II.ÚS 1593/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1593/24 ze dne 22. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudkyně Kateřiny Ronovské ve věci ústavní stížností stěžovatelů J. S., zastoupeného JUDr. Karolem Hrádelou, advokátem, se sídlem Pod Beránkou 2679/1, Praha 6 – Dejvice, V. K. a X, obou zastoupených Mgr. Radkem Jilgem, advokátem, se sídlem Ladova 2044/3, Praha 2 – Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2024 č. j. 8 Tdo 985/2023-844, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2023 č. j. 44 To 150/2023-682 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. března 2023 č. j. 24 T 107/2022-607, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnosti tří shora uvedených stěžovatelů, jimiž se domáhali každý sám za sebe zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými obecné soudy uznaly první dva stěžovatele vinnými přečinem popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku a třetího stěžovatele přečinem popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a uložily jim podmíněný trest. 2. Trestná činnost stěžovatelů spočívala podle soudů v tom, že na veřejné internetové síti ve vzájemné shodě a podpoře opakovaně veřejně odmítali, relativizovali a zlehčovali výlučnou odpovědnost komunistického Sovětského svazu za tzv. katyňský masakr, jeho samotnou podstatu, rozsah a průběh včetně označení skutečného pachatele, způsob spáchání masakru, určení a počet obětí uváděním nepravdivých, neúplných a zkreslených skutečností mimo jiné s účelovými odkazy na údajné závěry a důkazy, které vytvořil a již použil Sovětský svaz a jiné subjekty a osoby v jeho zájmu k zatajování skutečné viny, povahy a rozsahu událostí před přiznáním odpovědnosti na nejvyšší politické úrovni Sovětským svazem a nástupnickou Ruskou federací v letech 1990, 1992 a 2010. 3. Za to byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 3. 2023 sp. zn. 24 T 107/2022 pod bodem I. výroku o vině uznáni vinnými obvinění J. S. a V. K. přečinem popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku a pod bodem II. byla uznána vinnou obviněná právnická osoba X přečinem popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a podle § 405 tr. zákoníku. Za tento přečin byli první dva obvinění shodně odsouzeni podle § 405 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Právnická osoba X byla podle § 405 tr. zákoníku a § 23 zákona č. 418/2011 Sb. odsouzena k trestu uveřejnění rozsudku v rozsahu výrokové části s velikostí a typem písma odpovídajícími písemnému vyhotovení rozsudku prostřednictvím veřejné internetové sítě na adrese internetového rádia XX ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku na dobu nejméně 90 dnů. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění odvoláními směřujícími proti výroku o vině i trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. července 2023 sp. zn. 44 To 150/2023, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu u prvních dvou obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že tyto obviněné při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 405 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (výrok I.) a podle § 256 tr. ř. soud zamítl odvolání obviněné právnické osoby X (výrok II.) Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 24. ledna 2024 č. j. 8 Tdo 985/2023-844 odmítl i dovolání stěžovatelů v dané věci. 5. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 o.s.ř. může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků. Jelikož stěžovatelé ústavními stížnostmi napadají stejná rozhodnutí obecných soudů a i argumentačně spolu ústavní stížnosti souvisejí, a dva ze stěžovatelů mají i téhož právního zástupce, Ústavní soud spojil usnesením ze dne 26. června 2024 věci ke společnému řízení. 6. