II.ÚS 1475/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1475/25 ze dne 2. 7. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře č. j. 15 Co 124/2025-1100 ze dne 25. 3. 2025 a č. j. 15 Co 166, 167/2025-1201, ze dne 29. 4. 2025 a usnesením Okresního soudu v Pelhřimově č. j. 6 Nc 1017/2023-1058 ze dne 4. 3. 2025, č. j. 6 Nc 1017/2023-1072 ze dne 6. 3. 2025 a č. j. 6 Nc 1017/2023-1074 ze dne 6. 3. 2025, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Pelhřimově, jako účastníků řízení, a dále a) I. K., zastoupené Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem, sídlem náměstí Václava Hanky 828, Dvůr Králové nad Labem, nezletilých b) M. K., c) V. K. a d) K. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace procesního vývoje 1. U Okresního soudu v Pelhřimově ("okresní soud soud") probíhá řízení o úpravu styku stěžovatele (též jako "otec") s nezletilými vedlejšími účastníky ("děti"), kteří byly svěřeni do péče vedlejší účastnice a) ["matka"]. Předběžným opatřením ze dne 10. 8. 2023 byl stanoven styk otce s dětmi v každém sudém týdnu v roce, v úterý a ve čtvrtek od 16:00 do 18:30 hodin a v lichém týdnu v roce, ve středu od 16:00 do 18:30 hodin a v sobotu od 10:00 do 18:00 hodin. Dne 3. 10. 2024 byl nařízení tříměsíční navykací plán s asistovaným stykem, který byl ukončen dne 18. 2. 2025. 2. Ve dnech 4. a 6. března 2025 vydal okresní soud tři napadená usnesení: - č. j. 6 Nc 1017/2023-1058, jímž jmenoval opatrovníkem nezletilých vedlejších účastníků c) a d) pro řízení o nařízení předběžného opatření Město H. (výrok I) a zamítl návrh stěžovatele na zatímní svěření nezletilých do jeho péče a stanovení podmínek kontrolovaného styku s matkou (výrok II); - č. j. 6 Nc 1017/2023-1074, jímž zamítl návrh stěžovatele na uložení pokuty matce za maření výkonu předběžného opatření a eventuální návrh na umístění dětí do neutrálního výchovného prostředí (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II); - č. j. 6 Nc 1017/2023-1072, jímž změnil předběžné opatření ze dne 10. 8. 2023 tak, že se styk stěžovatele s dětmi po dobu řízení neupravuje. 3. Proti těmto usnesením podal stěžovatel odvolání, o nichž Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ("odvolací soud") rozhodl dvěma napadenými usneseními následovně: - usnesením č. j. 15 Co 124/2025-1100 potvrdil usnesení okresního soudu č. j. 6 Nc 1017/2023-1058 ve výroku, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na zatímní svěření nezletilých vedlejších účastníků c) a d) do jeho péče a stanovení podmínek kontrolovaného styku s matkou; - usnesením č. j. 15 Co 166/2025-1201 potvrdil usnesení okresního soudu č. j. 6 Nc 1017/2023-1074 v části o zamítnutí návrhu na uložení pokuty matce (výrok I); v části týkající se zamítnutí eventuálního návrhu na umístění dětí do neutrálního prostředí jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II) a potvrdil usnesení okresního soudu č. j. 6 Nc 1017/2023 - 1072, jímž bylo změněno předběžné opatření ze dne 10. 8. 2023 tak, že se styk stěžovatele s dětmi po dobu řízení neupravuje (výrok III). 4. Soudy neshledaly změnu poměrů, která by odůvodňovala stěžovatelem navrhované změny výchovného prostředí dětí či rozsahu styku nebo péče. Naopak dospěly k závěru, že se styk původně stanovený předběžným opatřením ze dne 10. 8. 2023 vzhledem k negativnímu postoji dětí neuskutečňuje, a proto je v rámci zklidnění situace vhodné do meritorního rozhodnutí o stanovení styku jej zatímně neupravovat. II. Argumentace stěžovatele 5. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 3, čl. 6 odst. 2 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 6. Podle stěžovatele soudy při rozhodování o úpravě styku s dětmi a změně výchovného prostředí nezjistily skutkový stav dostatečně. Bez kritického vyhodnocení vycházely především z vyjádření dětí. Zcela opomněly stěžovatelovy důkazní návrhy, jako jsou komunikace s matkou přes WhatsApp, audio a videonahrávky, svědecké výpovědi či usnesení správního orgánu o přestupku matky a jejího otce, které měly podle něj doložit manipulativní chování matky a její snahu odcizit děti otci. Soudy rovněž ignorovaly zpřetrhání vazeb dětí na širší rodinu ze stěžovatelovy strany. 