II.ÚS 1489/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1489/22 ze dne 9. 5. 2023 N 79/118 SbNU 65 Neodůvodněné rozhodnutí o (ne)svěření dětí do asymetrické střídavé péče   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Nelly Pelc Vostrou, advokátkou, sídlem Čs. armády 371/11, Praha 6 - Bubeneč, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2022 č. j. 14 Co 4/2022-114 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. října 2021 č. j. 50 Nc 6313/2020-85, 22 P a Nc 467/2020, 22 P a Nc 468/2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení a 1) D. P., zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem, sídlem náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3 - Vinohrady, 2) nezletilé A. P. a 3) nezletilého A. P., zastoupených opatrovníkem městskou částí Praha 16, sídlem Václava Balého 23/3, Praha 5 - Radotín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. října 2021 č. j. 50 Nc 6313/2020-85, 22 P a Nc 467/2020, 22 P a Nc 468/2020 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2022 č. j. 14 Co 4/2022-114 bylo porušeno právo stěžovatele na péči o děti a jejich výchovu zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. října 2021 č. j. 50 Nc 6313/2020-85, 22 P a Nc 467/2020, 22 P a Nc 468/2020 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2022 č. j. 14 Co 4/2022-114 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozsudků Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") z důvodu porušení ústavně zaručených práv podle čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Vedlejší účastnice D. P. (dále jen "matka") a stěžovatel (dále i jako "otec") jsou rodiči nezletilých dětí - vedlejší účastnice A. P. (dále jen "dcera") a vedlejšího účastníka A. P. (dále jen "syn"). Matka podala dne 6. 11. 2020 u obvodního soudu návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí, které žádala svěřit do své výlučné péče. Stěžovatel naproti tomu navrhoval, aby byly děti svěřeny do střídavé péče obou rodičů; ze svého požadavku na stanovení stejnoměrné střídavé péče později upustil a navrhl nestejnoměrnou střídavou péči, v jejímž rámci by o děti pečoval od čtvrtka lichého týdne do úterý sudého týdne a ve čtvrtek odpoledne sudého týdne; případně od čtvrtka lichého týdne do pondělí sudého týdne, ve čtvrtek odpoledne sudého týdne a v pondělí odpoledne lichého týdne. 3. Napadeným rozsudkem obvodní soud svěřil obě děti do výlučné péče matky (výrok I) a uložil otci povinnost přispívat na výživu dcery 7 000 Kč měsíčně a na výživu syna 6 000 Kč měsíčně ode dne právní moci rozhodnutí (výrok II). Pravidelný styk otce s dětmi stanovil v době od čtvrtka lichého týdne od 14:00 do pondělí sudého týdne do začátku školní docházky a ve čtvrtek sudého týdne od 14:00 do 18:30 s tím, že místem předání je vždy ve čtvrtek místo bydliště matky a v pondělí školní zařízení dětí (výrok III). Styk otce s dětmi v období letních prázdnin stanovil obvodní soud v rozsahu čtyř týdnů v pevných termínech (výrok IV); určil i styk v průběhu dalších prázdnin a svátků (výroky V až VIII), vždy s předáním v místě bydliště matky (výrok IX). Obvodní soud dále stanovil, že rozhodnutí platí i pro dobu po rozvodu (výrok X), a rozhodl o nákladech řízení (XI). 4. Své skutkové závěry učinil obvodní soud z účastnické výpovědi matky ze dne 11. 2. 2021, účastnické výpovědi otce ze dne 8. 9. 2021, vyjádření matky při jednání dne 8. 9. 2021, vyjádření dcery při jednání dne 13. 10. 2021 a z potvrzení zaměstnavatelů obou rodičů o jejich příjmech. Na základě toho obvodní soud dovodil, že je v zájmu dětí, aby byly svěřeny do výlučné péče matky, v jejíž faktické péči se již nyní nacházejí, a aby byl otci stanoven rozšířený styk. Vzal za prokázané, že děti byly od narození převážně v péči matky, zatímco otec zajišťoval rodinu po finanční stránce. Neměl pochyby o schopnostech otce zabezpečit potřeby dětí, měl však za to, že dětem nejlépe vyhovuje model péče navrhovaný matkou; ten je již mezi rodiči na základě jejich předchozí domluvy praktikován. Obvodní soud přihlédl i ke stanovisku dcery, která uvedla, že má ráda oba rodiče, ale přeje si být více času s matkou. Rozpad vztahu představuje podle obvodního soudu značný zásah do života dětí, jejichž