stěžovatele na respektování soukromého života zaručeného čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva), jakož i práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina) a na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě zaručeného čl. 10 odst. 3 Listiny a konečně i porušení práva stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Porušení těchto práv spatřuje stěžovatel rovněž v jiném zásahu, který spočíval v postupu policejního orgánu, konkrétně v žádosti právnické fakultě postupem podle § 8 odst. 2 trestního řádu a v zálohování a vyhodnocení aktivity stěžovatele na sociální síti Twitter (X), jakož i v postupu dozorového státního zástupce spočívajícím ve vyžádání si výpisu o pohybech na bankovním účtu stěžovatele. II. Skutkový stav 3. Dne 1. 11. 2022 podal stěžovatel oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin osobou s účtem na sociální síti Twitter (dnes X). Tento muž reagoval na veřejný příspěvek stěžovatele ohledně pietní akce konající se v reakci na střelecký útok z 12. 10. 2022 v bratislavském LGBT+ klubu Tepláreň výrokem: "Smrt buzerantů (emoji) Ten neskutečnéj frajer co ty zmrdy zabil v Bratislavě tak jich měl zabít víc". Na úvodní fotografii svého profilu měl uživatel vloženou fotografii zapálené duhové vlajky (symbolu LGBT+ osob) a také ikonu hákového kříže, jenž na svůj profilu různě umisťoval. V rámci trestního oznámení stěžovatel uváděl i další nenávistné výroky pachatele, které muž publikoval na tehdejší sociální síti Twitter. 4. Hned následujícího dne bylo zahájeno trestní stíhání pro čtyři různé výroky učiněné na sociální síti Twitter. Některé z těchto výroků směřovaly přímo proti stěžovateli, přičemž policejní orgán v nich spatřoval provinění ve formě podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 1 alinea 2, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. 5. První linie řízení podstatná pro stěžovatele se týkala jeho procesního postavení v trestním řízení. Orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) zpočátku nepřiznaly stěžovateli postavení poškozeného. Nakonec mu však postavení poškozeného bylo přiznáno Nejvyšším státním zastupitelstvím (vyrozumění ze dne 30. 3. 2023 č. j. 2 NZT 45/2022-27). 6. Stěžovatel byl posléze vyslechnut jako poškozený v červnu 2023. Ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu se poškozený v rámci svého výslechu připojil se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč. Při výslechu, jakož i pozdějším přípisem stěžovatel odůvodnil výši a konkrétní vyčíslení škody zejména důsledky oznámeného jednání podezřelého. Tyto důsledky měly spočívat (stručně řečeno) v tom, že se stěžovatel následkem psychického otřesení z činu stáhl z veřejného prostoru a ze sociálního života. Zaprvé, z jeho strany sešlo ze zamýšleného rigorózního studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy pro stěžovatelem uvedený špatný psychický stav. Za druhé, stěžovatel omezil svou aktivitu na sociálních sítích (zejm. na síti Twitter). Za třetí, nenávistný komentář měl negativní dopad na každodenní život stěžovatele, konkrétně poškozený uvedl, že večer přestal chodit do společnosti. 7. Po provedeném výslechu a na základě stěžovatelova odůvodnění vyčíslené škody dozorový státní zástupce postupem podle § 8 odst. 2 trestního řádu vyžádal součinnost po bankách, u nichž má stěžovatel vedené účty, konkrétně přehled transakcí a zůstatků na účtu poškozeného v rozmezí od 1. 8. 2022 až do 31. 5. 2023. OČTŘ ověřovaly také délku pracovní neschopnosti stěžovatele u ČSSZ a jeho celkovou aktivitu na sociální síti Twitter. Dále OČTŘ provedly šetření na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, včetně žádosti o poskytnutí e-mailové komunikace mezi stěžovatelem a studijním oddělením a komunikace s H. H. ohledně zájmu o rigorózní studium na této škole. 8. Stěžovatel považoval výše uvedený postup OČTŘ za nezákonný zásah do jeho soukromí a podal k Nejvyššímu státnímu zastupitelství dne 25. 9. 