II.ÚS 1578/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1578/21 ze dne 7. 2. 2024 N 19/122 SbNU 204 Výklad přechodných ustanovení novely zákona o rozhodčím řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele 1) Attily Kaszonyi, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2021, č. j. 33 Cdo 2767/2020-229, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2020 č. j. 12 Cmo 313/2019-153, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 4. července 2019, č. j. 54 Cm 1/2019-89, a stěžovatelky 2) Moniky Dzurdzík, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2021, č. j. 33 Cdo 243/2021-281, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2020, č. j. 2 Cmo 297/2019-233 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 4. července 2019, č. j. 54 Cm 327/2018-150, obou zastoupených Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem Slezská 1297/3, Praha 2 - Vinohrady, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, právně zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2021, č. j. 33 Cdo 2767/2020-229, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2020 č. j. 12 Cmo 313/2019-153, a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 4. července 2019, č. j. 54 Cm 1/2019-89, byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele 1) na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2021, č. j. 33 Cdo 243/2021-281, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2020, č. j. 2 Cmo 297/2019-233 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 4. července 2019, č. j. 54 Cm 327/2018-150, byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky 2) na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavními stížnostmi se stěžovatelé podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu domáhají zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelé tvrdí, že obecné soudy svým postupem porušily jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Průběh řízení u stěžovatele 1) 2. Stěžovatel 1) podepsal s vedlejší účastnicí řízení dne 1. 9. 2016 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. X. Téhož dne uzavřel stěžovatel 1) s vedlejší účastnicí řízení i rozhodčí smlouvu, v níž bylo ujednáno, že případné spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že poplatek za půjčení jistiny 50 001 Kč činí 69 951 Kč, tj. celková částka splatná stěžovatelem 1) měla být 119 952 Kč ve 48 měsících. Úrok činil 66,71 %, sazba RPSN byla uvedena ve výši 66,71 %. Smluvní ujednání dále stanovila, že v případě prodlení s úhradou dvou splátek dle aktuálního splátkového kalendáře se stávají automaticky okamžitě splatnými všechny doposud nesplatné závazky. Vedlejší účastnice měla rovněž dle článku 12.5. nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky, která byla splatná v den následující po vzniku této smluvní pokuty. Vedlejší účastnici řízení mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. 3. Stěžovatel se následně dostal do finančních problémů, a tedy dále nemohl úvěr splácet. Následkem toho se dostal do prodlení a úvěr byl zesplatněn. Jelikož stěžovatel neuhradil vyčíslený dluh, podala vedlejší účastnice řízení návrh na zahájení rozhodčího řízení k rozhodci Mgr. Janu Fišerovi. Rozhodce shledal návrh vedlejší účastnice řízení jako důvodný a vydal dne 27. 6. 2017 rozhodčí nález č. j. 103 Rozh 2007/2017-7, kterým uložil stěžovateli povinnost uhradit vedlejší účastnici řízení částku 55 980 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ode dne 21. 4. 2017 do zaplacení, úrok ve výši 66,71 % ročně z částky 48 987,42 Kč ode dne 23. 3. 2017 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z částky 55 332 Kč ode dne 23. 3. 2017 do zaplacení, s tím, že stěžovatel měl vedlejší účastnici řízení zaplatit smluvní pokutu v maximální výši 0,5 x 50 001 Kč, a náklady rozhodčího řízení ve výši 9 908,80 Kč. 4. Následně vedlejší účastnice řízení uplatnila rozhodčí nález jako exekuční titul v exekuci nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 66 EXE 2398/2017-7 ze dne 2. 10. 2017. Stěžovatel navrhl dne 15. 12. 2017 zastavení a odklad exekuce, a to zejména z důvodu nemravnosti smluvních podmínek a neplatnosti rozhodčí smlouvy. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 66 EXE 2398/2017-107, ze dne 23. 5. 2018 byla exekuce přerušena a stěžovateli bylo uloženo, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Janem Fišerem ze dne 27. 6. 2017, č. j. 103 Rozh 2007/2017-7. Proti usnesení obvodního soudu o přerušení exekuce podal stěžovatel odvolání k Městskému soudu v Praze, který svým usnesením č. j. 39 Co 251/2018- 219 ze dne 20. 11. 2018 usnesení obvodního soudu o přerušení exekuce potvrdil. 5. Následně dne 3. 1. 2019 stěžovatel podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který svým rozsudkem č. j. 54 Cm 1/2019-89 ze dne 4. 7. 2019 návrh na zrušení rozhodčího nálezu zamítnul. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, který svým rozsudkem č. j. 12 Cmo 313/2019-153 ze dne 16. 1. 2020 rozsudek krajského soudu ve výrocích II. a III. potvrdil a ve výroku I. odvolání stěžovatele odmítl. Proti rozsudku vrchního soudu podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu, který svým usnesením č. j. 33 Cdo 2767/2020-229 ze dne 30. 3. 2021 dovolání odmítl. Průběh řízení u stěžovatelky 2) 6. Stěžovatelka 2) podepsala s vedlejší účastnicí řízení dne 31. 5. 2016 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. Y. Téhož dne uzavřela stěžovatelka s vedlejší účastnicí řízení i rozhodčí smlouvu, v níž bylo ujednáno, že případné spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení. Ze smlouvy vyplývá, že poplatek za půjčení jistiny 59 000 Kč činí 96 280 Kč, tj. celková částka splatná stěžovatelkou měla být 155 280 Kč ve 30 měsících. Úrok činil 148,17 %, sazba RPSN byla uvedena ve výši 148,16 %. Smluvní ujednání dále stanovila, že v případě prodlení s úhradou dvou splátek dle aktuálního splátkového kalendáře se stávají automaticky okamžitě splatnými všechny doposud nesplatné závazky. Vedlejší účastnice řízení rovněž měla nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky, která byla splatná v den následujícím po vzniku této smluvní pokuty. Vedlejší účastnici řízení mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. 7. Stěžovatelka se následně dostala do finančních problémů, a tedy dále nemohla úvěr splácet. Následkem toho se dostala do prodlení a úvěr byl zesplatněn. Jelikož stěžovatelka neuhradila vyčíslený dluh, podala vedlejší účastnice řízení návrh na zahájení rozhodčího řízení k rozhodci JUDr. Martinu Týle. Rozhodce shledal návrh vedlejší účastnice řízení jako důvodný a vydal dne 2. 1. 2017 rozhodčí nález pod č. j. 101 Rozh 7154/2016-7, kterým uložil stěžovatelce povinnost uhradit vedlejší účastnici řízení částku 195 600 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ode dne 24. 10. 2016 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z částky 155 280 Kč ode dne 23. 9. 2016 do zaplacení, a náklady rozhodčího řízení ve výši 23 460,80 Kč. 8. Následně vedlejší účastnice řízení uplatnila rozhodčí nález jako exekuční titul v exekuci nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 35 EXE 1046/2017 ze dne 27. 3. 2017. Stěžovatelka navrhla dne 23. 10. 2017 zastavení a odklad exekuce, a to zejména z důvodu nemravnosti smluvních podmínek a neplatnosti rozhodčí smlouvy. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 35 EXE 1046/2017-38 ze dne 6. 11.2017 byly návrhy stěžovatelky na zastavení a odklad exekuce zamítnuty. Po odvolání stěžovatelky bylo usnesení o zamítnutí změněno usnesením Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 1/2018-119 ze dne 11. 4. 2018 tak, že výrok o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k da