II.ÚS 1460/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1460/23 ze dne 29. 10. 2024 Formalistický výklad zákona o odpovědnosti státu za škodu k tíži účastníka řízení platícího soudní poplatek v důsledku pochybení soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti FLEXIO, a. s., se sídlem v Praze, U Hellady 697/4, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Na Pankráci 449/11, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2023 č. j. 30 Cdo 190/2023-159, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2022 č. j. 58 Co 278/2022-124 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. května 2022 č. j. 10 C 15/2022-82, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 2 a České republiky, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejší účasnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2023 č. j. 30 Cdo 190/2023-159, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2022 č. j. 58 Co 278/2022-124 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 5. 2022 č. j. 10 C 15/2022-82 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu a na řádný proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů s odkazem na tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv dle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatelka se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 15/2022 domáhala po České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky ve výši 1 390 742 Kč z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon o odpovědnosti státu za škodu"), která měla být stěžovatelce způsobena v důsledku nesprávného a nezákonného postupu při výkonu soudní moci v občanském soudním řízení o zaplacení částky 27 814 822 Kč s příslušenstvím, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 312/2016 mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a společností Vodafone Czech Republic a.s. jako žalovanou. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 podanou žalobu o zaplacení částky 1 390 742 Kč rozsudkem ze dne 2. 5. 2022 č. j. 10 C 15/2022-82 zamítl a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala stěžovatelka odvolání k Městskému soudu v Praze, který svým rozsudkem ze dne 8. 9. 2022 č. j. 58 Co 278/2022-124 napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka využila rovněž možnosti mimořádného opravného prostředku formou dovolání k Nejvyššímu soudu, ale Nejvyšší soud podané dovolání stěžovatelky usnesením ze dne 21. 3. 2023 č. j. 30 Cdo 190/2023-159 jako nepřípustné odmítl a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení. 4. V daném případě se jednalo o to, že v rámci shora uvedeného řízení o zaplacení 27 814 822 Kč s příslušenstvím mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a společnosti Vodafone jako žalovanou vydal Obvodní soud pro Prahu 5 kvalifikovanou výzvu podle ustanovení § 114b o.s.ř., aby se společnost Vodafone ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemně vyjádřila k podané žalobě a poučil ji podle § 114b občanského soudního řádu o následcích nesplnění této výzvy. Společnost Vodafone se ale ve stanovené lhůtě nevyjádřila a Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 5. 4. 2014 č.j. 34 C 312/2016-50 ve prospěch stěžovatelky jako žalobkyně tak, že podané žalobě vyhověl. Pro vydání výzvy podle § 114b občanského soudního řádu, ani následně pro vydání rozsudku pro uznání však nebyly splněny zákonné podmínky, neboť na kvalifikované výzvě podle § 114b občanského soudního řádu absentoval v době jejího vydání podpis předsedy senátu (pozn. ten byl zřejmě doplněn až dodatečně, jak následně vyšlo najevo). 5. Společnost Vodafone se proti rozsudku pro uznání odvolala a uhradila soudem vyměřený soudní poplatek ve výši 1 390 742 Kč. Po odvolání žalované společnosti Vodafone Czech Republic, a.s. pak byl rozsudek pro uznání rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018 č.j. 54 Co 427/2017-112 zrušen a v dalším řízení byla žaloba stěžovatelky jako žalobkyně o zaplacení 27 814 822 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Stěžovatelce tak byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 3. 