II.ÚS 1447/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1447/23 ze dne 28. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Allianz - Slovenská poisťovňa, a. s., sídlem Pribinova 19, Bratislava, Slovenská republika, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2021 č. j. 4 Afs 353/2019-49 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2023 č. j. 25 Af 13/2018-88, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení napadených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl. 1 odst. 2 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Specializovaný finanční úřad ("dále jen "SFÚ") vyzval v roce 2015 společnost FAU s. r. o., v konkursu (dále jen "FAU"), coby zákonného ručitele šesti výzvami k úhradě nedoplatků na DPH za společnost VERAMI International Company s. r. o. (dále jen "VERAMI"). 3. V květnu 2016 zahájil Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen "celní úřad") kontrolu provozu daňového skladu společnosti FAU a v září 2016 vydal okamžitě účinný a vykonatelný zajišťovací příkaz k zajištění úhrady spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016. Téhož dne SFÚ vydal celkem šest zajišťovacích příkazů, kterými uložil společnosti FAU povinnost zaplatit celkem 217 986 786 Kč na zajištění úhrady DPH za období květen až říjen 2013 v souvislosti s obchody se společností VERAMI a přistoupil k jejich okamžitému exekučnímu vymáhání. Dne 26. 9. 2016 společnost FAU podala řádné finanční přiznání ke spotřební dani za srpen 2016 a správce daně vydal dne 27. 9. 2016 platební výměr ve výši přiznané daně. Celní úřad vydal dne 30. 9. 2016 okamžitě účinný a vykonatelný zajišťovací příkaz, kterým společnosti FAU uložil povinnost složit na jeho účet částku ve výši 143 186 745 Kč k zajištění dosud nestanovené a nesplatné spotřební daně za zdaňovací období září 2016. Společnost FAU podala v říjnu 2016 dlužnický insolvenční návrh a později téhož měsíce roku 2016 byla zamítnuta její žádost o posečkání s úhradou platební povinnosti vyplývající z výše uvedených výzev k uhrazení nedoplatku na DPH ručitelem. Společnost FAU podala řádné daňové přiznání ke spotřební dani za zdaňovací období září 2016 a správce daně vydal 26. 10. 2016 platební výměr ve výši přiznané daně. V prosinci 2016 bylo vydáno rozhodnutí o úpadku společnosti FAU. 4. Stěžovatelka byla ručitelem za nedoplatky společnosti FAU na spotřební dani na základě záručních listin. Celní úřad vyměřil společnosti FAU dvěma platebními výměry spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období srpen a září 2016 na základě jí podaných daňových tvrzení. Výše vyměřené daně se shodovala s daňovými tvrzeními společnosti FAU a daňová povinnost společnosti FAU nebyla sporná. Společnost FAU neuhradila daň podle uvedených platebních výměrů za zdaňovací období srpen a září 2016. Proto vyzval celní úřad stěžovatelku, aby splnila ručitelský závazek za FAU v celkové výši 100 000 000 Kč (ve vztahu k prvnímu platebnímu výměru) a ve výši 9 331 153 Kč (ve vztahu k druhému platebnímu výměru). 5. Proti výzvám ke splnění ručitelských závazků podala stěžovatelka dvě odvolání, ve kterých napadala skutečnost, že pro vydání výzev nebyly splněny zákonné podmínky a že výzvy trpěly formálními vadami. Především celní úřad nedostál své povinnosti nejprve vyzvat ke splnění dluhu společnost FAU a poskytnout jí k tomu přiměřenou lhůtu. Stěžovatelka rovněž tvrdila, že celní úřad svým postupem zavinil, že dluh nemohl být uspokojen společností FAU, a proto se coby ručitel dovolávala práva odepřít plnění. 6. Generální ředitelství cel rozhodnutími ze dne 20. 4. 2017 č. j. 5380-7/2017-900000-302 a ze dne 18. 1. 2018 č. j. 4269/2018-900000-317 výzvy správce daně částečně změnilo (co do délky lhůty k plnění a co do výše ručitelského závazku) a ve zbytku je věcně potvrdilo. 