II.ÚS 1532/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1532/24 ze dne 29. 8. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky A. S., zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2024 č. j. 25 Cdo 1618/2023-645, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2022 č. j. 58 Co 335/2022- 607 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. června 2022 č. j. 18 C 361/2015-545, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti DER Touristik CZ a. s., sídlem Babákova 2390/2, Praha 11 - Chodov, a J. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka v roce 2005 na zájezdu do Egypta organizovaného obchodní společností Cestovní kancelář FISCHER, a. s., utrpěla úraz, v důsledku kterého trpí trvalým ochrnutím dolní části těla, je upoutána na invalidní vozík, pozbyla soběstačnosti a je tak odkázána na péči druhých. Soudy v jiných řízeních vedených mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a), vedlejším účastníkem, jejím manželem, jako žalobcem b), a vedlejší účastnicí jako žalovanou dospěly pravomocně k závěru, že za újmu způsobenou úrazem stěžovatelky a jeho následky odpovídá zájezd zajišťující cestovní kancelář, jejíž právní nástupkyní je vedlejší účastnice. Současně obecné soudy dospěly k závěru, že právní úprava neumožňuje stěžovatelce vůči vedlejší účastnici přiznat do budoucna nárok na rentu, tedy pravidelně vyplácenou částku. Proto stěžovatelka vede řadu řízení, v nichž se po vedlejší účastnici domáhá vždy za určité období zpětně náhrady nákladů na léčení a na péči o svoji osobu. V jednom z takových řízení byla vydána napadená rozhodnutí. 3. V nyní posuzované věci se původně stěžovatelka a vedlejší účastník domáhali po vedlejší účastnici zaplacení 3 805 Kč představující náklady na léky, které vynaložili v období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 v příčinné souvislosti s úrazem, který stěžovatelka utrpěla v roce 2005 na zájezdu do Egypta, za nějž odpovídá vedlejší účastnice. Dále požadovali zaplacení částky 336 660 Kč představující náklady na zajištění péče o stěžovatelku (základní obsluhy stěžovatelky) za období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015, přičemž tuto pomoc stěžovatelce poskytuje její manžel. V žalobě tvrdili, že tuto pomoc poskytuje v rozsahu 15,5 hodiny denně (120 Kč za jednu hodinu), za což požadovali 1 860 Kč denně (336 660 Kč za celé rozhodné období). 4. V předmětné věci bylo rozhodnuto nejprve rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 23. 2. 2017 č. j. 18 C 361/2015-151, jímž bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 21. 9. 2017 č. j. 58 Co 198/2017-205 rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku II. ve vztahu mezi vedlejším účastníkem a vedlejší účastnicí změnil tak, že žalobu se žádostí o zaplacení 336 660 Kč s příslušenstvím zamítl, ve zbývajícím rozsahu rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 31. 10. 2018 č. j. 25 Cdo 1292/2018-276 dovolání vedlejší účastnice odmítl. Obvodní soud rozsudkem ze dne 13. 7. 2019 č. j. 18 C 361/2015-333 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce a vedlejšímu účastníkovi částku 3 805 Kč, stěžovatelce částku 312 660 Kč s příslušenstvím, ve vztahu ke stěžovatelce žalobu ohledně částky 24 000 Kč s příslušenstvím zamítl. Městský soud rozsudkem ze dne 17. 10. 2019 č. j. 58 Co 309/2019-391 rozsudek obvodního soudu ve výroku o platební povinnosti vedlejší účastnice ve výši 3 805 Kč s příslušenstvím vůči stěžovatelce a vedlejšímu účastníkovi a v části výroku o povinnosti zaplatit stěžovatelce 83 000 Kč s příslušenstvím potvrdil, ve zbývající části vyhovujícího výroku jej změnil tak, že žalobu o zaplacení 229 660 Kč s příslušenstvím zamítl (zamítavý výrok obvodního soudu co do požadavku na úhradu 24 000 Kč s příslušenstvím zůstal odvoláním nedotčen). Nejvyšší soud k dovolání stěžovatelky rozsudkem ze dne 31. 3. 2021 č. j. 25 Cdo 289/2020-428 rozsudek městského soudu v části výroku I., jíž byl změněn rozsudek obvodního soudu tak, že žaloba co do požadavku stěžovatelky na zaplacení částky 229 660 Kč s příslušenstvím se zamítá a v nákladových výrocích II., IV., zrušil a věc vrátil městskému soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Následně byl usnesením městského soudu ze dne 10. 6. 2021 č. j. 58 Co 309/2019-468 rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku II. o věci samé, bylo-li jím rozhodnuto o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovatelce 229 660 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku V. zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok stěžovatelky, představující náklady na péči poskytovanou blízkou osobou, manželem stěžovatelky za období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015, kterou stěžovatelka potřebuje s ohledem na svůj zdravotní stav poté, co utrpěla v roce 2005 při zájezdu do Egypta úraz. Městský soud uložil obvodnímu soudu, aby postavil najisto, jaké úkony ve smyslu výčtu obsaženého ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 505/2006 Sb."), si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o stěžovatelku a jaká je jejich časová náročnost. V tomto směru bylo na obvodním soudu, aby vyzval stěžovatelku podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Dále obvodnímu soudu uložil, aby se vypořádal s předloženým znaleckým posudkem MUDr. Jana Boháče č. 508/34/2020 ze dne 12. 5. 2021. 5. Obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku ve výši 201 760 Kč s příslušenstvím, představující finanční prostředky na zajištění péče o stěžovatelku od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 (výrok I.), žalobu se žádostí o zaplacení částky 27 900 Kč s příslušenstvím ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí zamítl (výrok II.), ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení (výrok III.). Obvodní soud shrnul, že předmětem řízení zůstal pouze nárok stěžovatelky, představující náklady na péči poskytovanou blízkou osobou, manželem stěžovatelky za období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015. Vztahy mezi účastníky posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), a dovodil odpovědnost vedlejší účastnice za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou autobusu při plnění závazků z cestovní smlouvy (§ 852i občanského zákoníku). S odkazem na vyhlášku č. 505/2006 Sb. vyšel obvodní soud z limitu, který je stanoven pro ceny účtované profesionálními pečovatelskými službami ve výši 130 Kč za jednu hodinu, když tento limit je tzv. stěžejním referenčním bodem pro náležitou a ústavně souladnou úvahu soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. pro stanovení kompenzace za leden 2015 až červen 2015. Stěžovatelka vycházela z částky 120 Kč za hodinu a v souladu s výše stanoveným limitem, kdy časový rozsah péče činící 15,5 hodiny denně je přiměřený, stěžovatelce náleží za každý den částka 1 860 Kč. Z celkového počtu dní je nutno odečíst dobu, kdy stěžovatelka pobývala v rehabilitačním zařízení ode dne 18. 2. 2015 do 4. 3. 2015 (15 dní) a zohlednit příspěvek na péči, který jí byl poskytnut za 6 měsíců ve výši 6 x 4 000 Kč, celkem 24 000 Kč. Obvodní soud uzavřel, že žaloba je tak důvodná ohledně částky 201 760 Kč, ve zbývajícím rozsahu obvodní soud žalobu ohledně částky 27 900 Kč zamítl. 6. K odvolání vedlejší účastnice městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu v části výroku o platební povinnosti vedlejší účastnice ve výši 201 760 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu ohledně částky 119 520 Kč s příslušenstvím zamítl, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Rovněž městský soud vyšel ze zjištění, že limit stanovený pro ceny účtované profesionálními pečovatelskými službami podle