2024 žádost o přezkoumání tohoto postupu. Ve svém podání vyjádřil přesvědčení, že dozorový státní zástupce excesivně ověřuje pravdivost veškerých jednotlivých tvrzení k náhradě škody a tímto se mstí za to, že z pozice poškozeného svá procesní práva aktivně uplatňuje. 9. Napadeným vyrozuměním o výsledku provedeného dohledu Nejvyšší státní zastupitelství stěžovatelem tvrzená pochybení neshledalo. Žádost dozorového státního zástupce podle § 8 odst. 2 trestního řádu ani další postupy OČTR nepovažovalo za nezákonné, současně podle státního zastupitelství ani nedošlo k neoprávněnému zásahu do soukromí stěžovatele a porušení bankovního tajemství. Judikatura Ústavního soudu upevňuje trend vedoucí k prohloubení ochrany oprávněných zájmů obětí trestné činnosti jakožto jednoho z aspektů ústavní povinnosti státu chránit základní práva a svobody jednotlivců, i nadále ovšem nelze odhlížet od primárního účelu trestního řízení, kterým je řádné objasnění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů. Naplnění tohoto účelu se přitom odehrává především mezi státem a pachatelem (odkázal přitom mj. na nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2008, sp. zn. I. ÚS 1587/07). Nejvyšší státní zastupitelství posuzovalo, z jakého důvodu byly příslušné bankovní (a další) informace ohledně poškozeného vyžadovány a rovněž v jakém rozsahu, a to právě s ohledem na vyšetřování konkrétní trestné činnosti. Shledalo, že výkon dozorových oprávnění státního zástupce, potažmo postup OČTŘ respektoval zásadu zdrženlivosti a šetřil (ústavní) práva poškozeného. III. Argumentace v ústavní stížnosti 10. V ústavní stížnosti stěžovatel z pohledu ústavnosti rozporuje obsah napadeného vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o výsledku provedeného dohledu. Dále zpochybňuje předcházející postup státního zástupce, který si od bank UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (UniCredit) a Československé obchodní banky, a.s. (ČSOB) vyžádal výpisy z účtu stěžovatele vázané k určitému období postupem podle § 8 odst. 2 trestního řádu. A konečně namítá neústavnost postupu policie, která se s konkrétním dotazem obrátila na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. 11. Dozorový státní zástupce (a policejní orgán) svou činností spočívající zejm. ve vyžádání bankovních informací, ale také soukromé e-mailové komunikace stěžovatele od třetích osob a v zálohování a podrobném vyhodnocení činnosti stěžovatele na sociální síti Twitter zasáhl do soukromí stěžovatele v rozporu se zákonem. Postup podle § 8 odst. 2 trestního řádu nelze v posuzované věci považovat za souladný se zákonem, ani souladný s bankovním tajemstvím. Postup OČTŘ považuje za svévolný, odporující ústavně souladnému výkladu zákona. Na základě daného ustanovení nelze svévolně prověřovat bankovní účty poškozených. Stěžovatel považuje postup dozorového státního zástupce přímo za šikanózní. Poškozené fakticky staví před volbu, zda využijí možnosti připojit se v adhezním řízení, kde jim v návaznosti na to hrozí podrobné prověřování jejich bankovních účtů a dalších soukromých aktivit, anebo zbytečně vynakládat další finanční náklady na podání žaloby v civilním řízení, kde jim podobné zásahy ze strany státního zastupitelství nehrozí. Zájem na objektivním rozhodování o adhezních nárocích podle stěžovatele není legitimním cílem, který by mohl ospravedlnit zásah státního zastupitelství do soukromí poškozeného. Stěžovatel poukazuje na rozhodnutí Sommer proti Německu, č. 73607/13, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 27. dubna 2017, zejména na problematický široký rozsah žádosti o informace. Zásah nebyl nezbytný v demokratické společnosti, navíc některé ze zjištěných informací následně nezůstaly pouze součástí dozorového spisu, ale byly založeny také do spisu trestního. Zásah konečně neobstojí ani optikou proporcionality k právům poškozeného. 12. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal Nejvyššímu státnímu zastupitelství, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy po