II.ÚS 1577/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1577/22 ze dne 29. 8. 2024 Určování výše finanční náhrady za odňatý a nevydaný pozemek   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů: a) Kateřina Hanna, b) Boris Kotal, c) Lumír Kotal, d) Veleslav Kotal, společně zastoupených JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Malostranské náměstí 28, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 856/2022-181 ze dne 2. května 2022, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 233/2021-135 ze dne 24. listopadu 2021 v části, ve které byl odvolacím soudem potvrzen zamítavý výrok o věci samé, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 4 C 718/2018-85 ze dne 21. dubna 2021, v rozsahu výroku V., za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 11a, Praha 3, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 856/2022-181 ze dne 2. 5. 2022 byla porušena základní práva stěžovatelů zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 856/2022-181 ze dne 2. 5. 2022 se ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Předmětem ústavní stížnosti je určování výše finanční náhrady za odňatý a v restituci nevydaný pozemek. 2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 3. Z napadených rozhodnutí, jakož i ústavní stížnosti plynou následující skutečnosti. Stěžovatelé se jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o půdě"), domáhali na České republice - Státním pozemkovém úřadu (vedlejší účastnice) podle § 16 odst. 1 zákona o půdě zaplacení finanční náhrady ve výši 21 234 615 Kč za odňatý a nevydaný pozemek dle PK č. X1 o výměře 4 872 m2 v katastrálním území Strašnice, za nějž jim nebyl poskytnut náhradní pozemek. Žalovaná částka měla představovat aktuální (tržní) cenu předmětného pozemku, jak byla zjištěna ve stěžovateli předloženém znaleckém posudku ze dne 20. 6. 2018, č. 2639/226/2018. 4. Soudy nižších stupňů s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, dovodily, že je namístě stěžovatelům přiznat finanční náhradu ve výši odpovídající šestinásobku ceny předmětného pozemku stanovené v souladu s § 28a zákona o půdě podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále též "vyhláška č. 182/1988 Sb."). 5. Obvodní soud uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce a) částku ve výši 451 269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení (výrok I.). Rozhodl rovněž o povinnosti vedlejší účastnice a) zaplatit stěžovateli b) částku ve výši 2 256 345 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení (výrok II.). Dále vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit každému ze stěžovatelů c) a d) částku ve výši 1 128 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení (výroky III. a IV.). Co do zbylé části žalobu zamítl (výrok V.) a rozhodl o povinnosti vedlejšího účastníka nahradit stěžovatelům k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 172 304 Kč (výrok VI.). 6. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelů a vedlejší účastnice zdůraznil, že v projednávané věci nejsou dány výjimečné okolnosti, jež by odůvodňovaly zvýšení, či snížení této finanční náhrady. Korigoval názor obvodního soudu pouze v otázce úroků z prodlení. Na rozdíl od obvodního soudu konstatoval, že podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě vedlejší účastnice tížila povinnost poskytnout stěžovatelům finanční náhradu do tří let od převzetí písemné výzvy, tedy do 22. 10. 2021, a tudíž se vedlejší účastnice dostala do prodlení s plněním peněžité náhrady dne 23. 10. 2021 (pouze s plněním finanční náhrady ve výši stanovené postupem upraveným v ustanovení § 28a zákona o půdě). Městský soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4139/16 ze dne 18. 7. 2017 a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3508/2018 ze dne 9. 7. 2019. 7. Konkrétně městský soud rozsudek obvodního soudu v části výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu stěžovatelky a) o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 451.269 Kč od 22. 10. 2018 do 22. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 376.057,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 75.211,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil ve znění, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovatelce a) částku 451.269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 75.211,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.). V části výroku II. rozsudek obvodního soudu změnil tak, že zamítl žalobu stěžovatele b) o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 2.256.345,- Kč od 22. 10. 2018 do 22. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1.880.287,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 376.057,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil ve znění, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli b) částku 2.256.345 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 376.057,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení (výrok II.). V části výroku III. rozsudek obvodního soudu změnil tak, že zamítl žalobu stěžovatele c) o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1.128.173 Kč od 22. 10. 2018 do 22. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 940.144,25 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 188.028,75 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil ve znění, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli c) částku 1.128.173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 188.028,75 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení (výrok III.). V části výroku IV. rozsudek obvodního soudu změnil tak, že zamítl žalobu stěžovatele d) o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1.128.173 Kč od 22. 10. 2018 do 22. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 940.144,25 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 188.028,75 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil ve znění, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli d) částku 1.128.173,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 188.028,75 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení (výrok IV.). Ve výroku V. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že se žaloba stěžovatelky a) o zaplacení částky 1.479.981 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení, žaloba stěžovatele b) o zaplacení částky 7.395.337,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení, žaloba stěžovatele c) o zaplacení částky 3.697.668,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení a žaloba stěžovatele d) o zaplacení částky 3.697.668,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení zamítá (výrok V.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI.). 8. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelů (i vedlejší účastnice) odmítl. Nejvyšší soud nepovažoval dovolání za přípustné v rozsahu otázky, zda s přihlédnutím k vývoji tržní ceny pozemků na území hlavního města Prahy a z toho vyplývající možnost zvýšení finanční náhrady na úroveň tržní ceny předmětného pozemku jsou dány důvody pro mimořádné zvýšení šestinásobku ceny. Městský soud se podle něj od ustálené judikatury neodchýlil. II. Ústavní stížnost 9. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti především namítají, že nesouhlasí s výší finanční náhrady dané částkou 4 900 000 Kč, jež jim byla ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o půdě v řízení před obecnými soudy přiznána. Nesouhlasí s tím, že za přiměřenou a rozumnou výši peněžité náhrady lze považovat šestinásobek ceny určené podle vyhlášky. Upozorňují na cenové mapy, podle kterých jim finanční náhrada měla být poskytnuta v částce mnohem vyšší. Stěžovatelé přitom poukazují nejen na cenu zjištěnou podle vyhlášky č. 441/2013 Sb., ale i na aktuální tržní (obvyklou) cenu.