II.ÚS 1542/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1542/22 ze dne 28. 6. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky SILMET Příbram a.s. sídlem Příbram III/168, zastoupená Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti rozsudkům Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 252/2021-269 ze dne 16. března 2022, Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě č. j. 72 Co 153/2020-220 ze dne 10. září 2020, a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 6 C188/2018-192 ze dne 14. února 2020, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadená rozhodnutí 1. Stěžovatelka se na Ústavní soud obrací se stížností neb se obecné soudy v záhlaví specifikovanými rozhodnutími dopustily nesprávného právního posouzení věci, které zasáhlo do ústavního práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod, potažmo čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Ústavní soud předesílá, že v nyní projednávané věci zasáhl Nejvyšší soud kasačním rozsudkem. Žalobou podanou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou dne 22. 12. 2018 se žalobci (vedlejší účastníci) domáhali určení, že nemovité věci [pozemky o výměře 307 m2, na kterém je postavena stavba, a pozemek (zahrada) o výměře 1 702 m2], nejsou zatíženy zástavním právem smluvním zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 16. 2. 2016, zajišťujícím pohledávku stěžovatelky, jakožto žalované v řízení před obecnými soudy. Vedlejší účastníci jsou manželé již od roku 1996 a dům na předmětných pozemcích začali stavět svépomocí za trvání jejich manželství. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 7. 2010 a od té doby mají vedlejší účastníci a jejich dvě děti v domě nejen hlášeno bydliště, ale mají zde i výhradní rodinnou domácnost. Dům tedy od počátku svého vzniku náležel do společného jmění manželů, přesto zástavní smlouvu uzavřel se stěžovatelkou pouze vedlejší účastník, aniž by o tom vedlejší účastnici informoval. Ta se dovolala neplatnosti zástavní smlouvy, neboť s ní nikdy nevyslovila souhlas. Zástavní smlouva byla dle žaloby neplatná i ve smyslu § 747 občanského zákoníku, neboť v předmětných nemovitých věcech se nachází výhradní rodinná domácnost vedlejších účastníků a jejich dětí. Stěžovatelka ve své argumentaci především namítala, že pozemky nabyl vedlejší účastník ještě před uzavřením manželství, proto jsou v jeho výlučném vlastnictví a zároveň v nich není situovaná rodinná domácnost. U domu jsou to právě vedlejší účastníci, kdo je zodpovědný za nesoulad skutečného stavu a stavu evidovaného v katastru nemovitostí; proto je nutné aplikovat § 984 občanského zákoníku. Stěžovatelka se hájila, že byla v dobré víře, že se v předmětném rodinném domě rodinná domácnost nenachází. 3. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou žalobě vyhověl, když rozhodl napadeným rozsudkem ve výroku I. tak, že se určuje, že nemovité věci, a to pozemek parc. č. X1, jehož součásti je stavba č. p. X2, a pozemek parc. č. X3, zapsané na LV č. X4 v k. ú. a obci Velká Bíteš u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Velké Meziříčí, nejsou zatíženy zástavním právem smluvním zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 16. 2. 2016, zajišťujícím pohledávku žalobkyně z titulu neuhrazené kupní ceny za dodané, resp. odebrané zboží na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2014. Soud prvního stupně dospěl k tomu závěru, že v jím posuzované věci nebyly splněny všechny podmínky § 984 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, zakotvujícího zásadu materiální publicity, s odkazem na níž se žalovaná bránila proti podané žalobě žalobců na určení, že nemovitosti, tj. pozemek parc. č. X1, jehož součástí je stavba č. p. X2, a pozemek parc. č. X3, zapsané na LV č. X4 v k. ú. a obci Velká Bíteš u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Velké Meziříčí, nejsou zatíženy zástavním právem smluvním zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 16. 2. 2016, zajišťujícím pohledávku žalované z titulu neuhrazené kupní ceny za dodané, resp. odebrané zboží na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2014, a to z důvodu chybějícího souhlasu žalobce b) jakožto manželky žalobce a) se zatížením předmětných pozemků. Výrokem II. rozhodl, že je stěžovatelka povinna žalobcům nahradit náklady řízení. 