II.ÚS 1543/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1543/24 ze dne 24. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. Č., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. března 2024 sp. zn. 43 Nt 2887/2023 a usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obchodu s lidmi a nelegální migrace, ze dne 9. října 2023 č. j. NCOZ-3140-455/TČ-2022-411300-O, ze dne 9. října 2023 č. j. NCOZ-3140-454/TČ-2022-411300-O a ze dne 9. října 2023 č. j. NCOZ-3140-453/TČ-2022-411300-O, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obchodu s lidmi a nelegální migrace, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obchodu s lidmi a nelegální migrace (dále jen "policejní orgán"), ze dne 11. října 2023 č. j. NCOZ-3140-551/TČ-2022-411300-O bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele (vedle dalších osob) pro podezření ze spáchání trestného činu kuplířství podle 189 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, kterých se (zkráceně uvedeno) měli dopustit podezřelí tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku května 2022 do 11. 10. 2023, pod hlavičkou, ve prospěch a v zájmu obchodní společnosti X, za účelem dosahování neoprávněného hmotného a majetkového prospěchu, provozovali internetovou inzerci na doménách skupiny webů XXX.cz, jejímž primárním účelem byla nabídka placených sexuálních služeb, jež jejich klienti organizovali či sami poskytovali v podnicích a privátech, a takto jednali s plným vědomím, že jde o inzerci subjektů poskytujících sex za úplatu, a tím umožňovali jiným osobám provozovat prostituci ve zvýšené míře, z čehož inkasovali předem stanovené finanční částky, které tak pocházely z poskytované prostituce, a to jak finančními převody na bankovní účet, tak osobními platbami klientů v hotovosti přímo v sídle spol. X, a uvedené činnosti se dopouštěli jako členové organizované zločinecké skupiny, v rámci níž měli koordinovaně definované dílčí funkční postavení uvnitř skupiny s jasně rozdělenými úkoly. 3. V uvedené věci byly v záhlaví specifikovanými usneseními policejního orgánu podle § 79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěny náhradní hodnoty, a to peněžní prostředky na bankovních účtech stěžovatele a jeho spoluvlastnický podíl na nemovitosti. 4. Stížnosti stěžovatele proti daným usnesením policejního orgánu Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením podle § 146a odst. 2 a § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Po posouzení věci shledal, že předmětné věci a náhradní hodnoty byly zajištěny v souladu se zákonem a že postup policejního orgánu byl správný a zákonný. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že problém představuje výklad pojmu kuplířství a případně kořistění z prostituce. Zdůrazňuje, že prostituce je legální a v daném případě byla provozována v soukromí osob, které tuto činnost inzerovaly. Otázkou podle něj je, kde leží hranice mezi jednáním legálním a nelegálním a jak ji spolehlivě určit. Jde-li o inzerování sexuálních služeb, státní orgány podle něj dlouhodobě proti této inzerci nezasáhly, proto obvinění měli plné právo se domnívat, že pouhé zveřejňování inzerátů leží ještě před hranicí toho, co již je ve vztahu k provozování prostituce trestné. Má za to, že napadená usnesení dostatečně neodůvodňují přiměřenost zajištění a jsou založena na pouhých spekulacích. Znovu tvrdí, že orgány činné v trestním řízení při zajištění vycházely z nesprávného skutkového stavu, nezohlednily-li, že mu na zajištěné bankovní účty přichází i jiné peněžní zdroje, které s projednávanou věcí nemají nic společného. Uvádí, že zisk z podílu ve společnosti X, netvořil podstatnou část jeho příjmů, jak se mylně domnívají orgány činné v trestním řízení. Navíc finanční prostředky zajištěné na jeho bankovních účtech přesahují výnos, který měl z domnělé trestné činnosti mít, zajištění tak nepovažuje za přiměřené. Je přesvědčen, že domnělou trestnou činností nevznikla žádná škoda (viz bod 7 napadeného usnesení obvodního soudu). Cituje četnou judikaturu Ústavního soud, ze které plyne, že jakékoli zajištění je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Obvodní soud podle jeho mínění posoudil zbytnost zajištění toliko paušálně a nijak se nezabýval rozsahem zajištění, což svědčí o libovůli v rozhodování. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 8. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny [srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14 (N 147/78 SbNU 275)]. Zároveň však Ústavní soud ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou (v této věci jde o získaný prospěch - výnos z trestné činnosti) případnou trestnou činností [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429) či usnesení ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04]. 9. Ústavní soud ve své judikaturní praxi formuloval určité požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náleži