II.ÚS 1487/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1487/23 ze dne 21. 2. 2024 N 31/122 SbNU 312 Nezohlednění zdravotních obtíží studujícího zletilého dítěte při rozhodování soudu o výživném   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky A. S., zastoupené Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2023 č. j. 21 Co 110/2021-1024, 21 Co 111/2021, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a I. S., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Radilem, advokátem, sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7 - Bubeneč, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Výrokem I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2023 č. j. 21 Co 110/2021-1024, 21 Co 111/2021 v části, kterou byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. září 2020 č. j. 12 C 357/2015-805, ve znění opravného usnesení ze dne 4. prosince 2020 č. j. 12 C 357/2015-850, ve výroku I ohledně období od 1. srpna 2015 do 14. ledna 2018 a ve výroku III ohledně dlužného výživného za toto období ve výši 294 516 Kč, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Nákladovým výrokem IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2023 č. j. 21 Co 110/2021-1024, 21 Co 111/2021 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2023 č. j. 21 Co 110/2021-1024, 21 Co 111/2021 se v části výroku I, kterou byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. září 2020 č. j. 12 C 357/2015-805, ve znění opravného usnesení ze dne 4. prosince 2020 č. j. 12 C 357/2015-850, ve výroku I ohledně období od 1. srpna 2015 do 14. ledna 2018 a ve výroku III ohledně dlužného výživného ve výši 294 516 Kč za toto období, a v nákladových výrocích III a IV zrušuje. IV. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost odmítá. V. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelce nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka rovněž navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku IV napadeného rozsudku (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a uložil Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 12 C 357/2015 se podává, že se stěžovatelka - jakožto zletilá dcera vedlejšího účastníka (dále též "otec") - žalobou domáhala, aby otci byla uložena povinnost platit jí výživné. Obvodní soud rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 10. 9. 2020 č. j. 12 C 357/2015-805, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 12. 2020 č. j. 12 C 357/2015-850. Otci uložil povinnost přispívat na výživu stěžovatelky částkou 10 000 Kč měsíčně ode dne 1. 8. 2015 (výrok I) a ve zbytku - co do částky 2 000 Kč měsíčně - žalobu zamítl (výrok II). Zároveň uložil otci povinnost uhradit dlužné výživné za dobu od 1. 8. 2015 do 10. 9. 2020 v celkové výši 613 333 Kč (výrok III). Rozhodl o povinnosti otce zaplatit stěžovatelce a České republice náhradu nákladů řízení (výroky IV a V), které následně vyčíslil v usnesení ze dne 20. 1. 2021 č. j. 12 C 357/2015-853. 3. Obvodní soud shrnul, že stěžovatelka kontinuálně pokračovala ve studiu v oboru anglický a ruský jazyk se zaměřením na vzdělávání na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (dále jen "pedagogická fakulta") bez odchylky v zaměření od 2012 do 2020. Studium dvakrát ukončila pro nesplnění požadavků Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy (v prosinci 2014 a lednu 2018). Potřetí, v dubnu 2020, zanechala studia z finančních důvodů. Ve studiu pokračovala distančně na Soukromé vysoké škole Blagoevgrad v Bulharsku v oboru obchodní administrativa. Uzavřel, že stěžovatelka rozšiřovala možnosti svého uplatnění na trhu práce a odmítl argument otce o účelovosti studia. Shledal, že studijní neúspěchy a průtahy nelze klást za vinu výlučně stěžovatelce, nahlížel na ně v kontextu vyhrocených rodinných vztahů, které vyústily ve vynucené vystěhování stěžovatelky ze společné domácnosti, a z nich plynoucích soudních sporů, majících vliv na její psychický stav. Obvodní soud vzal za prokázané úsilí a pokusy stěžovatelky ve vzdělávání pokračovat a uvedl, že nepříznivou situaci stěžovatelky a s ní související déletrvající studium a neúspěch vyvolali její rodiče. 4. K odvolání stěžovatelky i jejího otce městský soud rozsudkem ze dne 6. 10. 2021 č. j. 21 Co 110/2021-940, 21 Co 111/2021 změnil rozsudek obvodního soudu ve výrocích I a III tak, že žalobu zamítl i ve zbylém rozsahu (výrok I), a ve výroku II jej potvrdil (výrok II). Uložil stěžovatelce nahradit České republice náklady řízení ve výši 1 050 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). 5. V odůvodnění městský soud odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu k vyživovací povinnosti rodiče vůči zletilému studujícímu dítěti - konkrétně na usnesení ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1247/13 a nález ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14 (N 182/74 SbNU 591); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz. Uzavřel, že stěžovatelce nárok na výživné nevznikl, neboť studium nepředstavovalo soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí povolání a v jeho průběhu se stěžovatelka byla schopna sama živit. Ačkoli studovala na pedagogické fakultě stejný obor třikrát, po bezmála osmi letech studia se jí přesto nepodařilo získat potřebný počet kreditů a bakalářské studium úspěšně dokončit. Městský soud se neztotožnil se závěrem obvodního soudu ohledně vlivu rodinných neshod na studijní neúspěchy stěžovatelky, ani se závěrem, že důvodem pro finální ukončení stěžovatelčina studia v roce 2020 byl nedostatek finančních prostředků. Uzavřel, že kdyby stěžovatelka studovala řádně a splnila studijní požadavky v průběhu předepsané doby, studijní poplatky by jí vyměřeny nebyly. Na rozdíl od obvodního soudu shledal, že zahraniční studium, navíc v distanční formě, oborově nenavazovalo na předchozí pedagogické vzdělávání, nejednalo se tedy o pokračování v přípravě na budoucí povolání. 6. Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka ústavní stížností. Ústavní soud stížnosti vyhověl pro porušení práva na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a rozsudek městského soudu nálezem ze dne sp. zn. I. ÚS 3477/21 zrušil. Shledal, že městský soud dospěl ke skutkovým závěrům, aniž zopakoval důkazy, na nichž svá odlišná skutková zjištění postavil obvodní soud (listinné důkazy, svědecké výpovědi, videozáznam). Městský soud tak jednak popřel právo účastníků řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, jednak porušil zásadu přímosti dokazování i v rovině zajištění objektivity soudního rozhodování. Rozsudek městského soudu také trpěl deficitem řádného odůvodnění. Jednalo se navíc o překvapivé rozhodnutí, poněvadž městský soud nepoučil účastníky odvolacího řízení, že hodlá vycházet z jiných skutkových zjištění, než mohli vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení předvídat. Městský soud - ač se jednalo o řízení sporné podléhající koncentraci řízení a neúplné apelaci v odvolacím řízení - nevysvětlil, proč přikročil k doplnění dokazování dvěma novými listinnými důkazy, jež si sám opatřil. Konečně se podle Ústavního soudu městský soud řádně nevypořádal se stěžovatelčiným důkazním návrhem k úspěšnému dokončení distančního bakalářského studia v zahraničí. Ústavní soud závěrem konstatoval, že bude povinností městského soudu, aby - vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy) - znovu rozhodl o odvolání stěžovatelky a vedlejšího účastníka a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí městského soudu rušil čistě z procesních důvodů, uvedl, že svým rozhodnutím nijak nepředjímá výsledek sporu ohledně vyživovací povinnosti vedlejšího účastníka vůči stěžovatelce a ani se k jeho podstatě jinak nevyjadřuje, ať již výs