7. Následně se stěžovatelka domáhala zrušení těchto rozhodnutí u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") dvěma žalobami, kterými napadala nezákonnost a nepřezkoumatelnost těchto rozhodnutí. Krajský soud nejprve spojil řízení o těchto žalobách ke společnému projednání a poté rozsudkem ze dne 17. 6. 2019 č. j. 22 Af 70/2017-88 (dále jen "původní rozsudek") zrušil napadená rozhodnutí a vrátil věc Generálnímu ředitelství cel k dalšímu řízení. Krajský soud při rozhodování přihlédl ke skutečnosti, že všechny zajišťovací příkazy a výzvy k úhradě nedoplatku ručitelem vydané vůči společnosti FAU byly následně správními soudy prohlášeny za nezákonné a zrušeny. Krajský soud v původním rozsudku shledal splnění podmínek k prolomení zásady vyplývající z § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), podle kterého při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 8. Proti původnímu rozsudku podalo Generální ředitelství cel kasační stížnost. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku původní rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud vytkl krajskému soudu nedůvodné prolomení zásady uvedené v § 75 odst. 1 s. ř. s. Podle Nejvyššího správního soudu v dané věci nebyly naplněny podmínky pro prolomení zásady plynoucí z tohoto ustanovení, tj. podmínky, které by opravňovaly krajský soud zohlednit nové skutečnosti, jež nastaly až po vydání správní žalobou napadeného rozhodnutí. Podle Nejvyššího správního soudu by nutnost výjimečně neaplikovat § 75 odst. 1 s. ř. s. musela vyplývat z právní normy vyšší právní síly než soudní řád správní, popřípadě z normy, která má vůči soudnímu řádu správnímu aplikační přednost. Nejvyšší správní soud neidentifikoval žádný mezinárodněprávní závazek ČR, jemuž by bylo třeba dát aplikační přednost, ani žádné přednostně použitelné ustanovení evropského práva, ani žádné zjevné pravidlo vyvěrající z ústavního pořádku. Ačkoliv Nejvyšší správní soud připustil, že nastoupení ručitelského závazku stěžovatelky bylo zjevně jedním z širších následků vydání zajišťovacích příkazů a ručitelských výzev vůči společnosti FAU jako ručiteli za závazky VERAMI, není zde, podle jeho názoru, taková úzká vazba podmíněného rozhodnutí (zrušených zajišťovacích příkazů a ručitelských výzev) a podmiňujícího rozhodnutí (doposud existující a pravomocný první a druhý platební výměr; blíže body 49 a 50 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu), kterou předvídá judikatura týkající se výjimek z aplikace zásady vyjádřené v § 75 odst. 1 s. ř. s. 9. Následně krajský soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a to zcela s odkazem na právní názor Nejvyššího správního soudu. II. Argumentace stěžovatelky 10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na to, že postupem orgánů finanční a celní správy došlo k porušení zákazu svévole, který vyplývá z čl. 2 odst. 2 Listiny a z čl. 1 odst. 2 Ústavy. Tuto svévoli stěžovatelka spatřuje v tom, že orgány finanční a celní správy razantními kroky v průběhu roku 2016 ochromily ekonomickou činnost společnosti FAU, čímž mimo jiné způsobily aktivaci ručitelského závazku stěžovatelky, neboť dlužník, společnost FAU, se díky němu ocitl ve stavu platební neschopnosti a nebyl schopen uhradit své běžné daňové povinnosti na spotřební dani. Stěžovatelka namítá, že kdyby nedošlo ke svévolnému, nezákonnému a likvidačnímu postupu orgánů finanční a celní správy proti společnosti FAU, nevznikl by nedoplatek na spotřební dani a nedošlo by ani k aktivaci ručitelského závazku stěžovatelky. 11. Dále podle stěžovatelky obecné soudy zasáhly do jejich ústavně zaručených práv ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, neboť v soudním řízení stěžovatelce neposkytly soudní ochranu a nezjednaly ve věci účinnou nápravu. Obecné soudy podle stěžovatelky odmítly přihlédnout při rozhodování o její správní žalobě ke svévoli v postupu orgánů finanční a celní správy proti společnosti FAU, ačkoli obecné soudy následně deklarovaly zjevnou nezákonnost tohoto postupu. Obecné soudy přitom podle stě