7. Stěžovatel dále namítá, že se soudy nevypořádaly s příčinami odmítavého postoje dětí k němu a rezignovaly na aktivní řešení vzniklé situace. V rozporu s judikaturou Ústavního soudu a závěrů rodinněprávního sympozia Justiční akademie své rozhodnutí založily pouze na únavě dětí a odmítání kontaktu, aniž by zkoumaly, zda se na tomto postoji nepodílí manipulace ze strany matky, která podle stěžovatele soustavně bránila jeho kontaktu s dětmi. Namítá rovněž, že mu nebylo vyhověno v návrhu na uložení pokuty matce za neplnění povinností, přestože v minulosti taková sankce již uložena byla. Tím soudy podle něj pouze konzervují závadný stav, který ohrožuje právo dětí na kontakt s oběma rodiči. 8. Kromě věcných výhrad stěžovatel namítá i procesní pochybení. Kritizuje nekoncentrované řízení u okresního soudu, které vedlo k nesrozumitelným a vnitřně rozporným rozhodnutím, jež zavdávají pochybnosti o odborném rozhodování. Výsledkem podle něj je nepřehlednost, průtahy a právní nejistota. Zdůrazňuje, že v obdobných případech je čas klíčovým faktorem, a odkládání řešení vede jen k dalšímu odcizení a poškození rodinných vazeb. 9. Stěžovatel požádal o přednostní projednání věci vzhledem k její povaze a závažnosti. III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost byla oprávněnou a řádně zastoupenou osobou podána včas (§ 30 odst. 1 a § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost není ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná proti výroku II usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 4. 2025 a části I výroku usnesení okresního soudu č. l. 1074 o zamítnutí návrhu na umístnění dětí do neutrálního prostředí, neboť v tomto rozsahu byla věc vrácena zpět okresnímu soudu k dalšímu řízení, a tudíž v této části nebyla věc pravomocně skončena. Dále není ústavní stížnost přípustná proti výroku I usnesení okresního soudu č. l. 1058 o jmenování opatrovníka, neboť proti tomuto výroku nepodal stěžovatel odvolání, a tudíž řádně nevyčerpal dostupné prostředky ochrany práv. Ve zbývajícím rozsahu je ústavní stížnost přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. IV. Vyjádření k ústavní stížnosti 11. Nalézací soud uvedl, že v průběhu řízení byl ustanoven znalec, jehož posudek otec napadl a navrhl revizi, k níž byl následně ustanoven jiný znalec, kterému byly zaslány podklady dne 2. 4. 2025 a na jehož posudek se nyní vyčkává. Soud rovněž rozhodoval o návrhu prarodičů z otcovy strany na úpravu styku, návrhu otce na zproštění opatrovníka a zpětvzetí návrhu matky. Probíhá také řízení o nahrazení souhlasu otce ke změně zubního lékaře. Soud odmítl námitky stěžovatele týkající se nečinnosti i formálních pochybení - s tím, že spis byl po většinu času u odvolacího či Ústavního soudu. O důkazních návrzích stěžovatele rozhodne v řízení ve věci samé, které zatím nebylo skončeno. 12. Odvolací soud zdůraznil, že napadená rozhodnutí nelze posuzovat izolovaně, ale v kontextu průběhu celého řízení. Děti podle odvolacího soudu dlouhodobě a konzistentně odmítají kontakt s otcem, což má příčiny jak na straně matky, tak i otce, zejména v jeho dřívějším chování. Navrhovaná řešení otce (ústavní péče nebo svěření dětí do jeho péče) představují nepřiměřené zásahy do života dětí, které jsou v péči matky spokojené. Soudy využily různé nástroje (terapie, asistované styky), které však ke zlepšení vztahu mezi otcem a dětmi nevedly. Odvolací soud považuje za důležité dát dětem prostor a nevynucovat styk; nepopírá, že rodiče nesou podíl na vzniku konfliktu, avšak neshledává v dosavadním procesním postupu pochybení, která by měla ústavněprávní rozměr, a navrhuje ústavní stížnost odmítnout. 13. Matka považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. Uvádí, že odborníci opakovaně konstatovali, že vztah dětí k otci je hluboce narušený v důsledku jeho nevhodného chování, autoritativního a direktivního přístupu, absence emoční podpory a neochoty naslouchat potřebám dětí. Podle všech odborných závěrů je nucený styk v současnosti zcela nevhodný. Matka dále zdůrazňuje, že ze zpráv opatrovníka plyne její součinnost, vstřícnost a ochota podporovat vztah dětí s druhým rodičem v mezích respektujících jejich psychický stav. Žádné známky manipulace ze strany matky přitom nebyly shledány. Matka považuje otcův návrh na ústavní výchovu dětí za