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatele J. S., je zejména uvedeno, že “je profesionálním vědcem, historikem, bývalým místopředsedou Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy a až do úniku ze svého trestního spisu zvažovaným občanským kandidátem na prezidenta České republiky”. Proces vedoucí k odsouzení nepovažuje za spravedlivý. Nebylo mu prý umožněno klást otázky expertům, jejichž posudky soud prováděl, případně na které odkazoval. Argumenty stěžovatele nebyly vyhodnocovány s náležitou péčí, a ačkoliv stěžovatel sice měl možnost navrhnout důkazy vlastní, nemohl je již nechat provést. Vytváření notoriet je přitom v trestním řízení nepřípustné. Dovolací soud se prý nevypořádal s řadou judikátů Evropského soudu pro lidská uváděných v dovolání. Soudy dokonce bránily kontrole svého rozhodování omezováním účasti veřejnosti na soudním jednání neracionálním výběrem malých soudních síní. Odsouzení stěžovatele je navíc podle něj v rozporu s formální logikou, když samotný katyňský masakr nezpochybnil, a jen informoval o konkrétních pochybnostech o jeho pachateli. Stěžovatel prý nic neodmítal, nic nerelativizoval a nic nezlehčoval. Pouze zpochybňoval tvrzenou výlučnou odpovědnost komunistického Sovětského svazu za tzv. katyňský masakr. Nepopíral, že k popravám ze strany NKVD anebo jiných sovětských složek docházelo, ale argumentoval, že způsob jejich realizace byl odlišný od tohoto masakru. V trestním řízení, ale stejně tak i ve vědecké práci, je nepřípustné vytvářet pravdy dané jednou pro vždy; stěžovatel proto upozornil při veřejném zasedání, že důkazy Giordana Bruna také nebyly zohledněny, což vedlo dokonce k tomu, že tento byl za své tvrzení, odpovídající vědecké pravdě, popraven. Poukazem na klasickou mechaniku I. Newtona, která byla po staletí považována za základní princip fyziky, stěžovatel upozornil, že to, co se dnes jeví jako chybné, může být v budoucnosti prokázáno jako správné. Dle českých soudů ale pohled na katyňský masakr hlásaný českými historiky je jediný správný a nemusí zohledňovat nové důkazy. 7. Stěžovatel proto zastává názor, že mu je jako historikovi v České republice z politických důvodů bráněno zkoumat historické skutečnosti a uvádět svá zjištění. Poukázal na údajné úniky z jeho trestního spisu, a to v časové koexistenci s jeho předpokládanou kandidaturou na funkci prezidenta České republiky a schvalováním kandidátky KSČM do Evropského parlamentu. Považuje tento proces za proces sloužící ke skandalizaci a likvidaci komunistů v politickém prostředí podobně, jako se o to snažili nacisté, když zahájili proces s Georgi Dimitrovem, Blagoiem Popovem a Vasilem Tanevem. Uvedl, že "tak jako oni necouvli a bojovali za pravdu i přes riziko odsouzení a mimořádného trestu, když spoluobžalovaný Van der Lubbe, který se přiznal, byl popraven, tak ani stěžovatel nepřestane bojovat bez ohledu na hrozící následky za pravdu a za svoji vlast". Závěrem stěžovatel položil otázku, jak se zachovají české státní orgány, pokud narůstající počet důkazů o možném zfalšování podkladů pro rozhodnutí Státní dumy Federálního shromáždění Ruské federace v roce 2010, zpochybňujících odpovědnost za katyňský masakr tak, jak je nyní uváděná, nakonec povede k tomu, že Státní duma zruší své usnesení z roku 2010 a prohlásí, že došlo k podvodu s cílem poškodit Ruskou federaci. 8. Stěžovatel V. K. ve své stížnosti uvedl, že je místopředsedou a jednatelem X, stejně jako moderátorem rádia XX. Na této platformě vykonává svou mediální činnost prostřednictvím veřejné internetové sítě. Pořad Y je založen na principech polemiky, diskuze a akademické debaty. Její hlavní snahou je poskytovat prostor pro různé – i ty menšinové – názory a umožnit konstruktivní výměnu myšlenek mezi účastníky i posluchači. Tento formát pořadu v žádném případě neslouží k propagaci nebo podněcování k jakékoli trestné činnosti. Stěžovatel prý respektuje existenci legálních omezení svobody projevu, ale odmítá, že by svým jednáním tyto limity překročil. V souladu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva v případu Perinçek proti Švýcarsku (rozsudek ze dne 17. prosince 2013 ve věci č. 27510/08), kterým Evropský soud pro lidská práva došel k závěru, že uložení peněžitého trestu za veřejné popírání arménské genocidy nebylo s ohledem na okolnosti případu nezbytné v demokratické společnosti, poukázal na to, že je vždy nutné posuzovat kontext jednotlivých výroků. Porušení práva na spravedlivý proces