4. Na základě odvolání podaného stěžovatelkou pak Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě napadeným rozsudkem rozhodl, že se prvostupňový rozsudek ve výroku I. mění, a to tak, že a) ve výroku I., té jeho části, jíž byla určena neexistence zástavního práva zřízeného podle smlouvy ze dne 16. 2. 2016, zajišťujícího pohledávku "žalobkyně" z titulu neuhrazené kupní ceny za dodané, resp. odebrané zboží na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2014 a zatěžujícího ,, pozemek p. č. X1, jehož součástí je stavba č. p. X2 ", zapsaný na LV č. X4 v katastrálním území a obci Velká Bíteš, pouze tak, že zástavním právem smluvním, zajišťujícím pohledávku žalované, nejsou zatíženy nemovité věci, a to pozemek parc. č. X1 a dále stavba rodinného domu č. p. X2 stojící na pozemku p. č. X1, obojí v katastrálním území a obci Velká Bíteš, a dále b) ve výroku I., té jeho části, jíž byla určena neexistence zástavního práva zřízeného podle smlouvy ze dne 16. 2. 2016 a zatěžujícího pozemek p. č. X3 zapsaný na LV č. X4 v katastrálním území Velká Bíteš, tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá. Dále rozhodl výrokem II., že ve vztahu mezi vedlejší účastnicí a žalovanou stěžovatelkou se vedlejší účastnici náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává, a že vedlejší účastník je povinen zaplatit žalované stěžovatelce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Proti rozhodnutí krajského soudu brojily dovoláním obě strany sporu. Nejvyšší soud odmítl dovolání vedlejších účastníků co do výroku o nákladech řízení. Dovolání stěžovatelky v části zastavil, v části odmítl a částečně mu vyhověl. Zastavil řízení o dovolání stěžovatelky proti prvostupňovému rozhodnutí, neb občanský soudní řád ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit, proto Nejvyšší soud podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil. Dovolání žalované stěžovatelky v části, v níž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, neobsahovalo vymezení rozsahu, v němž je rozhodnutí napadáno. Jediný přípustný dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta prvá o. s. ř.) nenaplnila stěžovatelka svými argumenty ke skutkovému stavu. Jelikož vady nebyly ve lhůtě odstraněny, bylo dovolání stěžovatelky v tomto rozsahu odmítnuto (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 6. Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil v části výroku I., v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba na určení neexistence zástavního práva zamítá, jakož i dále ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení; a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Při řešení otázky, zda a za jakých podmínek se ochrana rodinné domácnosti manželů ve smyslu ustanovení § 747 odst. 1 občanského zákoníku vztahuje i na pozemek přiléhající k domu, dospěl k meritornímu závěru, že druhý manžel se podle ustanovení § 747 občanského zákoníku může domáhat ochrany proti jednání nakládajícího manžela, které může znemožnit nebo ohrozit bydlení manželů nebo rodiny v obydlí jako prostoru jejich soukromé sféry. Je-li tedy smyslem interpretovaného ustanovení ochrana obydlí, v němž se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny ve smyslu doktríny i judikatury, je nutné přistoupit k širšímu výkladu tak, že ochrana se může vztahovat nejenom na vlastní dům jako stavbu a na pozemek, na němž se dům (zpravidla jako jeho součást) nachází, ale i na pozemek k domu přiléhající, tvoří-li s ním jeden funkční celek za účelem bydlení, jestliže předmětné jednání znemožňuje nebo ohrožuje bydlení manželů nebo rodiny. Tímto pozemkem může být (mimo jiné) i pozemek zajišťující přístup k domu nebo pozemek, jenž je přilehlou oplocenou zahradou. V části týkající se určení neexistence zástavního práva zřízeného podle smlouvy ze dne 16. 2. 2016 a zatěžujícího pozemek p. č. X3 v katastrálním území Velká Bíteš tak nebyl rozsudek odvolacího soudu správný, proto Nejvyšší soud tento rozsudek v této části (včetně akcesorických výroků o náhradě nákladů řízení) zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (dle § 243e odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). 7. Ve své ústavní stížn