přáním - jež vyjádřila dcera - je, aby byly rodiče opět spolu; je potřeba, aby rodiče postupovali vůči dětem co nejvíce ohleduplně. Dohodou rodičů se podařilo najít model péče, na který si děti zvykly, který jim vyhovuje a který - dle názoru obvodního soudu - reflektuje právo dětí na výchovu oběma rodiči; je v zájmu nezletilých, aby tento funkční model pokračoval i nadále, a naopak není v jejich zájmu jej měnit tak, jak požaduje otec. Je přitom podle obvodního soudu lhostejné, zda se model péče nazývá výlučnou péčí jednoho rodiče nebo střídavou péčí. Styk otce s dětmi v období prázdnin a svátků stanovil obvodní soud proporcionálně, aby děti mohly prožívat sváteční chvíle s oběma rodiči. Při stanovení výše výživného vzal v potaz, že matka má vzhledem k svému vysokoškolskému vzdělání potenciál vydělávat minimálně dvojnásobek oproti aktuálnímu výdělku 10 000 Kč měsíčně. Povinnost hradit výživné nestanovil otci zpětně, neboť měl za prokázané, že otec doposud řádně uspokojoval potřeby dětí, když pravidelně přispíval na jejich výživu částkou 10 000 Kč měsíčně a hradil i jejich další výdaje. Neuvěřil přitom tvrzení matky, že výdaje na děti jdoucí nad rámec této částky hradila ona; s ohledem na výši jejího výdělku a nákladů na bydlení musely prostředky na dodatečné výdaje pocházet od otce. 5. Rozsudek obvodního soudu napadl stěžovatel odvoláním. Předně namítal, že v daném případě byla naplněna kritéria pro svěření dětí do střídavé péče obou rodičů, jak vyplývají z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683) (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz). Není lhostejné, zda soud zvolí péči střídavou nebo výlučnou; z modelu péče je laicky dovozován odlišný podíl rodičů na rozhodování o dětech. Na model péče nelze usuzovat z výslechu dcery, která se k němu nevyjadřovala; nelze na ni přenášet odpovědnost za výsledek řízení. Stávající rozsah běžného styku označil stěžovatel za nedostatečný, neboť se jednalo o dočasný ústupek z jeho strany; obvodní soud se nevypořádal s jeho argumenty a pouze nekriticky převzal tvrzení matky, aniž zjišťoval, zda matka skutečně tlumočí názor dětí. Přání dcery stěžovatel zohlednil ve své závěrečné řeči, kdy navrhoval střídavou péči nestejnoměrnou ve prospěch matky. Stěžovatel dále nesouhlasil s předáváním dětí v místě bydliště matky a brojil i proti pevnému stanovení termínu styku o letních prázdninách; ten je pro stěžovatele zcela překvapivý, nezohledňuje samostatný program dětí a je omezující. 6. Matka naopak požadovala rozsudek obvodního soudu potvrdit. Taktéž orgán sociálně-právní ochrany dětí - městská část Praha 16 (dále jen "OSPOD") navrhl potvrzení rozsudku s odůvodněním, že řešení přijaté obvodním soudem je v zájmu dětí, jež jsou vystresovány absencí komunikace mezi rodiči, ta je však pro střídavou výchovu stěžejní; ohledně styku o letních prázdninách se pak OSPOD přiklonil k návrhu otce, neboť pevně stanovený termín není praktický. 7. V řízení o odvolání městský soud doplnil dokazování podklady prokazujícími příjmové poměry rodičů a jejich výslechem. Následně dospěl k závěru, že odvolání otce je převážně nedůvodné. 8. Městský soud v napadeném rozsudku úvodem shrnul závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 a nálezu ze dne 2. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 2661/10 (N 219/59 SbNU 167). Posléze konstatoval, že v posuzované věci byl za dobu společného soužití rodičů nastaven model jejich výrazně rozdělné role, kdy se otec věnoval převážně materiálnímu zabezpečení rodiny a matka pečovala o děti; ty jsou na tento model rodiny zvyklé a vyhovuje jim, což potvrdila i dcera, která vyjádřila přání být více s matkou. O inklinaci k matce podle městského soudu svědčí i obvodním soudem zjištěný fakt, že se děti při konfliktech rodičů přiklánějí k matce; pokud tedy matka odmítáním střídavé výchovy tlumočí názory dětí, nelze její postoj považovat za jednostranný, svévolný a účelový. Městský soud dále uvedl, že vzájemná komunikace, jež je pro střídavou výchovu stěžejní, je na velmi špatné úrovni; viníkem přitom není jen matka, neboť otec má sklony k fabulaci a manipulativnímu chování, kdy prioritně uvádí fakta podporující jeho návrhy. Dle městského soudu nelze pominout,