2020 č.j. 34 C 312/2016-314 uložena povinnost zaplatit společnosti Vodafone náhradu nákladů řízení, a to včetně soudního poplatku za odvolání proti rozsudku pro uznání. II. Podstata ústavní stížnosti 6. Podle názoru stěžovatelky stát Česká republika, vykonávající soudní moc jako Obvodní soud pro Prahu 5, nejprve nesprávně vydal rozsudek pro uznání, ačkoliv pro jeho vydání nebyly splněny podmínky, a zavinil tak, že účastnice řízení společnost Vodafone proti rozsudku pro uznání byla nucena podat odvolání. Stát stanovil povinnost hradit soudní poplatek za podání odvolání v rámci civilního sporného řízení a stát vykonávající pak soudní moc jako Obvodní soud pro Prahu 5 za podané odvolání proti rozsudku o uznání vybral soudní poplatek ve výši 1 390 742 Kč, který se tak stal součástí nákladů řízení. 7. Stát, zastoupený Ministerstvem spravedlnosti, poté nevyhověl žádosti o zaplacení náhrady škody ve výši předmětného soudního poplatku za podání odvolání proti rozsudku pro uznání. Stěžovatelka má za to, že stát by měl částku odpovídající soudnímu poplatku, který musel být uhrazen pouze v důsledku nezákonného postupu Obvodního soudu pro Prahu 5, vydat stěžovatelce jako náhradu škody, neboť stěžovatelka byla tou osobou, která v konečném důsledku nese tíhu úhrady tohoto soudního poplatku, když tuto částku v rámci náhrady nákladů řízení uhradila společnosti Vodafone. 8. Stěžovatelka dále konstatovala, že odmítá argumentaci, že má hradit náklady soudní řízení se společností Vodafone jednoduše proto, že v tomto řízení nebyla úspěšná. To z toho důvodu, že Česká republika nemůže omlouvat pochybení Obvodního soudu pro Prahu 5, které vedlo k povinnosti uhradit soudní poplatek za odvolání proti rozsudku pro uznání procesními pravidly, stanovujícími povinnosti k náhradě nákladů řízení. 9. Stěžovatelka s ohledem na shora uvedené zastává názor, že obecné soudy včetně Nejvyššího soudu náležitě nezvážily veškeré okolnosti projednávaného případu, zejména předpoklady odpovědnosti státu, a nesprávně a formalistický v dané věci aplikovaly zákon o odpovědnosti státu za škodu. III. Vyjádření účastníků řízení, vedlejší účastnice řízení a replika stěžovatelky 10. Ústavní soud si pro posouzení celého případu vyžádal příslušný spisový materiál a vyjádření účastníků řízení, jakož i vedlejší účastnice řízení, za kterou před Ústavním soudem jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. 11. Nejvyšší soud ve svém vyjádření zejména uvedl, že za situace, kdy nedostatky dovolání neumožnily dovolacímu soudu ani kvazimeritorní přezkum rozsudku odvolacího soudu, není na místě, aby se k hmotněprávnímu posouzení věci samé vyjadřoval v rámci vyjádření k ústavní stížnosti a navrhl ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou. 12. Městský soud v Praze uvedl, že ve věci neshledal existenci odpovědnostních titulů, tj. nezákonného rozhodnutí i nesprávného úředního postupu, ani příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Otázkou vzniku škody se tak nezabýval. Ve shodě se soudem prvního stupně založil své rozhodnutí na závěru, že nejsou naplněny zákonné předpoklady pro uplatnění náhrady nákladů řízení jako škody dle ust. § 31 zákona o odpovědnosti za škodu (viz odst. 21 rozhodnutí odvolacího soudu). O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů pak rozhodl s ohledem na úspěch žalované ve sporu dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. 13. Také Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodnutí ve věci považuje podle svého vyjádření za ústavně konformní. Uvedl, že je sice pravdou, že žalobce byl nucen uhradit v rámci náhrady nákladů naříkaného řízení i částku soudního poplatku uhrazenou za protistranou důvodně podané odvolání, nicméně pravou příčinou, proč se tak stalo, je to, že žalobce zahájil řízení, ve kterém byl nakonec neúspěšný. Tedy svá práva hájil nedůvodně a nese náklady tohoto. Není prý porušením ústavních práv žalobce, pokud neúspěšný účastník řízení hradí náklady, které v řízení vznikly. Ani v rámci kompenzačního řízení nelze dle soudu akceptovat, aby odškodňující soud přehodnocoval rozhodovací činnost soudu v řízení naříkaném, k tomu slouží institut opravných prostředků a ten právě zde svoji roli splnil. I když to bylo pro poškozeného nákladné, to však podle vyjádření soudu není protiústavní. 14. Ú